Sny...
Zbyněk Hejda
Autorovy texty spojené tématem snu, které čtenáři Hejdovy poezie znají už od první básnické sbírky Všechna slast a v této knize se s nimi setkávají také v dosud nepublikovaných rukopisech ze starší i nejnovější doby, představují v české literatuře novou hodnotu: od symbolistní obraznosti přelomu 19. a 20. století a od surrealistických výbojů první i druhé generace je odlišuje stylová oproštěnost od jakýchkoli ornamentů, automatického psaní a od náznaků rozvíjet děj. Věcnost snového zápisu dává vzniknout deníkovým záznamům, které jsou ve svém celku zprávou nejen o citlivém naslouchání vlastnímu podvědomí, ale také o stejně pozorné literární reflexi.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1992 |  Blízkosti smrti |
| 1993 | Všechna slast |
| 1996 |  Básně |
| 1993 | A tady všude muziky je plno |
| 1995 | Valse melancolique |
Moc mě to mrzí – ale úplně mě to minulo. Lapidární styl se stálými motivy domova, žen, matky, vlaky, smrti... neříkám, že to nemá umělecké hodnoty, ale po pár textech mi to přišlo strašně jednotvárné.
Nejzajímavější mi přišel vlastně jen ten konečný pocit uvědomění – že to byl pouze sen, a vždy odlišná reakce na to. A výtvarný doprovod (i s interpretací) je bravurní též.
A jako rodák jsem si lebedil nad popisovanými kulisami Hradce Králové. Ale stále je to málo, nutil jsem se do čtení. Zaujala mě úzkost z mostu a tento kus:
Cestou od Počátek
vracela jsem se za tmy domů.
Viděla jsem,
že všichni dávno zemřeli,
a přece, ta radost!,
doma se svítilo.
Rozběhla jsem se
jako šílená.
V kuchyni za stolem
seděl tatínek,
ale on na mě
hleděl vyčítavě.
(s. 33)