Smrť panien

02.03.2017

Hluboká, zatěžkaná melancholie. Buď vás to chytne a svezete se po pomalé, hutné vlně, anebo ne a vadí vám, že kniha nemá úplně moc spád. Co si budeme nalhávat, nemá - ale já se vezla, takže mi to nevadilo.

06.01.2017

Neznám mnoho autorů, kteří by měli tak lehké pero jako Eugenides. Dokáže i o tak otřesné záležitosti, jako jsou sebevraždy pěti mladých dívek, psát, jako by nostalgicky vzpomínal na příjemné chvíle svého mládí. Budiž řečeno, že je to metoda více než účinná. Škoda, že toho zatím nenapsal více. Možná to s tím lehkým perem tak úplně pravda nebude; možná se spíše snaží své skvělé romány vybrousit do dokonalosti (což se mu podle mne opravdu daří), a proto mu to tak dlouho trvá.

23.07.2016

Úžasná kniha. Celou dobu jsem měla pocit, že do příběhu patřím. Nemohu se dočkat, až si přečtu i další knihy od tohoto autora

18.07.2016

Ráda se nechám knihou unášet daleko od reality a ráda nad postavami přemýšlím. Při výběru téhle knížky jsem se tetelila blahem, jak se mé melancholické já zase jednou nabaží. A ono nakonec vlastně ani ne. 5 pubertálních dcer, domácí vězení, sebevraždy, vyprávění skrze chlapce ze sousedství..nápad skvělý, zpracování už méně.

Byť byl začátek bravurní a kniha tedy začala přesně tak, jak jsem očekávala, brzy se začalo vyprávění měnit na nezajímavé poznámky o tom, či onom a kniha pro mě ztratila kouzlo. Ony zdlouhavé odbočky od děje, o kterých tu je tolik zmínek, sice hezky nastavují zrcadlo tehdejší době, nicméně nejsou zrovna moc čtivé a k ději mají málokdy co říci. Po chvíli se z nich stává jen otravná výstelka pro vcelku skromnou fabuli. V momentě, kdy se ke konci děj zase trochu pohne si říkáte, jestli jste v tom předlouhém dokumentu 1) něco nevynechali, ale víte co? Nevynechali. 3*

téma: 5/5; děj: 2/5; postavy 4/5; spád: 1/5

1) Kniha je psaná jako dokument (vypravěč zprostředkovává vlastní výpovědi, výpovědi rodičů, sousedů, učitelů...).

29.06.2016

Autor dnes již kultovní knihy nás provází podivným světem pěti dcer Lisbonových, které hodlají spáchat sebevraždu. Tato skutečnost je vyzrazena na samotném počátku příběhu, z čehož lze usuzovat na to, že se autor nedává cestou přímočarého šokování, ale naopak kolem aktu sebevražd buduje hutnou atmosféru. Všech pět sester Cecilie, Lux, Bonnie, Mary a Therese vyrůstají v rodině, kde panují přísná pravidla a dívky se tak nemohou vídat s kluky, nosit make-up, poslouchat moderní hudbu apod. Pro své vrstevníky představují tajemství, jakousi podivnou postavu, po které nepřestávají toužit.

Téma sebevražd Lisbonových dívek je sice excentrické, ale pro autora představuje jakýsi snový, mýtický svět, ve kterém odkazuje ke skomírajícímu Detroitu, vyčpělé morálce a povrchnosti americké střední vrstvy. Ze stránek jakoby vycházel odér zahnívajících květin, rozpadlých růží, ženského parfému z oblečení, které už dlouho nikdo nenosí, to vše na pozadí amerického předměstí města, které již několik let symbolizuje skon amerického snu.

02.06.2016

Kniha s velmi zajímavým námětem, který je umocněn osobitým zpracováním. Absurditu aktu sebevraždy dívek zintenzivňuje odstup, který od nich máme. Dívky jsou pozorovány prostřednictvím chlapců ze sousedství a to převážně z dálky. Z jejich života tak vidíme pouhé útržky, které občas vyplují na povrch, přičemž žádný z těchto útržků nezavdává na první pohled impuls k sebevraždě. Kniha je psána tak, jako bychom sledovali televizní dokument. Nicméně - na mě to bohužel nějak nepůsobí. Přišlo mi, že se mezi sebevraždami prakticky nic neděje. O dívkách se dozvídáme tak málo, že téměř není o čem psát a celá kniha tak stojí spíše na udržování určité atmosféry, která mi ale nestačí. (Film jsem zatím neviděla, možná bych se na knihu pak dívala jiným prizmatem). Ačkoli je knížka tenká, měla jsem nutkání přeskakovat řádky a trochu ji popohnat. Jakoby autor na začátku knihy praštil velkou silou pěstí do stolu, čtenář poté stále a stále čeká na vysvětlení, načež se ke konci knihy dočká jen další stručné a málo vypovídající rány do stolu.

20.05.2016

Neopakovatelná, jedinečná atmosféra. Kniha je naprosto odlišná od všech ostatních, které se mi kdy dostaly do rukou. Nikdy dřív jsem nezažila takové naprosté vtažení do děje-vtažení do domu Lisbonových, do myslí mladých obdivovatelů jeho obyvatelek, do líných prosluněných okamžiků, které spolu sestry prožívaly, blond vlasy padající do očí, na rtech zakázaná rtěnka... Přestože jejich osudy jsou tak tragické, kniha nepůsobí nijak hrůzně, spíš převažuje silný pocit nostalgie, který je ještě podtržený popisem nejrůznějších maličkostí-okolností sestřiných životů- jako je například pomalé skomírání jilmů v jejich čtvrti, a tajemna, ale ne tajemna děsivého, spíš je to tajemno poetické, jestli se to tak dá nazvat.
Jako první jsem viděla film (jeden z mých nejoblíbenějších), který má stejně snovou, pastelovou atmosféru jako kniha (díky kouzelnici Sofii Coppole), a musím říct, že to je snad poprvé, co mě vzpomínky na film neruší od knihy, naopak ji ještě podtrhují a výsledek je dokonalý.
A poslední poznámka-jsem ráda, že obal knihy se takto celkem povedl, přestože si nemyslím, že se ke knize dokonale hodí. Jde o to, že v dnešní době jsou obálky knih často opravdu nevkusné, tak jsem ráda, že u této knihy se vytvoření obálky ujal někdo, kdo nad ní opravdu přemýšlí. (I když já bych si ji představovala spíš v pastelových barvách, s duhovými obrázky jakoby kreslenými Cecilií, se vzkazy psanými všemi sestrami barevnými propiskami, s koláží sponek do vlasů, líčidel a Luxiných kalhotek s klučičími jmény...)

15.04.2016

Kniha ma vie zaujat z dvoch dovodov: bud preto, aky ma dej alebo preto, akym jazykom je napisana. A ked sa oba dovody stretnu v jednej knihe, zavislost je na svete. Eugenides je nenormalny atmosferik, dnes vecer som sa vo vani pristihla pri uvahe, ci to portske v pohari, ktore si upijam pri citani, by malo vo vode rovnaku farbu ako Ceciliina krv. Bola som tam s nimi cely cas.

21.02.2016

Mimořádně silný román, přečtený jedním dechem. Hltáte každou stránku zatímco očekáváte neodvratný konec. Pět sebevražd. Osamělost, zoufalství, apatie. Tuhle knihu budu muset chvíli rozdýchávat.

15.01.2016

Opravdu zajímavá kniha. Na začátku je jasné, že sestry opravdu umřou, přesto jsem celou dobu doufala v opak. Líbilo se mi styl vyprávění a jakým způsobem byly dívky popsané. Přesto i kdybych chtěla, tak nemůžu dát plný počet hvězdiček. Něco mi tam nesedí, něco mi tam chybí. Zdá-li to jsou oné sebevraždy, které jsou tak kruté, ale přitom tak laskavé nebo průběh příběhu, nevím. Stejně ale vím, že tato kniha ve mně opravdu zanechalo hluboký dojem. Ať to bylo zoufalé pokusy Lux, smutná Cecilie či až moc přísné chování rodiče děvčat. Jejich svět byl osamělý, uzavřený a snový.

02.01.2016

Túto knihu by si mal prečítať každý rodič, ktorý má o sebe dojem, že držať dieťa blízko seba je znakom úplného bezpečia a komfortu...

25.10.2015

Detroit, jilmy, Luxina podprsenka na krucifixu, pet sebevrazd. Cteno jednim dechem... Nejlepe na podzim.

12.10.2015

Bolo to ako pomaly sa pohybujúce obláčiky na modrej oblohe, voňavé, snové, dievčenské, pastelové, melancholické. O tom, ako sa zo stratou ilúzie dokonalej, pravej lásky vyrovnávajú sestry zatvorené v zakliatom zámku

23.03.2015

Ačkoli je vše podstatné řečeno hned na začátku, něco mě nutilo číst dál a dál. Nebyla to ani tak touha dozvědět se "proč" došlo k tomu, k čemu došlo - stejně by mě žádné vysvětlení nejspíš neuspokojilo, jako spíš podmanivá atmosféra a neobvyklý styl vyprávění. A že je téma zbytečně bulvární a nevěrohodné? Kdo nebyl třináctiletou dívkou, nepochopí. Že, doktore?

10.03.2015

Kniha mě samozřejmě zaujala názvem, který si sám o sobě, stejně jako celá kniha, na nic nehraje a říká věci, tak jak jsou: prostě panny nebo mladé dívky, chcete-li, které se "zasebevraždily". Ze začátku jsem měl trochu problém přistoupit na autorovu "hru" - některé pasáže nebyly příliš zajímavé a celkově jsou v knize třeba i zbytečně, ale nejspíše autorovi šlo o rozvinutí děje vedlejšími dějovými liniemi, které popisují tehdejší dobu. Celkově autor píše rozvlekle a chápu, že spoustu čtenářů to odradí. Příběh je silný, to nelze neříct, ale je v knize předložen čtenáři tak, že u toho nebudou prolity potoky slz, spíše než emocionálně to člověka zasáhne tím, že pak bude nad danou věcí přemýšlet. A že nad čím přemýšlet je! Až někdy potkáte nějakou asketickou a morálně upjatou rodinku, dejte to přečíst těm rodičům, možná je to trochu ťukne do hlavy... Ale jen možná. Kniha totiž nedává čtenáři moc velké vysvětlení, proč.... Ale nechci moc spoilerovat, kdo četl, ví skoro určitě, co myslím.
Za některé trochu zbytečné pasáže o bod méně, než je maximum. :)

24.02.2015

Kniha na mě samozřejmě zapůsobila příběhem. Být rodičem, nevím co bych dělala, kdyby se všechny mé děti rozhodly spáchat sebevraždu. Ale jinak mi kniha přišla taková zvláštní, nemůžu přesně popsat čím, ale něco mi na ní vadilo, možná některé zbytečné detaily či absurdita chlapecké "lačnosti" po dívkách. Ale kniha jako celek nebyla nejhorší, ba naopak.

29.12.2014

I když některé komentáře níže tvrdí opak, na mne kniha působila neuvěřitelně čtivě. Od začátku víte, co se stane na konci, takže hltáte prostředek příběhu a doufáte, že tomu všemu přijdete na kloub. Jenže nepřijdete. A navíc ani nemáte pocit, že by vám cestou něco důležitého uniklo... u mě se po dočtení knihy nedostavil žádný pocit čtenářského uspokojení, který mám tak ráda, spíš mi přišlo, že mě kniha nechala v naprostém chaosu (a proto taky nehodnotím plným počtem hvězdiček). Přesto je to skvělý příběh s melancholickou, beznadějnou atmosférou, který má spád a plno těžko nepochopitelných dějových zvratů (je fakt v USA legální neposílat děti do školy?). Zajímavé bylo i vyprávění z pohledu kluků ze sousedství.
Českému vydání bych vytkla kříže, které byly u každého čísla stránky, kapitoly a vlastně i na obálce. To mi přišlo zbytečně morbidní.

22.11.2014

Absolútne nesúhlasím s tým, že toto nie je kniha, ktorú prečítate na jeden záťah. Ja som ju nepustila z rúk. Eugenides je majster opisov a popisov. V knihe bolo veľmi málo priamej reči, čo mi inokedy dosť vadí, ale tu to bolo všetko tak pútavo písané, príbeh bol naozaj zaujímavý a atmosféra taká zvláštna, že ste si pripadali ako súčasť príbehu.

25.08.2014

Tak tohle pro mě byla trochu silná káva...dlouho jsem nečetla nic tak depresivního...přistihla jsem se, jak neustále hledám nadsázku a nechci si připustit syrovost podání...čišela z ní na mě beznaděj a obrovský smutek....každopádně vede k zamyšlení a tím si mě i přesto všechno získala...