Přestaň se bát
Iveta Svobodová
Příběh zamilované dvojice, které se během několika dnů stává ze života drama poznamenané strachem a násilím. Petr už půl roku chodí s Adrianou. V poslední době je Adriana vystrašená a po těle má modřiny, ale svěřit se odmítá. Petr požádá svého otce, policistu, o pomoc. Události dostanou nečekaný spád; Adrianin otec podá trestní oznámení na neznámého pachatele, který jej, jeho ženu a dceru několikrát napadl v jejich domě. Ještě ten den oznámení stáhne. Den na to se Adriana pokusí o sebevraždu, dva dny poté je napaden a těžce zraněn Petr. Petrův otec s kolegyní intezivně pátrají, kdo je mohl chtít zabít. Ke svému zděšení zjišťují, že ohroženy jsou životy i jejich blízkých.... celý text
Přidat komentář
Musím říct, že návrat k Lubošovi byl jako návrat domů. V Podivném přátelství mi ohromně přirostl k srdci. Každý další případ nám přidává nové dílky do skládačky jeho života, protože jak v Přestaň se bát, tak i v předchozí knize, se případy odehrávají v různých obdobích Lubošova života. Potkáváme se s ním jako s mladíkem, mužem v nejlepších letech či důchodcem (s čímž se odmítá smířit). Je to akční muž, který si nenechá nic ujít, je hlučný, je ho všude plno a ne každý ho má úplně v lásce, ale to jsou právě vlastnosti, díky kterým se dokáže čtenářům dostat pod kůži. Lubanovi prostě nejde nefandit. Nejlepší pro mě na celém systému psaní paní Svobodové je to, že ve většině případů figurují jeho známí a rodina, což přidává na napětí a celistvosti.
Stejně je to s jeho kolegyní Kamilou, jejíž život také postupně sledujeme - v této knize se dozvídáme víc o jejím vztahu s manželem, kterého potkala při práci na jednom ze svých úplně prvních případů, seznámíme se také s její dcerkou Andulkou, Lubošovou kmotřenkou.
Okruh přátel a známých se v průběhu všech případů rozrůstá a nabaluje a je to vskutku kouzelné. Ukazuje nám to sílu rodiny a přátelství a také potřebu toho mít někoho, na koho se můžete spolehnout, a o koho se můžete opřít.
Co se týče jednotlivých případů, i tady to pro mě bylo podobně jako u Podivného přátelství - první případ byl sice fajn, ale až tak moc mě nezaujal. Druhý případ začal nabírat na obrátkách a já toužila víc a víc vědět, jak to celé dopadne. A poslední případ...tak tam už se stránky otáčely samy. Mám pocit, jako by paní Iveta schválně nechávala vždy to největší napětí na konec knihy, i když je složena z několika různých případů.
Styl vyprávění je opět velmi osobitý, nicméně už jsem z předchozí knihy věděla, co mám čekat, a tedy mi nepřipadal tak neobvyklý, jako minule. Možná se vám kniha bude zkraje trochu hůř číst, než se zorientujete v tom, kdo zrovna mluví, či kde se daná věc odehrává, po chvíli si však zvyknete a budete si moct tuhle parádní jízdu užít. Nicméně bych však doporučila začít nejprve Podivným přátelstvím, pokud jste ho ještě nečetli, jinak budete možná lehce zmateni z toho, kdo je kdo.
Já rozhodně mohu knihu jen a jen doporučit. Teď už mi zbývá jen pořídit si Misionáře, ve kterém také figuruje Luboš, a nebo čekat, jestli paní Svobodová napíše nějaké další příběhy právě s ním.
V první řadě je velice nešťastné, že pod tímto názvem nyní vyšel triptych starších detektivek autorky, zahrnující i tu pod stejným názvem. Všechny tři byly vydané před skoro deseti či dokonce dvaceti lety, ale autorka ve své poznámce k "novému" vydání tvrdí, že je mírně upravila a propojila (důvod k takovému počinu je nejasný a ve výsledku aspoň pro mne nevhodný). Nečetla jsem žádnou z autorčiných knih, je pro mne zcela neznámou autorkou.
Začala jsem poctivě první novelou Postavení mimo hru z roku 2009 (všechny jsou jen 110-130 stran dlouhé měly by být snadno zvládnutelné, ale...) hned jsem byla dost otrávená: na laskavé majory od policie jsem alergická ze socialistických detektivek, tady to navíc vypadá jako naroubovaná starosvětská detektivka na moderní poměry (hokejista celebrita a rodinný zámek zděděný v restituci...), jakoby autorce bylo dvakrát tolik. Policisti mne štvali od vstupu na scénu, hlavní je navíc kamarád podezřelého a další přibývali bez jakéhokoli úvodu rovnou křestními jmény (Luboš, Pepa aspol.). Celá zápletka, dialogy, všechny postavy i prostředí (byt na Kampě, zámek nejasno kde) mne opravdu štvaly, takže odkládám raději hned a nebudu se trápit dál.
Pozn.: Jedno pozitivum ale u knihy musím vyzvednout - konečně vydavatelé snad pochopili, že čtenář nechce platit za váhu knihy, že chce pohodové čtení, aniž by mu ruce brněly a uvadaly, a že i naše lesy si oddechnou, když se na každý výtisk spotřebuje o značné procento méně celulozového materiálu. Kniha o téměř 400 stranách se vešla pod půl kila a i ta obálka vázané knihy (bez obalu) byla taková měkčí než mívají festovní bichle s křídovým papírem současných knih (na půl cesty k flexovazbě a bohatě to stačí, a jde to i bez plastu).
Ovšem důvod k tomuto řešení možná pramení spíš z nedostatku materiálu vůbec, protože na knihu jsem v předprodeji čekala přes dva měsíce - dvakrát bylo její vydání o měsíc posunuto...
Část díla
Autorovy další knížky
| 2020 |  Misionář |
| 2013 |  Stíny minulosti |
| 2018 | Podivné přátelství |
| 2003 | Přestaň se bát |
| 2022 | Jako přízrak |
Kniha Přestaň se bát je v
| Přečtených | 18x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 4x |
| Chystám se číst | 11x |
| Chci si koupit | 2x |
Příběh zajímavý ale kniha je moc ukecaná, místy mě nebavila