Slunce mrtvých

01.07.2017

To jsem se zase nechal napálit anotací.

Před sto lety přišel na Krym maďarský čistič Béla Kun a vzhledem k tomu, že Lenin se na skypu přemáčkl a místo zapíjet napsal zabíjet, Béla to vzal od podlahy a poslal několik desítek tisíc rusáků na dovolenou do záhrobí. Podle všeho to navíc v té době na Krymu vypadalo ještě o dost hůř než v Ostravě, takže na solidní knížku bylo dost zaděláno.

Bohužel, Šmejlov se místo o tankách a bouchačkách rozhodl psát o dědkovi, co sedí na pastvině a hlídá pět slepic a krávu, přičemž za ním přichází různé postavičky z okolí a pořád blekotají něco o tom, jak mají hlad a jak někoho zase zastřelili, přičemž zmíní asi dvacet jmen, který vám z hlavy udělají časovanou svíčkovou s pěti. To by ještě nebyla taková hrůza, kdyby to Šmejlov neobalil lyrickým porodem, který knihu učinil takřka nečitelnou. Já nemám nic proti jitru, chlebu, kravám a přírodě, ale rozhodně si s nima nepovídám. Od toho mám kámoše a děvky.

Některý mikropovídky přísedících magorů mě potěšily, ale velká škoda, že ty náznaky naturalismu přebila taková hromada lyriky. Tentokrát mi to přišlo na škodu octavii.