Poslední tajemství Jana T.

Líbilo se mi to nenucené zapojení všeho možného ze světa RŠ - Kluci ze šestnáctky, Černí jezdci, Bratrstvo, Šmejkalova ohrada a mnohem víc.
Rád bych se i dočkal příběhu z Druhé republiky a Protektorátu.

K tomuto dílu jsem se dostal docela náhodou, vůbec jsem neměl tušení, že Stínadelská trilogie má pokračování.

A byl jsem velmi mile překvapen. Velinský nejenže na Foglara výborně navázal, ale hlavně ho dosti překonal. Sice se snažil držet styl jeho jazyka, ale pokud jde o děj, tak se mu povedlo odstranit většinu nelogičností, jimiž se předchozí příběhy hemžily. V pojetí Velinského totiž Stínadla dávají mnohem větší smysl. Hlavně to není úplně izolovaná čtvrť bez napojení na okolní svět, jak se mohlo zdát z Foglarova originálu. Nemusí být neobvyklé, aby někdo třeba bydlel ve Stínadlech, ale do školy chodil či pracoval na Druhé straně, a tedy přirozeně přicházel do kontaktu s oběma komunitami zdejších obyvatel. Někdo se také mohl přestěhovat z jedné čtvrti do druhé, takže logicky nemohl zpřetrhat všechny původní vazby. Takže ne každý, kdo se narodí či bydlí ve Stínadlech, musí být automaticky Vont. Zkrátka a dobře celé pojetí Stínadel je v podání Velinského mnohem uvěřitelnější a smysluplnější, aniž by to šlo na úkor tajemna.

Skvělé bylo i zapojení dívčích hrdinek, na které Foglar ve svých dílech tradičně kašlal. Copak bylo možné, aby se v těch zápolících partách dospívajících kluků nikdo nezajímal o holky? Copak i Vontové neměli nějaké sestry či spolužačky? Ne, to foglarovské totální potlačení výraznějších dívčích postav prostě nedávalo smysl. A právě tady Velinský vyrovnal dluh, aniž by tím popřel základní koncepci, že jde stále hlavně o příběh party kluků. Každopádně Tonča s Martinou byly sympaťačky a jsem moc rád, že právě ony tak výrazně zasáhly do posledního příběhu Rychlých šípů.

Také si mi líbilo, jak Velinský otevřel otázky, které vyvstávaly při čtení předchozích dílů: Bylo možné nacpat celý plán létacího kola do malé kuličky v podobě ježka v kleci? Mohlo létací kolo skutečně létat? Mohl železný ježek vydržet rok v bahně svatojakubské stoky, aniž by přitom úplně zrezivěl? A jak se vlastně hlavolam dostal do rukou Jana Tleskače? Na toto všechno nalezneme v knize rozuzlení.

Zkrátka : Pokud vám u klasických foglarovek (stejně jako mě) vadila určitá nelogičnost či naivita příběhu, tak tahle kniha se to pokusila v rámci možností narovnat. A pokud naopak patříte mezi skalní fanoušky foglarovek, tak pro vás může toto dílo představovat hezký epilog stínadelské ságy s uzavřením všech neuzavřených linek.

Tak tohle vrácení se do dětství je úplná bomba. Jak je možné, že mě to minulo dříve. Byl jsem nadšen a naprosto ponořen do děje. Bylo to dějově plnější než Foglar, mnohem vyváženější. Tohle je nutnost.

Přišlo mi to až neuvěřitelné, ale kniha od Velínského mě bavila víc než foglarovky! Nádherně pracuje s napětím a zároveň rozvíjí přesně ty aspekty, které na Stínadelské trilogii miluju. Plní moje představy a sny. Román jsem hltal a přečetl jedním dechem. Knihu původně půjčenou z knihovny jsem si ještě v průběhu čtení musel hned koupit vlastní a byl jsem hrozně rád, že se ještě prodává.
Jedinou drobnou výtku mám - ten závěr mi přišel až moc uspěchaný a dal by se vymyslet podle mě napínavější.

Těšila jsem se na pokračování Rychlých šípů. Trochu jsem se obávala, že to nebude úplně ono. ALE... Neskutečné překvapení. Bylo to mnohem lepší, než ne příliš povedený třetí díl - Tajemství Velkého Vonta. Znovu jsem měla pocit, že jsem ve Stínadlech. Mrzí mě, že pan Velinský nedokončil Černé stíny - započatý třetí díl Vontských dobrodružství. Moc ráda bych si ho přečetla. V tomto zakončení stínadelských příběhů se dočkáme uzavření všech záhad. Kdo byl Jan Tleskač, kde se vzal hlavolam Ježek v kleci, co se stalo s Mažňákem, jak se mohl nákres kola vejít do Ježka v kleci, jak vypadala Stínadla pod vedením Losny... Zapojení děvčat bylo na čase. Zvlášť po první světové válce se postavení žen v mnohém změnilo a Foglar to ve svých knihách nereflektoval. Otevření Stínadel se mi moc nezamlouvalo, ale to nemění nic na tom, že jsem nadšená a zařazuji na čestné místo vedle Stínadelské trilogie.

Foglarovky mám poctivě načtené, i když mě už dlouho moc neberou. Knihu jsem si nepořídil ani kvůli Rychlým šípům, ani kvůli Foglarovi, ale kvůli Velinskému, protože mě zajímalo, jak asi skloubil Foglarovo universum se svým literárním stylem, který mě moc baví.
V tomhle ohledu se mi dostalo zklamání, protože autor zcela pochopitelně podřídil svůj literární talent (podle mě větší, než jaký měl Foglar) právě Foglarovi. Myslím, že v tomto ohledu budou čtenáři spokojeni, s tím se Velinský vyrovnal velmi dobře, stejně tak se mi líbily i způsoby, jakými vyřešil zbývající záhady kolem Jana Tleskače a jeho létajícího kola.
Asi to bude jen můj dojem, ovšem pro věc zapálená děvčata z knihy mi trochu připomněla nadšené svazačky z detektivek s mladým Finkem. Zarazil mě ovšem závěr knihy týkající se Vontů a Stínadel. Tady autor Foglarem vytvořený svět jasně popřel.

Velmi zdařilé. Dobrodružství i prostředí zůstalo zachováno. Líbilo se mi jak hoši dospívají a berou rozum. Jak se jim rozšiřují obzory, rozšiřují se i Stínadla náhle jsou vidět i dívky a dospělí a stávají se také lidmi. Tím že chlapecké klubové kratochvíle přestávají k životu stačit, stává se dořešení této největší záhady o to důležitější - končí se tak přirozeně jedna etapa, byla bohatá, skvělá - ale nemohla vydržet věčně.
Děkuju Velinskému, že černé na bílém potvrdil mé vlastní celoživotní dohady o funkčnosti létacího kola a skládání plánku to bříška ježka.

Bohužel, foglarovky mne nezaujaly, Velinský mne také nebavil. Četla jsem, abych pochopila, v čem tkví kouzlo těchto dobrodružných chlapeckých próz, ale neshledávám na tomto druhu literatury nic kultovního ani literárně skvostného.

Naprosto skvělé pokračování Foglarovy trilogie.

Vážený pane Foglare, musím se dopředu omluvit za svá následující slova, ale "žák přerostl učitele". Tahle kniha je prostě fantastická, je psána živě, dramaticky, zajímavě, nedětinsky a její události neskutečně poutavě vysvětlují všechna tajemství, která se v původní trilogii objevila a zůstala "otevřená". Jasně, tento díl předpokládá, že čtenář je tak nějak obeznámen s děním v původní trilogii, minimálně první duologii, ale ten kdo se do této knihy pustí, tak si myslím, že má dané díly přečtené. Netušil jsem, jaký skvost se už 20 let pohybuje na knižním trhu a tak jsem nadšen, že ke mě kniha konečně doputovala.

Poctivě jsem se před četbou této knihy vrátil k celé stínadelské trilogii a děkuji Jaroslavu Velinskému alias Kapitánu Kidovi, že jsem mohl v temných uličkách zůstat o pár dní déle. Velmi důstojné navázání na Jaroslava Foglara, které se nespokojuje jen s navozením stejné atmosféry, ale přináší i vlastní přidanou hodnotu. Řekněme, že je v tom tak 80% foglarova stylu a z 20% je to posunuté o kus dále. Jaroslav Velinský byl ikonou českého trampingu, velkým romantikem, na dobrodružnou notu byl naladěn celý život a s Foglarem se i znal. S takovým člověkem stojí za to připíchnout si ještě jednou žlutý špendlík do klopy kabátu a vyrazit do tmy za Rozdělovací třídu.

Klady: humor, psáno obratnějším jazykem než originál. Zápory: některé příhody moc nereálné, vymyšlené. Všechno vede až příliš jednoduše k cíli, v ději nejsou žádné slepé uličky. Přílišné zapojení žen, silně pochybuju, že by tvrdí hoši ze Stínadel byli odvaření z holky jen kvůli jejím očím a proslovům.

Skvělá knížka! Zajímavé rozuzlení losnovsko-mažňákovské historie, původ Jana T., dobré špílce mezi RŠ, mně se líbily i ty vzpomínkové větičky, na které tady někdo upozornil jako nadbytečné... Pan Velinský zapojil fantazii, lásku a svůj výřečný um a nechal nám moc pěknou knihu, kterou jsem určitě nečetla naposled. Doporučuju!!!

P.S. Nám, kdo známe Otu Finka, přijde roztomilé, jak Rychlé šípy nenuceně oslovují Losnu Oto...
A Amazonky dost věrně napodobují Amazonky páně Ransoma. :-)

Krásné uzavření příběhu RŠ ve Stínadlech.Není co dodat.

Tohle čtení nepotřebuje recenzi, je to super.

K nerozeznání od originálu, autor má perfektně načteno a rozvádí staré dobré motivy, splétá notoricky známé postavy do nových příběhů... a až na přílišnou frekvenci Rychlonožkových frků a úvahu o tom, zda Rychlé Šípy mohou Netopýry podvést (fakt?) je to dokonalé.

Není to až tak drahná doba, co na mne z hlubin internetu vykoukla tato sympatická knížečka a já se celá natěšená pustila do "chuťovky na závěr". A nebylo to špatné počtení, vůbec ne, jednotlivé stránky letěly jako šípy, ale... Už to nějak nebylo ono.
Panu Velinskému nelze upřít snahu o následování a uctění ducha původní trilogie a ocenila jsem i větší zapojení něžného pohlaví do příběhu, ale knížka celkově na mé rychlošípácké srdéčko moc velký dojem neudělala. Uznávám - nejspíš za to mohlo příliš vysoké očekávání...
Ale himbajs, vždyt jsem ráda za to nostalgické nahlédnutí do stínadelských uliček, tak proč nepřidat hvězdičku navíc?

Důstojné pokračování "stínadelské" trilogie s pěknou obálkou a vhodnými ilustracemi samotného Kida. Autor se snaží co nejvíce přiblížit Foglarovu stylu, takže nečekejte nějakou Finkovku z prostředí Stínadel. Uvítal bych, kdyby byl příběh temnější. Doba a ponurá Stínadla k tomu dávají prostoru dost. Knihu chápu jako poctu jednoho Jaroslava druhému a jedné legendy druhé legendě.

Tak tu máme dva čtvrté díly „Rychlých šípů”. Tenhle od Velinského a pak „Poselství ze Stínadel” od Josefa Červinky - Grifina. Obě knihy jsou dobré a skvěle navazují na Foglara. Já se bavil u obou. Jo a Grifin napsal i páté pokračování „Poslední stínadelské tajnosti”.