Smrtí smrt překonat: Relikvie a jejich moc ve středověku
Ivan Foletti , Adrien Palladino , Jana Černocká , Katarína Šimová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/532270/bmid_smrti-smrt-prekonat-relikvie-a-jeji-65d4dcf28ec6b.jpg
5
2
1
Co by mohlo být současnému člověku odpornější a vzdálenější než uctívání rozložených lidských ostatků? A přece jde o kult, který pojí kontinenty a je doslova vepsán do DNA naší civilizace. Jak je to možné? A má nám příběh zdánlivě tak vzdálený co říct i dnes? Tato kniha se zabývá smrtí, kultem mrtvých „celebrit“ a vztahem lidí k nim ve středověku a na prahu novověku. Nejedná se však o knihu tísnivou, ponurou ani děsivou. Naopak, smrt ve středověku září zlatem, stříbrem a drahými kameny v podobě relikviářů, předmětů uctívaných napříč staletími, které dodnes fascinují svou dechberoucí kvalitou.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
náboženské relikvie ostatky, relikvie
Kniha Smrtí smrt překonat: Relikvie a jejich moc ve středověku je v
| Přečtených | 2x |
| Chystám se číst | 1x |
| Chci si koupit | 3x |
Ideální kniha pro předvelikonoční postní období, kdy si má člověk připomínat svoji konečnost a současně naději na věčnost. Mám moc rád tuto edici, protože je to (nepostní) pastva pro oči i pro mysl a autoři jsou velice vlídní a přívětiví průvodci. V této knize srozumitelně a čtivě načrtávají dlouhý příběh postupně se vyvíjejícího vztahu mezi zakrytostí a odkrytostí, abstraktním a doslovným, jen tajemně naznačeným a až na "kost" explicitním – a také mezi životem a smrtí. Jen u barokního období si nejsem jistý, jestli autoři patřičně zvážili i zcela jinou emotivitu a expresivní barokní obraznost ostře zdůrazňující lidskou nicotnost a pomíjivost. Nejsou ti nazdobení kostlivci ve vitrínách současně i paradoxním vyjádřením tohoto kontrastu a připomínky naší konečnosti? Nějak se mi nechce věřit, že u barokních lidí nevzbuzovali ani stopu odporu a nepromlouvali k nim i jazykem memento mori. A také bych měl jen drobnou výhradu k používání sousloví "kočovné národy", které se staly římské říši osudné a nakonec převzaly její dědictví. Ve skutečnosti přece nešlo o národy tradičně žijící kočovným způsobem života, ale kmeny a družiny, které se v 5. a 6. století daly do pohybu vlivem populační a možná i klimatické nestability. Ano, tento pohyb byl mimo jiné nastartován i typickými kočovníky z Východu, ale ti uvedli do pohybu i do té doby usedlé zemědělské skupiny. Převážně tedy nešlo o kočovníky, ale spíše o migranty, kteří jen hledali místo, kde se usadit. To je jen otázka vhodné antropologické (nikoli kunsthistorické) terminologie, jinak kniha perfektně splnila moje očekávání a těším se na další z téže edice.