Poslední tajemství Jana T.

15.11.2015

jako fanoušek knížek od Foglara, jsem se trochu bála pokračování a zakončení příběhu jiným spisovatelem. Ale můj strah vystřídalo milé překvapení. Podobný styl psaní mně rozhodně potěšil. Stínadla a jejich momentální vztahy s Druhostraníky je skvěle nasvícen a čtenář nevnímá, že čte další knihu ale pokračuje v té třetí. Záhady a jejich postupné řešení se objevovaly stejně jako v knihách předešlých. Až na začátek knihy, kdy autor opakuje některé příhody z minulých knih, jako by počítal s tím, že někteří čtenáři nečetli první 3 díly mně trochu vadil. (Za což strhávám půl hvězdyčky.). Jinak na to, že spisovatelem nebyl Foglar, je dílo velice zdařilé. Je to psané stylem jako předchozí díly a proto se opět lehce začtete a hltáte stránku po stránce. Z díla čiší úcta a pocta panu F., jeho dílo Rychlé šípy bylo křehce vzato a sepsáno tak, jak by se mu to určitě líbilo, a jak by to napsal sám. Pro milovníky Rychlích šípů doporučuji zakončit touto knihou nevyřešené otázky. Být tu více políčkové hodnocení dávám 4 a pul hvězdičky. (5 si přeci jen nechávám pro originál).

11.10.2015

Dobrá kniha, čekal jsem docela dlouho na koupi, protože byla vyprodaná snad ve všech knihkupectvích. 5*

16.09.2015

Z nefoglarovských stínadelských knížek jednoznačně nejlepší. Jen by v každé kapitole nemusely být ty domácí úkoly. A pointa, ehm...

12.08.2015

Důstojně navázat na něco, co je ve svém žánru klasikou, to rozhodně není lehké. Velinskému se to, myslím, zdařilo náramně. Zachoval foglarovský edukativní styl vyprávění, jeho slovník, chlapecké pojetí dobrodružství a přízračnou atmosféru Stínadel. To, co je knize nejvíc vytýkáno – přesné časové zasazení příběhu a četné odkazy na minulá dobrodružství Rychlých šípů – to považuji naopak za přednost. Přestože se nadcházející válce nešlo vzhledem k chronologii foglarovských příběhů úplně vyhnout, Velinský tak učinil velice decentně, vlastně jedinou větou Široka na Vontské radě. Odkazy na minulá dobrodružství možná nepotřebují čerství dětští čtenáři, já – s odstupem několika desítek let od prvního čtení rychlošípáckých dobrodružství – jsem je naopak uvítal. A komu se to nelíbí, je plantážník a tak podobně :-)

Od pokračování stínadelské trilogie, napsaného po smrti Jaroslava Foglara jeho obdivovatelem Velinským, člověk nesmí čekat moc. Ale zvědavost nakonec stejně zvítězí. Teprve při čtení Posledního tajemství si ale uvědomí, jak hladce ten — pro svou naivitu často vysmívaný — Foglar uměl psát. Jak čtivě, přehledně, vkusně a poutavě strukturoval svoje knihy — krom Hochů od Bobří řeky a Pod junáckou vlajkou ještě Záhadu hlavolamu a její dvě pokračování.

Celá první půlka Tajemství je zahlušená zbytečnými odbočkami a vysvětlováním, zasloužila by si zkrátit aspoň o polovinu. Především na místech, kde se vedou zbytečné řeči o oblékání kabátů a loučení, případně tam, kde se rozvíjejí úplně dysfunkční linky, jako je ta se sportovním utkáním mezi Druhou stranou a Stínadly, ze které vůbec nic nevyplyne a která patrně slouží jen tomu, aby se mohl zjevit odmaskovaný Širokko.

Tajemství a bezčasí, vytvářející u Foglara mystickou atmosféru a zdání časové a místní universálnosti, nahrazuje Velinský doslovností a „faktografickou přesností“, možná až pedantností, se kterou vypočítává jednotlivá léta narození, úmrtí či věk postav, jejich zaměstnání, případně i technologické aspekty tisku a distribuce Tam-tamů. Velinský ke stínadelské mytologii téměř nic nového nepřidává, jen parazituje na tom, co už tady bylo, aniž by ze známých míst dovedl něco dalšího vytěžit. Nepřidává žádná nová zajímavá místa, která by se aspoň vzdáleně podobala Myší pasti, ulici Ve svíčičkách, svatyni Uctívačů, svatojakubskému kostelu a dalším, jediným novým prvkem je větší využití řeky a nález lodi.

Neobjeví se ani žádný nový artefakt z vontské historie, jakým byly kromě ježka třeba stínadelské kroniky, nebo aspoň tajemné kluby podobné tomu, co si říkal Rezavé klíče. Jediným takovým uskupením jsou Netopýři, nedozvíme se ale prakticky nic o jejich historii, členstvu a zvyklostech. Dokonce ani žádné zajímavé postavy na scénu nepřijdou, pokud těmi postavami nemají být dvě dívčí hrdinky, jejichž úloha v knížce je přinejmenším diskutabilní a které se postarají o poněkud překvapivou a málo uvěřitelnou pointu. Ovšem zázračné náhody a absenci logiky bychom našli i u Foglara, a tak jsem shovívavý. Nic proti většímu zapojení dívek do příběhu, je ale třeba přinést trochu přesvědčivější argumenty pro jejich zasazení do děje, abychom pochopili tu rychlou a nepravděpodobnou akceptaci dívek historicky a ideově ryze chlapeckým kolektivem.

Foglarovská invence ve jménech se také nekoná, žádný nový Mažňák, Losna, Hačiřík nebo Širokko či Tleskač za celou dobu nepřijde. Pozitivně ale hodnotím využití některých jmen z šípáckých komisků, která znalce potěší.

Naštěstí (!) se circa od poloviny knížky začne cosi dít, a tak i poněkud zadrhnutý spád a stylistika ustoupí akci, dokonce se začne objevovat i typický humor, který především v komiksech perfektně vyvažoval některé temnější příběhy. Rychlé šípy rozplétají záhadu zraněného chlapce, identitu Netopýrů a postupně doklopýtají až k největší „scénáristické“ prasárně. A snad neprozradím mnoho, když napíšu, že se týká jistého zpochybnění konce prvního dílu, pravosti kteréhosi artefaktu a také odkazu Tleskačova deníku. Považuji to za nedostatek invence Jaroslava Velinského, že nedokázal přijít stínadelské universum obohatit o vlastní kousek mytologie. Ale Velinský není Foglar, mystickou atmosféru navodit neumí, a tak je výsledkem spíše podprůměrná knížka pro děti, která nejvíce těží z toho, že pracuje s nám milými postavami.

23.06.2015

Zdařilé volné (čtvrté) pokračování Foglarovy trilogie z pera jednoho z jeho epigonů, trampa a detektivkáře Jaroslava Velínského. Není to tak vypravěčsky sevřené, dynamické a atmosférické jako Foglarova trilogie, ale jinak je Foglarův čtivý styl napodoben věrně. Autor navíc na každé druhé stránce dokazuje, že má v malíčku nejen stínadelskou trilogii, ale i komiksová dobrodružství RŠ, bohužel neustálé nostalgické připomínání událostí z univerza RŠ poněkud retarduje tempo. Velinský se nebojí revidovat ty z nich, které považuje za problematické (vylovení ježka v kleci), nebo poprvé výrazně zapojit do příběhu dívčí postavy, a přitom zdatně rozvíjí stínadelskou mytologii a nemá nouzi o vlastní nápady (výprava do Stínadel po řece). V duchu třetího dílu pokračuje ve zcivilňování fikčního světa RŠ a věčně mladé ústřední hrdiny posílá ze základky do učení a na další školy a konkretizuje data událostí (smrt Jana Tleskače), občas nefoglarovsky podrobně popíše nějaký technický proces (tisk Tam-Tamu) nebo se blýskne nějakým dobovým a dnes už nesrozumitelným výrazem a končí snad ještě větším budovatelským hepáčem jako druhý díl. Ačkoli se mu podle mě nedaří úplně dosáhnout kvality prvních tří dílů, pro fandy stínadelské trilogie a Rychlých šípů je jeho knížka (velmi příjemná) povinnost.

01.06.2015

Humor založený víceméně na opakování hlášek Rychlonožky z Foglarových knih a děj stojící na slovní hříčce "Pišto/Piš to"... ale zase krásné zakončení celé stínadelské ságy :)

07.12.2014

Důstojné pokračování Rychlých šípů. Kapitán Kid měl velice dobře načtené komiksové příběhy, dost často na příhody z nich odkazuje. Navíc mě pobavila a i potěšila narážka na Ransomův Boj o ostrov, čímž vysvětlil vznik Amazonek ;-)

09.09.2014

Musím říci, že mě kniha velice překvapila a četla se jedna radost. Je pro mě drouhou nejlepší knihou ze série Stínadel. Škoda,že to tím všechno končí a nemohu tak číst dál dál :)

22.07.2014

Kniha dlouhé roky nesměla vyjít,přitom jde o dokončení příběhů Rychlých Šípů,o kterém věděl i sám Jestřáb-Jaroslav Foglar.

30.06.2014

Myslím, že se tento závěrečný čtvrtý díl autorovi povedl- jen škoda, že ho nestihl napsat sám Jaroslav Foglar. Nicméně se mi kniha velmi líbila a doporučuji, aby si ji přečetli právě fandové skvělého pana Foglara !!!
Ale samozřejmě i ostatní čtenáři různého věku i pohlaví a třeba pak dotanou chuť přečíst si i jeho další knihy.

16.05.2014

Dobře se to čte.
Zajímavé je, že se autor snaží (na rozdíl od Foglara) zasadit příběh do konkrétního času. A dělá to šikovně. Pořád je to hlavně příběh pro děti a mládež. Za dveřmi pomalu klepe válka, ale na příběhu to poznat není.
A ještě je sympatické, že Šípáci chodí do škol, do učení a že je na nich také vidět věkový posun.
Jen to vyrovnané zasazení děvčat do do té doby ryze chlapeckého příběhu může být pro někoho problém. I pro mě tam najednou těch holek bylo moc. Ale takové Amazonky, to asi byly správné holky....

17.03.2014

Ale jo, dobrý, ale ten konec? Že se stane Velkým Vontem.......?? Tohle by Foglar nikdy nenapsal.

18.05.2013

Abych si mohl přečíst tuto nádhernou knížku,musel jsem po více jak čtyřiceti letech navštívit v knihovně oddělení dětské literatury.Úplně jsem omládl,jen na konci mi vyhrkli slzy když jsem si uvědomil že už je opravdu konec a už nikdy žádné pokračování nebude.