Smrt v reality show
Michal Fieber (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76189/smrt-v-reality-show-76189.jpg
3
11
3
Michal Fieber měl při psaní svých třinácti povídek zařazených do této knížky šťastnou ruku – napsal poutavé detektivní příběhy, jejichž hlavní hrdina, dříve pouhý inspektor, dnes již komisař Houdek, řeší své případy nejen s pomocí moderních kriminalistických metod, ale i staré dobré intuice a dedukce. A protože nežije ve vzduchoprázdnu, nýbrž v současné české společnosti, a to se ženou, synkem a přáteli, stává se celá knížka detektivním románem svého druhu. Díky skvěle odpozorované životní realitě, ironickému nadhledu a laskavému humoru je ideálním čtením na dovolenou, ale také do postele na odreagování po náročném dni...... celý text
Přidat komentář
Nejlepší na knize jsou názvy kapitol. Čekala jsem hádací detektivky, prostě styl Sherlocka Holmese a slečny Marplové. Toto jsou obyčejné krimi založené na případech, co se mohly stát. Levnější jsem si mohla koupit ve Víkendu nebo Signálu.
Třináct detektivních povídek s docela snesitelným inspektorem Houdkem se čte dobře – a kniha očividně slouží přesně tomu, k čemu je určena: k ukrácení dlouhé chvíle nebo ke smysluplnému přežití deštivého odpoledne.
Mám-li být upřímný, povídky samy o sobě by na tříhvězdičkové hodnocení stěží dosáhly, tu třetí (prémiovou) hvězdičku přihazuji za očividnou „radost ze psaní“ jakož i za autorův nezpochybnitelný SMYSL PRO JAZYK, který za posledních dvacet let u mnoha jiných tuzemských detektivkářů povážlivě zakrněl.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Odcizená krajina |
| 2015 | Zvěrolékařka na stopě |
| 2012 | Škola detektivů |
| 2018 | Slepé okno |
| 1989 | Hotelové povídky |
Michal Fieber alias Jaroslav Čejka má za sebou už hezkou řádku knih a na řemeslné stylistice je to znát. I když chybí osobité kouzlo, pořád je v tom příjemně hravá jazykomalba, která nemá prakticky šanci kohokoliv urazit. Problémem jsou však kompozice jednotlivých povídek. I když mají příběhy patinu detektivky, autor do vyšetřovacích her příliš nezabíhá, jen nadhodí ústřední zločin, představí základní podezřelé a pak v rychlosti určí, kdo je vrah. Rozkaz zněl v tomhle bodě evidentně jasně, takže konce nejen že nepřinesou překvapivé zvraty, ale ani zajímavé obraty, maximálně jemné morální ponaučení na dobrou noc. Tím pádem komisař Houdek vlastně ani moc nepátrá a častokrát je tu jen do počtu, nebo jako hloubavý a chápající zástupce staré dobré policie České republiky. Občas tu ještě probleskne linie z hrdinova osobního života, v lecčems evokující životní etudy poručíka Borůvky, ale pro všechen ten nevyužitý balast kolem mě spíš jen překvapilo, že tam vůbec nějaká snaha o nadstavbu byla.