Soumrak krále Slunce

30.11.2019

Velmi dobré a věcné zpracování střetu o hegemonii v Evropě.

25.09.2019

Fakt hodně slabé... Nevyplatí se kupovat.

21.04.2019

Velmi dobře zpracovaná historie dlouhé války o španělské dědictví, ve které se střetly nejvýznamější mocnosti Evropy - na jedné straně francouzský král Slunce, již zestárlý Ludvík XIV., který prosadil na uprázdněný španělský trůn svého vnuka Filipa z Anjou (Filipa V.) a na druhé straně Velká koalice, v níž nejsilnější roli hrála habsburská a anglická monarchie a nizozemská republika. Kniha popisuje počátky konfliktu, jeho průběh se všemi válečnými operacemi, bitvami, taženími i jeho závěr spolu se všemi diplomatickými jednáními. Vzhledem k rozsáhlosti všech bojů (od Španělska a jeho kolonií, přes italská bojiště až po severofrancouzská a německá území) jsou popisované události občas méně přehledné, ale ve svém souhrnu představuje kniha zdařilé dílo o zajímavém období Evropy. 75%

12.08.2017

Velká slabota. Na rozdíl od nejhorší knihy v této edici, kterou "stvořil" pan Cílek a která se týkala občanské války ve Španělsku je tady alespoň vidět poctivá práce. Nicméně logické a zcela věcné shromáždění faktů (navíc bez širších souvislostí a vazeb) ještě nedělá alespoň průměrně kvalitní a zajímavou knihu literatury faktu. Literatura, byť faktu je prostě něco jiného, než paní Kodetová stvořila. Stejný rozsah informací, které zde přehledně a sterilním způsobem předkládá, by člověk našel na Wikipedii, dokonce by se zde při troše času a trpělivosti dozvěděl i víc třeba o jednotlivých osobnostech zmiňovaných v knize. Tady kromě faktografické části chybí vlastně vše, co podobnou knihu dělá čtivou, na rozdíl od poněkud nudným historickým studiím, které nají své místo a význam jinde. Karel Čapek sice napsal, že kritik je člověk, který píše, jak by to napsal, kdyby to uměl, nicméně tady jsem celkem snadno (na základě porovnání s celou řadou obdobných knih - např. Sedmiletou válkou v Evropě od Františka Stellnera nebo války Mohykánů od Josefa Opatrného) uvést, co mi tady zásadně chybí. Především zde nejsou popsány širší souvislosti (geneze konfliktu má své počátky minimálně ve Vestfálském míru), stav jednotlivých zemí a to, co je odlišovalo - v jakém stavu ekonomicky, kulturně, ale i politicky byly. V celé knize chybí vysvětlení, proč se nakonec prakticky všechny země střední a západní Evropy musely spojit proti Ludvíkovi XIV a čím byla Francie pro Evropu po Vestfálském míru. Francie totiž v té době představovala smrtelné nebezpečí pro celou středozápadní Evropu a Ludvík XIV. byl brutální agresor. Podobně tomu bylo v případě Napoleona Bonaparta, jemuž se na rozdíl od Ludvíka XIV. ono dobytí a ovládnutí prakticky celé Evropy na pár let zdařilo. Autorka se vůbec nezmiňuje o revolučních změnách ve vojenství, nikde není zmínka například o "mohutnění" vojsk, jejich důsledném podřízení státní mašinerii (v tom byl rovněž Ludvík XIV. prvním) a především novém způsobu válčení, kdy komplikovanou výzbroj pěchoty z dob během a po třicetileté válce nahradila křesadlová puška a bodák (bajonet má svůj název v oblasti Bayonne ve Francii), jednotná výstroj vojáků a pravidelná organizace. Jaké tyto skutečnosti měly vliv na strategii a taktiku a jak se to projevilo ve vlastním konfliktu autorka taky zcela pomíjí, stejně jako fakt, jak se vyvinula pevnostní architektura (a proč) a především jakými proměnami prošlo námořnictvo. No, a to, co přineslo toto válčení lidem v jednotlivých zemích, jaké znamenal tento konflikt ztráty a utrpení lidem v zemích, kde se válka převalovala se nedozvíme také nic. Není zde dokonce ani nijak zmíněna vazba na souběžně probíhající konflikt v Severní Evropě (který začal prakticky stejně a skončil ještě o devět let později...) a to je jenom dost obecný a jednoduchý výčet. Psát o konfliktu a nezmiňovat politiku (např. politické uspořádání Republiky spojených provincií nebo Velké Británie po Slavné revoluci v protikladu s uspořádáním Francie podle hesla Stát jsem já) je stejně plytké, jako psát o válečných akcích a nezmínit nic z vojenství. Navíc ekonomika jednotlivých zemí měla zásadní vliv na průběh konfliktu a o tom, jak žili jednotlivé vrstvy obyvatelstva v hlavních zemích konfliktu a co jim konflikt přinesl zde není ani slovo. No a na závěr si neodpustím poznámku na adresu autorky, která dost často používá výraz maritimní mocnosti (Anglie - Velká Británie a Nizozemí), protože jí to asi připadá velmi in a slovo námořní je asi podle jejího názoru příliš obyčejné (i když ho zde taky najdeme)....možná je paní Kodetová dobrý (byť ne nijak tvůrčí historik), ale jedno je jisté, spisovatelka to rozhodně není.