Sloní paměť

23.08.2023

Takové příběhy bych četla pořád. Dokonalá kniha, která by mohla mít výbornou filmovou adaptaci. Tohle nebyla první kniha z africké buše a ani poslední. Jedna z mála knih, kterou doporučuji ze zvířecí říše a afrického prostředí.

23.08.2023

Sloní paměť je jednou z nejlepších knih, kterou jsem letos četla. Slon Ishi vás naprosto pohltí svým vyprávěním a dokážete se vcítit do kůže slona, který žije v Africe a prožívá krásné ale i zdrcující události v životě. Moc se mi líbilo, jak věrohodně byl popsán sloní charakter. Byla taktéž rozebírána vážná a aktuální problematika pytláctví, o které je nutno hovořit. Celá kniha byla velmi poučná, napínavá a dojemná.

12.08.2023

Sloní paměť zněla skvěle, sama jsem si ji ve své hlavně pojmenovala jako Psí poslání jen je místo psa hlavním hrdinou slon.
No nezní to hezky? Čekala jsem dojemný, emotivní román o životní pouti slona, který chce naposledy vidět lidi, kteří ho kdysi jako sirotka zachránili.
Bohužel se ale musím přiznat, že jsem s příběhem hodně bojovala. Už po prvních pár desítkách stran jsem měla pocit, že už bych měla být dojatá, ale místo toho jsem cítila, že to tak nemám a jsem se křečovitě snažila, aby ve mně kniha nějaké podobné emoce probudila. Zároveň mi moc nesedl ani styl psaní...
Podle recenzí je mi jasné, že jsem jedna z mála (díky bohu), takže pokud vás Sloní paměť zaujala, tak ji zkuste, za sebe ale bohužel doporučovat nemohu...

09.08.2023

(SPOILER) Tak tohle bylo takové milé pohlazení po duši.

Ishi malé slůně, které se stane sirotkem po nešťastných, krutých a tragických událostech, které se staly jeho sloní rodině. Těžce jsem si představovala toho malého bezbranného tvorečka, jak stojí u své mrtvé maminky. Naštěstí celou nešťastnou situaci viděl malý kikujský chlapec, který zalarmoval místní záchrannou stanici, která se o Ishiho postarala. A tak začala pro Ishiho nová životní etapa, ve které se po hrůzných událostech seznamuje i s hodnými lidmi, kteří se o něj starají a nahrazují mu jeho sloní klan. Jak Ishi roste, vztah s jeho dvounohými kamarády se prohlubuje. Zapisují se do sloní paměti, která je snad nekonečná. Z Ishiho i přes jeho traumatické zkušenosti s lidmi roste laskavý, uvědomělý a mírumilovný slon, který vás svou hlubokou moudrostí zkrátka chytne za srdce.

Ishi se vydává na svou poslední cestu, která ho má dovést zpět do míst, kde se cítil vždycky bezpečně. Do míst, kde poznal svou dvounohou rodinu. A při té cestě vzpomíná na celý svůj život. Poodkrývá nám své myšlenky a své zkušenosti. Umožňuje nám nahlédnout do svého života a do života slonů a poznat, jak úžasní a majestátní tvorové sloni jsou.

Alex Lasker nám ukazuje, jak vysoce inteligentní tvorové sloni jsou. A je krásné nahlížet skrze jeho příběh do jejich života. Je to totiž život pozoruhodný, kouzelný, krásný, dojemný, citlivý, bolestný, veselý a taky maličko bezstarostný. Je to život, který nás může v mnoha ohledech inspirovat, což je asi ten hlavní důvod, proč jsem se do Ishiho a do knihy zamilovala já.

Velmi se mi líbila promyšlenost celého příběhu. To, čím si Ishi prošel a jaké osudy potkaly jeho dvounohé kamarády, nám autor předával v různých linkách. Střídala se linka ze současnosti, z minulost, z pohledu dvounožce i z pohledu Ishiho. Já osobně jsem milovala, jak jinak, sloní vyprávění a sloní pohled na svět.

Tempo knihy mi přišlo celkem optimální stejně jako délka kapitol.

Přestože se mi kniha opravdu líbila, možná bych ocenila více detailů a barvitějšího vykreslení prostředí a situací.

Knihu však mohu jen a jen doporučit a myslím, že vás nezklame. Je to takový neobvyklý příběh mezi těmi všemi romantickými a vražednými příběhy, které běžně čítávám. Rozhodně nelituji ani jedné jediné vteřiny, kterou jsem věnovala tomuto příběhu.

30.07.2023

Vydejte se na cestu Afrikou, na které poznáte mnoho nového a na jejím konci se na slony bude už jednou provždy dívat úplně jinak.

Příběh odehrávající se v letech 1962 až 2015 nás zavede do východní Afriky, ale i do Velké Británie, poznáme rodinu Hathawayových, chlapce z kmene Kikuju, ale hlavně slona, který se vydal na svou poslední cestu. Po padesáti letech chce navštívit lidi, kteří ho kdysi zachránili. Jeho vyprávění je krásné, dojemné i smutné.

Po přečtení anotace je jasné, že dostaneme dojemný příběh, rozhodně si připravte k ruce kapesníčky, budou potřeba téměř od začátku až do konce.

Střídají se nám tu vypravěči, místa i doba, ve které se zrovna nacházíme. Je to psáno jednoduše, přehledně, je nám jasné, kde se zrovna pohybujeme a autorův styl je přístupný všem.

Je zřejmé, že autor musel dlouho studovat slony. To, jak žijí, jak se chovají, co je pro ně typické. Díky tomu jsem se dozvěděla spoustu nových informací. Sloni jsou velká zvířata, ale v knize jsou vylíčena velice citlivě. Myslím, že když se jim zadíváme do očí, uvidíme jejich skutečnou duši. A já se rozhodně po přečtení knihy budu na slony dívat jinak.

Je tu ukázána síla přírody a neskutečné krásy, ale bohužel i hrůzy, Afriky. Jelikož těžce snáším ubližování zvířatům, čtení některých pasáží bylo opravdu náročné a kruté, ale tak to v Africe prostě chodilo

Celý příběh mi před očima běžel jako film, byla jsem do něj naprosto ponořená a kdybych mohla, knihu vůbec neodkládám a přečtu ji na jeden zátah. Musím se přiznat, že Sloní paměť byla knihou, která mi pomohla dostat se ze čtecí krize.

Věřím, že Vás zaujme stejně jako mě. Je to krásné, smutné i dojemné. Příběh mě zasáhl tak, že jsem konec dočítala v slzách. Otevřete knihu a nechte slony vyprávět jejich vzpomínky.