Sobí hora

04.07.2018

Kniha mě nijak nezaujala. Většina povídek se mi spíš nelíbila než líbila, bylo to takové nijaké. Obálka super, ale to nestačí. Na Lesní lišky to nemá.

15.06.2018

Vskutku podivné. Fantáziu autorke uprieť nemožno a celkom isto si niektoré poviedky budem dlho pamätať. Avšak, nemôžem si pomôcť, väčšinou mi to prišlo ako "podivno" pre "podivno", pri niektorých poviedkach som len krútila hlavou a nič necítila (nechápala). Zato Sobí hora sa mi páčila veľmi. Viem si z tej poviedky predstaviť skvelý román.

13.06.2018

Třináct úžasně podivných povídek o prolínání světů, o čase, o zvláštních tvorech a tvorečcích, lidových zvycích, ale i o neurózách, „tíživé náladě“ i rodovém zatížení. Tentokrát mě sbírka povídek naprosto nadchla a nemohu říci, že by mezi nimi byla nějaká, která by se mi nelíbila, i když jsou velmi rozdílné a zahrnují celou škálu fantastiky a sci-fi. Je to originální, magické, tajemné i humorné, je to švédský soumrak a čarovný les. Musím se přiznat, že jsem knížku vlastně přečetla skoro dvakrát, protože po prvním přečtení jsem si ještě jednou listovala jednotlivými povídkami a dělala si poznámky. Doporučuji hlavně těm, kteří mají rádi podivno.

13.06.2018

Kultivované podivno, ktoré nestráca nič zo svojej jemnosti ani keď práve niekoho porcuje na klobásky.

Strašne často som si pri čítaní spomenula na Teda Chianga a jeho Príbehy Vášho života, a nie preto, že by boli knihy podobné, lebo nie sú (možno v miere originality a schopnosti navodiť mystično) ale preto, ako veľmi sú rozdielne, až mi do seba zapadajú ako jin a jang (ako matematicko-vedecko-technické nazeranie na svet k zmyslovo-pocitovo-prírodnému)

02.06.2018

Kniha začíná přehnaně nadšeným úvodem E. Handové, který doporučuji přeskočit, udělat si vlastní názor a případně dočíst na konci.
Většina povídek je na můj vkus až příliš non-sence a bohužel chvílemi zbytečně nechutná, což zavání snahou šokovat, ale beze smyslu či vyústění v závěr. To avízované "podivno" je do nich vložené příliš násilně, především v první povídce a v poslední části.

Naproti tomu povídka Sobí hora je pěkná, propojení mystiky s příběhem je přirozenější a i další povídky opírající se o severskou mytologii a přírodní úkazy jsou zajímavé.
Originální kniha určitě je, ale chybí mi propracovanost a jakási vyzrálost textu. Je mi líto, nerada dávám takové švédské "nekrimi" knize špatné hodnocení, zvláště když čerpá z mé oblíbené severské mytologie i magického realismu, ale za mě se jedná o nepodařený pokus.

31.05.2018

Mám pocit, že až po přečtení této knihy dokážu plně pochopit a ocenit význam slova "fantazie". Pravda - představa, že by se mi něco podobného líhlo v hlavě, mě dokázala malinko vyděsit...
Jako čtenář si však vůbec nestěžuji. Povídky jsou silné, magické, provokativní a někdy lehounce šílené. Skvělý úlet, který jsem si dokonale užila.

29.05.2018

Finské podivno je přesně moje parketa. Povídky jsem si vychutnávala hezky pomalu, každý den jedna, aby mi dlouho vydržely. Našla jsem v nich krásnou melancholii všedních severských dnů. Přiznám se ,že mě nejvích oslovily, ty, v jejichž pozadí stojí jakási laskavost, úsměv, efekt "aha", severská mytologie, což je zhruba třičtvrtina knihy. Scifi naturalismus v závěru už nemusím. Velmi talentovaná autorka, určitě stojí za to číst.

20.05.2018

Jako čtenář "z povolání" si dovoluji zhodnotit: čarovné, kouzelné, magické... Od seveřanů jsem už dlouho nečetl nic tak bizarní a originální.

16.05.2018

Tak tohle jde úplně mimo mě. Zřejmě jsem měla velké očekávání .. nebo jsem zřejmě ten typ čtenáře, který neumí tolik číst mezi řádky.

15.05.2018

Komentuji pár povídek před dočtením. Zatím čtu jedním dechem. Tentokrát si dovolím intuitivní komentář, tedy možná nelogický. Navazuji však přirozeně na knihu a pro čtenáře takových knížek to bude jistě naprosto přirozené. ;)

Tato kniha rozšiřuje vědomí! Těm, kdo nejsou příliš zakořeněni v systému a pravdách, ve kterých převážně většinu času žijeme. Pro ty, pro které jsou sny stejně skutečné jako realita, jen jsou to dva různé systémy, dva světy řídící se jinými zákonitostmi. Pro ty je tato kniha dobrodružstvím, které rozšiřuje vlastní vědomí. Všechny světy, které můžeme žít totiž pojí to, že je plně prožíváme, my jako duchovní bytosti. Kniha na mě působí jako připomínka, že svět, který převážně máme v tzv. západním či rozvinutém světě, není jediný možný svět. Je to jeden z možných způsobů žití, víry, návyků, chování, způsob přemýšlení. Ale není zdaleka jediný možný. Tato kniha vám to připomene, a pokud jste dostatečně otevřeni, vzpomenete si! Vzpomenete si, že jsme souhlasili s pravidly, podle kterých žijeme, a to tvoří naši realitu. Souhlasíme se systémem naší víry. Souhlasíme s tím, co ještě možné je a co už možné není. Pravidla však nejsou neměnná. Nejsou jediná. Nejsou stálá.

Kniha je krásným klíčem k částem naší mysli, kterou u nás nejsme zvyklí tolik používat. Ke čtení se krásně hodí k poslechu např.: Late Night Tales: Ólafur Arnalds.

Jo a ještě jedna věc, doporučuji číst před spaním nebo naopak po probuzení, kdy si ještě pamatujeme vlastní sny. To je to správné nastavení naší mysli pro četbu této knihy.

14.05.2018

Během čtení jsem si několikrát říkala, že to je opravdu divná knížka a autorka musí být trochu cvok. Ale s odstupem několika dní se moje mírně negativní pocity otupily a zůstal dojem fantazie, nadpřirozena a tajemna. Příběhy zůstanou v mysli dlouho po dočtení ať už vás nadchnou, nebo znechutí.

..."Musím to vědět" řekla Augusta "Jaká je podstata světa?"
Džinka odhalila v úsměvu obě řady zubů "Kterého?"

Třináct fantaskních povídek, ze kterých s hlubokým klidem dýchá magický realismus, vynořujících se ze stránek velmi pozvolným a nenásilným tempem. Příběhy jsou zasazené do světů, jež se od našeho na první pohled většinou prakticky neliší, z mléčného oparu však pomalu vyvstávají podivná stvoření, oživlé legendy, či tajuplné moci.

Jak řekla sama autorka knihy: "Velkou část života trávíme (my Švédi) za soumraku, což je přechodový stav, území nikoho. Světlo je během stmívání takové přízračné, melancholické. Myslím, že se to přeneslo i do mého psaní, tedy ona přízračnost a melancholie, ale také pocit, že člověk udělal krok stranou a vstoupil do jiného světa, kde se slunce na své pouti zastavilo."

Severská literatura má své mrazivé kouzlo, posypané čerstvě navátým prašanem, často zakořeněné do surové a potemnělé divočiny. Toto prostředí je pak dokonale úrodnou půdou pro nejrůznější povídačky, báchorky, legendy a mytologii, které s posledním světlem vycházejí z temného a mystického lesa, aby se zhmotnily (nejen) v našich myslích.

Nejvíce mě zaujaly povídky Rebeka, Moruškový džem a Pyret(!). Tety jsou solidní bizár.

Brzy má autorce vyjít první román, na který si rád počkám, nejlépe za soumraku se zahrabu pod deku a ponořím do fantastického světa této velmi talentované autorky.