Spalovači planet

05.03.2018

Na tuto knihu jsem narazila náhodou v antikvariátu, když jsem popadla první vědeckou fantastiku, kterou jsem viděla, a utíkala na vlak. Přečtení této velmi tradiční sci-fi, odehrávající se na začátku čtvrtého tisíciletí, ale vůbec nelituji. Příběh mě zaujal, i když ničím nevynikal. Prostě klasika - nějaká ta pěkná technologie, mezihvězdné cestování, hrozba zkázy lidstva, samozřejmě i mimozemská civilizace. Četlo se to pěkně, autor se dokonce více či méně úspěšně pokusil čtenáři předat nějaká témata k zamyšlení. Profesor Papoušek by ale udělal daleko lépe, kdyby jen neškodně zíral do výstřihů studentkám a napsal sterilní sci-fi nabušenou náměty ze světa vědy. Do pokusů o popis mezilidských vztahů se podle mého názoru pouštět neměl. Několikrát jsem kontrolovala, že to opravdu napsal až v devadesátých letech, protože sexismus (a místy až šovinismus) z toho jen kapal. Stereotypní postavy pořádných chlapáků myslících jen na sex (případně téměř asexuálních géniů); ufňukané, děťátko chtivé hloupoučké dámičky (nebo "broskvičky" či "buchtičky", když použiji autorova označení), které to dotáhnou maximálně na operátorku, navigátorku, nebo žurnalistku; detailní popisy rozparků, lemů sukniček a přiléhavých halenek; dokonce i pár ne příliš povedených postelových scén. Celkově to tedy na více než tři hvězdy není, i když příběh samotný by si určitě ode mě zasloužil čtyři.