Soumrak mužů
Christina Sweeney-Baird
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491700/bmid_soumrak-muzu-Q4E-491700.png
4
79
32
Píše se rok 2025 a ve Skotsku se objevil záhadný vir – smrtelná nemoc, která je zřejmě fatální pouze pro muže. Když doktorka Amanda MacLeanová tento nový fenomén nahlásí, je vnímána jako hysterka. Když lidé její varování konečně začnou brát vážně, už je příliš pozdě. Vir způsobil globální pandemii – a také politickou. Všechny oběti jsou muži. Svět se stává něčím neznámým – světem žen. Následují příběhy lidí, kteří zůstali naživu a musejí se s následky viru vyrovnat. Jsou vyprávěny v první osobě a zahrnují příběh Amandy MacLeanové, Catherine – sociální historičky, která je rozhodnuta zdokumentovat osudy žen po „mužském moru“, analytičky tajných služeb Dawn, která má za úkol pomoci vládě vytvořit novou společnost a Elizabeth – jedné z mnoha vědců, kteří se zoufale snaží vynalézt vakcínu. Skrze tyto ženy a příběhy dalších lidí poznáváme nesčetné způsoby, jakými absence mužů změnila společnost, ať se jedná o osobní ztrátu – manželů a synů – či politickou – změny v pracovní síle, plodnosti a významu rodiny. V Soumraku mužů Christina Sweeney-Baird mění nepředstavitelné na nezapomenutelné.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , FobosOriginální název:
The End of Men , 2021
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha o to uvěřitelnější, že vychází v období koronaviru. Rozhodně stojí za přečtení. Zasáhne asi každého ženy i muže , ale i čtenáře, kteří sci-fi běžně nečtou.
Tato kniha je odrazem Covidu. Naštěstí že Covid není tak smrtelný něž mor v této knize. Mor se vyskytl ve Skotsku a rychle se rozšířil do celého světa. Vir napadá pouze muže, ženy jsou imunní. Zemře 90% mužů z toho 10% je imunní. Svět už není jako dřív. Vědci po celém světe se snaží udělat vakcínu.
Líbilo se mi jak popisuje ty rodiny jak se vypořádají po smrtí manželům otcům bratrům
Skvělá kniha. Dnes už víme, že nic na světě není nemožné, autorka zpracovala pandemii skvěle, popis jak ženy přicházely o syny a o manžely mě donutil k slzám. V polovině knihy jsem ji musela na den odložit, abych to trochu "rozdýchala", protože sama jsem máma, která přivedla na svět dítě na začátku covidové pandemie a z popisu umírání a následné porodní péče a modlení, aby to byla holčička, se mi dělalo fyzicky špatně.
Knihu velmi doporučuji, jsou to silné příběhy (jen hodně, ale opravdu hodně překlepů, překladatel a vydavatel by si to měli přečíst ještě párkrát)
Zvláštní kniha, děj byl trochu jiný, než jsem čekala. Líbilo se mi, jak autorka vystihla budování nových právních a etických systémů. Řešila otázky kdo a za jakých podmínek může (musí) plodit a vychovávat děti. To bylo hpdně zajímavé. Také jak se vyrovnat s ubývajícími zdroji potrvavin, paliv, jak nahradit lidské zdroje. Styl vyprávění byl talový neslaný nemastný, něco mi na něm chybělo. 3,5*
Autorka se patrně inspirovala románem „Muži pod ochranou”, který vyšel v roce 1974 a napsal ho Robert Merle. Je zajímavé porovnat, jak toto téma zpracoval před padesáti lety Francouz, muž v již pokročilém věku a nyní Angličanka, mladá žena. Přiznávám, že Merleho dobrodružný až akční styl mě jako muže zaujal více. Ten současný příběh o dopadu pandemie na psychiku žen je ale také dobrý.
Ze začátku se příběh až děsivě podobá skutečné vlně pandemie a je až těžko uvěřitelné, že autorka knihu napsala ještě před jejím vypuknutím.
Naštěstí pro nás, skutečnost není tak děsivá jako představy autorky. V této knize umírají muži a ženy jsou "jen" přenašečkami. Pokud jste muž, téměř s jistotou zemřete. Myslíte si, že pokud jste žena máte vyhráno? Naopak, dle mého ženy potká osud mnohem těžší - musí se koukat jak jim umírají kolegové, kamarádi, ale i otcové, manželé a synové a zároveň udržet svět v chodu s vědomím, že nemoc nejspíše přenáší.
Na první pohled by se mohlo zdát, že je kniha oslavou feminismu, ale opak je pravdou. Kniha poměrně detailně ukazuje psychologii ženy, která přišla o celou rodinu. Psychologii toho, co pro ženy znamená soužití s mužem. Jaké to je pro společnost ztratit muže a to nejen kvůli rozmnožování. A také to, jak jsou všichni lidé pro společnost důležití (znáte to - ten dělá to a ten zas to a dohromady...)
Závěr je plný optimismu a naděje, což je možná zároveň i něco, co bych trošku vytkla.
Řekla bych, že je to celkem povedená kniha, která zaujme především ženy (kvůli psychologii vztahů) a pandemie C19 dává knize další rozměr
Tak tohle bylo nēco. Paráda. Přestože to nedopadlo tak jak jsem si myslela že to dopadne tak mē bavila. A rozhodnē kudy pujdu tudy budu doporučovat. Opēt básen jako recenze na IG bude taky.
SOUMRAK MUŽŮ je dystopie, která je nám bližší než bychom si přáli.
Autorka Christina Sweeney-Baird napsala knihu v letech 2018-2019 a ani v nejčernějších snech ji nenapadlo, že velmi brzy vypukne ve světě globální pandemie a její fiktivní svět se v některých věcech odrazí do reality.
Kniha je rozdělena do 8 částí podle fází moru. Části nejsou rozděleny do klasických číselných kapitol, ale vypráví je několik postav. Vždy je uvedeno, která postava vypráví, kde se nachází a kolik dní uplynulo od vypuknutí nemoci.
Ráda bych vám blíže popsala i dané postavy, které příběh vypráví, ale je jich bohužel několik, na můj vkus až moc. Mrzí mne, že autorka nevybrala třeba 3-4 a nebylo vše vyprávěné skrz ně. Takto jsem nebyla schopná si k nim udělat nějaký vztah a příběh prožívat. Přitom mi některé postavy přišly opravdu zajímavé. Bohužel jejich množství na mě působilo velmi rušivě.
HODNOCENÍ: 65 %
Po dlouhé době se mi dostala do ruky dystopická kniha, i když upřímně po covidu to zase až tak úplně dystopie nebyla... Každopádně v této knize šla autorka ještě dále a vir "můžského moru", jak je v knize nazývám způsobí smrt 90 % mužské populace...
Nejprve se mi kniha četla velmi dobře, i když se mi trochu pletly postavy, kterých tam bylo poměrně hodně a občas jsem zpětně dohledávala, která ta postava to zrovna je... Ke konci se mi kniha četla trochu, možná i tím, že tam přibyly ještě další postavy a já už se v nich trochu ztrácela... Nejvíce jsem si asi oblíbila postavy Catherine a Amandy a kromě jejich příběhu mě hodně zajímal také "příběh z lodi" (kdo už četl, ví, ten, kdo ještě ne, pochopí při čtení), naproti tomu na jednu postavu jsem začala být alergická...
Bylo šílené to, čím vším si ženy musely projít, ke konci už to byl opravdu úplně jiný svět a nedokážu si představit, že by se toto někdy stalo... Naprosto nepochopitelné je pro mě to, jak autorka dokázala tuto knihu napsat ještě před vypuknutím pandemie covidu a jak se to v mnoha věcech podobalo skutečnosti...
Hodnocení 4*/5*
Pokud se dokážete odprostit od covidu, dostanete emotivní sci-fi příběh, který Vás pohltí a nepustí. Tady jsem totálně vystoupila ze své komfortní zóny - sci-fi nečtu vůbec, ale nelituji jsem moc spokojená… Určitě bych našla pár much, ale nic v čem bych se chtěla pitvat.
"Mužský mor", jak je nazýván vir, který se rozšíří po celém světě, útočí jen na muže (staré, mladé, novorozence) a nakonec zabije 90 % veškeré mužské populace. I když to připomíná pandemii, kterou jsme zažili i my, autorka v doslovu uvádí, že knihu napsala před covidem a nikdy by ji nenapadlo, že k něčemu takovému by mohlo dojít. Začátek knihy, kdy sledujeme počátek katastrofy a celosvětové paniky, je velice napínavý a čtivý. Každá kapitola je vyprávěna z pohledu jiné osoby a ze začátku se mi jména pletla a trochu mi trvalo než jsem se zorientovala, kdo zrovna vypráví. Normálně bych knihu hodnotila třemi hvězdičkami, ale moc se mi líbilo, jak se ženy snaží se vzniklou situací vyrovnat. Byla jsem překvapená, jak moc problémů musely řešit a zdaleka to nebylo jen početí dětí, problémy, které mně ani nenapadly. Kdyby jsme nedávno neprošli covidem, tak si řeknu, že to není ani možné, ale teď, už si nejsem jistá :)
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie muži pandemie
Soumrak mužůKniha Soumrak mužů je v
| Přečtených | 90x |
| Čtenářské výzvě | 14x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 139x |
| Chystám se číst | 97x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 2x |
Bohužel musím konstatovat, že až takhle špatnou knížku jsem dlouho nečetla. Zpočátku se mi to líbilo, trochu mi to připomnělo, jak jsem ve dvaceti hltala Robina Cooka. Nadšení mě ale rychle přešlo a knihu jsem dočetla jen s velkým sebezapřením. Z postav jsem jakž takž udržela pouze Amandu a Catherine, v ostatních jsem se po pár kapitolách totálně ztrácela. Chyběl mi tam pořádný příběh. Měla jsem pocit, že čtu hromadu novinových článků spíš než román. Za mě tedy bohužel veliký palec dolů.