Step
Anton Pavlovič Čechov
Chlapec Jegoruška jede na studie. Jeho strýc, kupec Ivan Ivanyč Kuzmičov ho veze na bryčce do gymnasia. Strýc odjíždí za obchodem, Jegoruška se octne mezi vozky a na jejich vozech naložených bavlnou koná cestu přes step do města. Jegoruška prožívá v tomto novém prostředí přírody i lidí, krásu stepi, na níž žije Mojsej Mojsevič se svým bratrem revolucionářem a po níž bloudí tajemný Varlamov, majitel nákladů s bavlnou, a dychtivě vdechuje štěstí plnou silou své mladé bytosti.... celý text
Přidat komentář
Je to skuečně Rusko? Ptal jsem se sám sebe když to začlo. Kde je vodka? Kde je domácí násilí na hrubiánskej způsob? Nebylo to tam. Prcek Jegor jede prostě študovat a to je celý. Bohužel jedinej gympl je až za stepí. Ta je o dost větší, než naše uhelná pánev, tak se cesta do školy může změnit třeba v dobrodrůžo na život a na smrt.
A Jegoruška jede s karavanou cestou necestou a u ohýnku poslouchá od ostřílených stepních rusů historky, při kterejch krev tuhne v žilách. Tu a tam potkaj rusa, kterej vstává tak brzo jako Babiš a nesmrdí vodkou, což je v rusku podezřelý. Nakonec step přejede a nic se neděje.
Na to, že se tam fakt nic neděje, tak je to takový uvolňující, utíká to a vyzařuje z toho takovej klid. Ten vyzařoval dokonce i z bouřky.
Řekneš si kryndapána, už je konec a nic se neděje, no a co má bejt.
Poetické líčení stepi propletené s vyprávěním o chlapci Jegoruškovi, který jede do gymnázia a vlastně vůbec poprvé jede někam dál než za humna, se velmi příjemně čte. Ukolébávající kniha jako stvořená pro suché léto a cestování.
Příjemné putování horkou stepí. Ani další kniha ze Světové četby nezklamala. Hodinka a něco čtení a hned si můžu odškrtnout knihu od ruského klasika... a že do ruských románů jsem se ještě neodvážil. Snad časem.
Pan Dolanský, autor Doslovu ke knize Step, zařadil Čechovovu novelu k realismu, ačkoli na jiném místě neváhá sdělovat romantické vidění stepi a s nadšením estetického vnímání poukázal na její obraz dojmem imprese. Dle mého: v této "prvotině" je obojí.
Nedokáži říci proč, ale měla jsem z této Čechovi povídky velmi příjemný pocit.
Knihu jsem nalezl v době, kdy v zemi po změně režimu nastartoval tvrdý materialismus, v antikvariátě, a koupil ji za jednu korunu československou.
Autorovy další knížky
| 1976 |  O lásce |
| 1933 | Pavilon číslo 6 |
| 2008 |  Povídky (6 povídek) |
| 1962 | Okamžiky |
| 2002 | Ivanov |
Na knihu jsem narazila při cestě vlakem v nádražní knihovničce,kam se odkládají knihy vyřazené z knihoven,od lidí,co už ji nechtějí mít doma..nechápu,kdo ji tam mohl odložit..no,cesta mě uběhla ani nevím jak,děj mě úplně pohltil..taková road movie po rusku,děkuji,mistře Čechove za dokonale vystihnutou atmosféru stepi a všech,kteří v ní putovali..to umí vyjádřit jen mistr slova..