Jako stébla trav

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Psychologický román o dvojici žen rozdílného postavení i barvy pleti, které osud přinutil ke sblížení a společnému životu na jihoafrické farmě. Farma kdesi na severu Jižní Afriky, v čase, kdy ještě vládl apartheid. Bílá Jihoafričanka Märit tu v poklidném běhu dnů žije s manželem Benem, Angličanem, který na žhavém kontinentu našel naplnění svého snu. Jednoho dne musí jejich černá služebná Grace navštívit nemocnou příbuznou, a tak ji v domě zastoupí dcera Tembi. Grace se však ze své cesty už nevrátí - zachycena projíždějícím automobilem umírá v prachu ranní silnice. Brzy nato nalezne na jiné silnici, očarován stádem krásných antilop, smrt i farmář Ben. Märit a Tembi, dvě ženy, jimž se tak náhle zhroutil celý svět, by mělo všechno, počínaje barvou kůže, jen rozdělovat - přesto k sobě nacházejí cestu. Osamoceny na farmě, s nekonečnou bolestí ve svých srdcích, snaží se najít způsob, jak žít dál a jak v sobě najít vnitřní sílu naděje, která by zahnala hrozivý, a přesto svůdný přízrak smrti… Román Jako stébla trav je mistrovským dílem. Ač jde o autorovu knižní prvotinu, básnivý jazyk, smysl pro temnou krásu i schopnost gradovat vyprávění jsou kvalitami, pro něž se Lewis DeSoto stal reprezentativním prozaikem v nabídce knižních klubů na celém světě....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/48173/jako-stebla-trav-vss-48173.jpg 4.212
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Knižní klub
Orig. název

A Blade of Grass, 2003

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (6)

Kniha Jako stébla trav

Přidat komentář
hekute
09.05.2019

Kniha - do které se mi nějak nechtělo...ale ? Svým dějem mě tak strhla, že jsem vždy usínala až nad ránem. Krásná kniha,smutný a neskutečný příběh - jak těžko a s nadliským úsilím se se vším vyrovnávala hlavní hrdinka.

Evik84
26.11.2018

Přečetla jsem již několik knih tématem Afriky a životem v ní. Zajímavý příběh, život v Africe není jednoduchý a když se stane, co se stalo v knize, je ještě těžší. Obdivovala jsem hlavní hrdinku, že se nevzdala a snažila se přizpůsobit a žít jak se dá. Obstarávat jídlo, pracovat na poli, úplně odříznutá od města. Happy end se sice nekonal, ale tak nějak jsem předpokládala, že to tak dopadne.


denib
25.07.2018

Ačkoli jsem během čtení přemýšlela, jestli někdo může žít tak zcela nevědomě a naivně jako hlavní hrdinka, nijak mě to nerušilo. Kromě poutavého popisu života v Africe oceňuji ukázku toho, jak lehce se v životě mohou obrátit role. Jeden den jste pánem, protože jste bílý, druhý den jste ze stejného důvodu vyvrhel. A obojí je samozřejmě špatně. Ale není to jen o tom, je to i o snaze přežít a o strachu opustit jedinou jistotu, kterou člověk má - domov. Těžko říct, jestli to je dobře.

lusila
08.04.2017

Krásne napísaná kniha, hoci príbeh nie je idylický a končí tragicky. Napriek tomu ju radím ku knihám, pri ktorých som smutná, že sa skončila.

MichelleS
10.10.2016

Jednoduše mi sedla, přestože to bylo trochu drsnější čtení, než jsem čekala a než se na začátku zdálo. Märit a Tembi, černá a bílá, tak jiné a přesto tak podobné, spojené ztrátou. Možná je to k sobě táhne, protože se obě mezi svými trochu odlišují? Zaujal mě rytmus vyprávění, kdy se poklidné scény pravidelně střídají s dramatickými. Nezapomenutelné popisy přírody - barvy, vůně, ... a s tím korespondující nálady a pocity hlavních postav. Ta naděje, touha po životě, po domově umocněná motivem tajně opečovávané zahrádky.

Koka
03.02.2016

Kniha měla téměř všechno, co od dobré moderní beletrie čekám: exotické prostředí, výrazný sociální a rasový motiv, střet soukromého života s velkými dějinami, komorní rozsah s malým počtem postav a krátkou dobou trvání příběhu. Jediné, co chybělo, je alespoň náznak humoru a záblesk naděje. Hrdinkou je vlastně taková Betty McDonald naopak - farmářka, která o farmaření, fyzické práci, povinnostech sezonních dělníků, zákonitostech úrody a života neví vůbec, ale vůbec nic. Ta postava byla docela nepřesvědčivá, ale vždy, kdy mě štvala její zabedněnost, neschopnost předvídat i ty nejlogičtější nevyhnutné děje, které nastanou, vždy jsem si uvědomila - aha, to jsou ty "jiné kulturní vzorce". Jakoby ani nežila v segregované společnosti, resp. jakoby se až časem, v dospělosti, kdy už je pozdě, dozvídala, co taková rasová segregace v její zemi vlastně obnáší. Příběh je pro nás nepochopitelný, ale protože víme, že toto všechno a mnohé podobné se v JAR běžně dělo (a zřejmě ještě v různých formách i děje), o to více fascinuje nepatetická samozřejmost, se kterou autor vykresluje i nejsilnější scény.