Steblo trávy

Steblo trávy https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/326257/bmid_steblo-travy-uiI-326257.jpg 4 18 6

Dej románu Steblo trávy sa odohráva na hraniciach medzi Juhoafrickou republikou a nemenovanou susediacou krajinou a skúma osobné a politické rozmery apartheidu. Mladomanželia Ben a Märit sa nasťahujú do svojej novej farmy v malej búrskej komunite. V tejto rajskej usadlosti, kde dni plynú pokojne, sa udržiavajú staré tradície: Ben a Märit riadia farmu a ich čierni robotníci pracujú na poliach a starajú sa o dobytok. Pokojný život komunity však naruší násilie partizánskych bojovníkov a staré usporiadanie sa naruší. Vystrašená a zmätená Märit sa obráti na jedinú osobu, ktorá jej ponúkne priateľstvo – na svoju slúžku Tembi. Keď sa Märit tvrdošijne a napriek všetkým radám rozhodne, že bude viesť farmu len s Tembinou pomocou, obe ženy sa vrhnú do neľahkého boja o prežitie – nielen s prírodou, so spoločnosťou, ale aj do boja každého s každým. Ako dej ústi ku katastrofálnemu záveru, odvíja sa pred očami čitateľa príbeh, ktorý je desivý a zároveň plný nádeje, poskytuje zasvätený pohľad na to, čo znamená byť čierny a biely v krajine, kde žijú obe rasy a usilujú sa o svojbytnosť.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Ikar (SK)
Originální název:

A Blade of Grass , 2003


více info...

Přidat komentář

hekute
09.05.2019 5 z 5

Kniha - do které se mi nějak nechtělo...ale ? Svým dějem mě tak strhla, že jsem vždy usínala až nad ránem. Krásná kniha,smutný a neskutečný příběh - jak těžko a s nadliským úsilím se se vším vyrovnávala hlavní hrdinka.

Evik84
26.11.2018

Přečetla jsem již několik knih tématem Afriky a životem v ní. Zajímavý příběh, život v Africe není jednoduchý a když se stane, co se stalo v knize, je ještě těžší. Obdivovala jsem hlavní hrdinku, že se nevzdala a snažila se přizpůsobit a žít jak se dá. Obstarávat jídlo, pracovat na poli, úplně odříznutá od města. Happy end se sice nekonal, ale tak nějak jsem předpokládala, že to tak dopadne.


denib
25.07.2018 5 z 5

Ačkoli jsem během čtení přemýšlela, jestli někdo může žít tak zcela nevědomě a naivně jako hlavní hrdinka, nijak mě to nerušilo. Kromě poutavého popisu života v Africe oceňuji ukázku toho, jak lehce se v životě mohou obrátit role. Jeden den jste pánem, protože jste bílý, druhý den jste ze stejného důvodu vyvrhel. A obojí je samozřejmě špatně. Ale není to jen o tom, je to i o snaze přežít a o strachu opustit jedinou jistotu, kterou člověk má - domov. Těžko říct, jestli to je dobře.

lusila
08.04.2017 5 z 5

Krásne napísaná kniha, hoci príbeh nie je idylický a končí tragicky. Napriek tomu ju radím ku knihám, pri ktorých som smutná, že sa skončila.

MichelleS
10.10.2016 5 z 5

Jednoduše mi sedla, přestože to bylo trochu drsnější čtení, než jsem čekala a než se na začátku zdálo. Märit a Tembi, černá a bílá, tak jiné a přesto tak podobné, spojené ztrátou. Možná je to k sobě táhne, protože se obě mezi svými trochu odlišují? Zaujal mě rytmus vyprávění, kdy se poklidné scény pravidelně střídají s dramatickými. Nezapomenutelné popisy přírody - barvy, vůně, ... a s tím korespondující nálady a pocity hlavních postav. Ta naděje, touha po životě, po domově umocněná motivem tajně opečovávané zahrádky.

Koka
03.02.2016 4 z 5

Kniha měla téměř všechno, co od dobré moderní beletrie čekám: exotické prostředí, výrazný sociální a rasový motiv, střet soukromého života s velkými dějinami, komorní rozsah s malým počtem postav a krátkou dobou trvání příběhu. Jediné, co chybělo, je alespoň náznak humoru a záblesk naděje. Hrdinkou je vlastně taková Betty McDonald naopak - farmářka, která o farmaření, fyzické práci, povinnostech sezonních dělníků, zákonitostech úrody a života neví vůbec, ale vůbec nic. Ta postava byla docela nepřesvědčivá, ale vždy, kdy mě štvala její zabedněnost, neschopnost předvídat i ty nejlogičtější nevyhnutné děje, které nastanou, vždy jsem si uvědomila - aha, to jsou ty "jiné kulturní vzorce". Jakoby ani nežila v segregované společnosti, resp. jakoby se až časem, v dospělosti, kdy už je pozdě, dozvídala, co taková rasová segregace v její zemi vlastně obnáší. Příběh je pro nás nepochopitelný, ale protože víme, že toto všechno a mnohé podobné se v JAR běžně dělo (a zřejmě ještě v různých formách i děje), o to více fascinuje nepatetická samozřejmost, se kterou autor vykresluje i nejsilnější scény.