Skrytá píseň

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Fanoušky Dívky ve vlaku pohltí tento záhadami naplněný thriller v rytmu kytar. Atmosféra rostoucího neklidu, ponuré prostředí nudného předměstí v Anglii rozhýbe zápletka plná zvratů. Ponořte se do zákulisí rock-n-rollu a prozkoumejte pokrevní pouta, talent, fanatické fandovství a zradu.

Jednadvacetiletá Nika Lukina studuje v Londýně. Je krásná, temperamentní a má vše, co chce, nebo to alespoň dokonale předstírá. Nika má tajemství. Když jí bylo třináct, její milovaná starší sestra Jenya zmizela v malém městečku ve střední Anglii. Jediná věc, která Nika má, je sbírka ikonických rockových alb. Podle nich utvořila svou osobnost: vnímání krásy, lásky, života a svého vlastního já.

Snaží se nemyslet na to, co se stalo. Až jednoho dne, těsně před Velikonocemi, ji minulost dostihne strašným způsobem, takže jí nezbývá než zjistit, co se vlastně tehdy stalo. Nika zveřejní sestřinu starou fotku na Facebooku v naději, že by ji někdo mohl poznat. Téměř okamžitě obdrží odpověď od ženy, která tvrdí, že byla nejlepší kamarádkou Jeniy, a Nika se vydává vlakem do Notownu, města, kde její sestra žila...

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/364804/skryta-pisen-aZq-364804.png 3.885
Žánr:
Literatura světová, Thrillery, Záhady
Vydáno:, Omega
Orig. název:

Девушка с плеером (2016)

Počet stran:384
Jazyk vydání:český
Překlad:Katerina Shevkunova
Autor obálky:Jiří Miňovský
Vazba knihy:pevná / vázaná s přebalem
ISBN:978-80-7390-787-7
Nahrávám...

Komentáře (31)

Kniha Skrytá píseň

Přidat komentář
Lenka.Vílka
21. května

Knihu jsem chtěla jenom vyzkoušet. Tak jsem to udělala. Co jsem zjistila?
Že není pro každého.
Že jsem ráda, že byla půjčena z knihovny.
Že jsem asi už stará, protože jsem nepochopila chování žádné postavy v knize.

Je to hodně o hudbě a potom prej pro čtenáře Dívky ve vlaku. Chápete tedy ten zásadní problém? Kdekoli se někdo ztratí, je to Zmizelá nebo Dívka ve vlaku. Jenže tahle kniha ani jednomu nesahá ani po kotníky. Taky je tam hodně hudby a hodně odkazů na hudbu. Jako jestli nic z toho neznáte, tak vám navození nálady hudbou bude k ničemu. A vlastně to nejspíš celý přeskočíte jako nepodstatné a navíc, takže vám přidaná hodnota, na které kniha staví svou jinakost, bude k ničemu. Pokud znáte, pojede vám vždy daný song v hlavě. Kdyby na konci knihy byl seznam skladeb nebo odkaz, kde to je celé v playlistu, tak by to bylo ok. Ale tady nebylo ani jedno z toho. Škoda. Ještě navíc k tomu mi vadila forma, kterou to je psaný. Myslela jsem, že zprávy budou jenom na začátku. Ségra neodepisuje, nejspíš kaput, po pár letech (já chápu, že byla ještě holka, když se to stalo, ale po tom všem, co se stalo, bych čekala, že dospěje dřív a dřív se pustí do "vyšetřování") začnu pátrat, co se stalo a přestanu psát. Ne, tahle holka stále píše zprávy své (údajně) mrtvé sestře, a vždy na začátek dá mood song. A potom jede normální vyprávění. S přímou řečí, reakcí ostatních, s popisy. Proč je celou dobu zvolená forma zpráv?! Ne, nepůsobilo to na mě zajímavě. Zdálo se mi to divný, trapný, nemám tenhle nelogický nesmysl ráda, protože takhle, touhle formou, nikomu nepíšete. Jenom než se hlavní hrdinka vyžvejkne, myslela jsem, že u toho usnu. Topila jsem se balastu slov, která byla navíc. Což mi obvykle nevadí, ale tohle bylo vážně nudně psaný.

Oceňuju snahu vydavatelství vydávat "i něco jiného" (nebo krytí, že jim lepší autory "kradou" jiná vydavatelství, a tak to jenom vypadá). Tj i jiné autory než z Británie, Ameriky, Austrálie a Skandinávie, jak to je ve většině středního proudu. Ale možná ti ostatní ví, proč od těhle experimentů dávají ruce pryč.

Ale musím napsat ještě nějaké plus knize. Ať nejsem opět označená jako "ta, která nemá ráda Omegu" a "ta, jenž soudí bez přečtení knihy". Ta obálka je hezká. Stačí?

Takže dík, Skrytá písni. Najednou mě přešla chuť uvozovat své zdejší komentáře ke knihám mood songem. Slečna z téhle knihy mi to znechutila. Jako sorry, ale vy když píšete své sestře, když se pohřešuje a vy nevíte, co s ní je a dáte tam mood song?! Ok, v tom případě to nemáte v hlavě v pořádku...

Navíc mě pobavil výběr songů. Hrdinka zná a poslouchá zároveň The Smiths a The Struts, takže to není zaseklá konzerva ani současná dámička a nezná Die Antwoord? Takže na straně 69 jsem přestala brát vážně výběr songů. Jí mnohem dřív.

A ještě ten aspekt sociálních sítí, kterým dalo korunu zamyšlení: "Stále si myslím, že je  trochu divný, že ona i Hannah tvrdí, že jsou tvý nejlepší kamarádky, i když nejsou přáteli na facebooku." Wtf? V hlavě jsem měla ohňostroj. Takže děti, pokud nejste kamarádi v životě a zároveň na netu, tak se to nepočítá. Kapiš? (Navíc ta věc, že když dvě mají rády tu třetí, neznamená to automaticky, že první a druhá se mají rády navzájem. Matematika přátelství v téhle knize dosáhla erroru.) A potom zamyšlení pokračuje: "Ale je taky možný, že se z přátel odebrali. Jenže soudě podle velikosti tohohle města se musejí znát." Takže už chápete, proč má kniha tolik stran?

A protože Nika je vážně hloupá, tak si na pomoc vezme dva vyhulence, fetku, divnou holku a ještě se kolem motá ex její ségry, ze kterýho je vykváklá (teda, ono stačí být v kapele a je z vás vykváklá, ať jste, kdo jste). No, nekupte to! Chová se jako kdyby byla na tripu za svou oblíbenou kapelou, ne jako holka, která chce zjistit, co se stalo její sestře. Jak jí mám potom jako čtenář brát vážně? Protože i ta Rachel, co ráda jezdila vlakem a měla ráda alkohol, byla ve výsledku dobrý (dobře napsaný) charakter. O téhle slečně jsem se dozvěděla co? Přemýšlím. Nevím. A jak brát vážně žánr, za který se kniha zkusila schovat? Protože...

...není to thriller, jak je velkým písmem (skoro stejné velikosti jako jméno autorky) psáno na obálce. Je to sonda do života současných dvacátníků, kteří jsou zahledění do sebe a nevidí nic kolem. Což mě nebaví. Ale výsledku bylo ono zmizení (nechci spoilerovat, proto stále používám slovo zmizení) vysvětleno prázdně a akorát víc ukázalo na nesmyslnost celého textu předtím.

Pamatujete, jak to bylo napínavý, když dřív skoro každá kapela dávala na své album Hidden Track? S MC to bylo těžší. Já nerada přetáčela kvůli poškození materiálu. U CD to bylo lepší. Zapamatuju si čas a příště posunu. Tahle kniha byla opravdu hidden track. Ke konci jsem vážně čekala, jestli tam nebude ještě něco zajímavého. Ale ne-e, nebylo.

Závěr byl tedy spíš k zasmátí. Kdy se čtenář dozví, co se všechno stalo a jak to bylo, vzhledem k tomu, kam nás autorka celou cestu vedla.

ZAČÁTEK SPOILERU
("Od tý noci nemohu vystát hlas Brandona Flowerse."...Já měla za to, že tak to má hodně lidí už od prvního alba The Killers. A to ani nikdo z nás nepotřeboval nikoho zabít!)
KONEC SPOILERU

surikata246
18. dubna

Nevím jaké poselství si mám odnést,ale bohužel asi žádné není nebo ho nevidím.

Nočnípták
09. dubna

Od: Noční pták
Komu: Metla

Teď mám zvláštní pocit z toho, že se mně kniha líbila, když je určená /jak píšete/čtenářům o generaci mladším. Vzhledem k mému věku by to bylo o dvě generace. Na druhou stranu mě to vlastně těší, protože si můžu říkat, že jsem mladá duševně. Každému se samozřejmě líbí něco jiného, každý má právo na svůj názor. Já nechci kritizovat. Já vám chci za ten váš poděkovat, protože mě vlastně přivedl k tomu opravdu si tu hudbu ochutnat. Takže ochutnávám. A děkuju.

Metla
08. dubna

Od: Metla
Komu: čtenářům Databazeknih.cz
Pondělí, 8. dubna 2019

Red Hot Chili Peppers - Stadium Arkadium
Čau!
Půjčila jsem si v knihovně „Skrytou píseň“, protože mě nalákala na „thriller v rytmu kytar“. Kniha je skutečně nasáklá hudbou, především různými podobami rocku. Každá kapitola, přesněji skoro každý příspěvek zmizelé ségře na Facebook začíná zmínkou, co právě hlavní hrdinka/trubka Nika poslouchá. Popkulturních odkazů převážně z oblasti hudby jsou v románu tři zadnice; většinu z těch kapel jakž-takž znám, nebo mi byl přinejmenším povědomej název. Chvíli jsem si pohrávala s myšlenkou jednotlivý skladby stáhnout a ochutnat, ale nakonec jsem nad tím mávla ploutví. Mám svůj vkus, nepotřebuju se hledat v knihách určených pro čtenáře o generaci mladší.
„Skrytá píseň“ pro mě nebyla detektivkou ani thrillerem, spíše nahlédnutím do životů a hodnot, které mi nejsou a nikdy nebyly blízké. Svobodomyslnost a nezodpovědnost mládí v sebedestruktivním podání, kdy je nutno devastovat svá těla i mozky cigaretami, alkoholem a drogami, nechat se kdekým zblbnout, oblizovat a šoustat jako o život. A při té příležitosti formou prozkoumávání internetu a rozhovorů s různými lidmi, rockovými sereblitami a fanynkami zjišťovat, jak žila a kam se před lety ztratila Jen, starší sestra Niky.
Bylo zvláštní si uvědomit, jak obtížnou pozici mají oběti zločinů z řad přistěhovalců. V Anglii (a nejspíš ani jinde) se nikdo nepřetrhne s pátráním po pohřešovaný Rusce, která mohla odcestovat do libovolný brusele. O moc víc mi kniha nedala. Úvod sice příjemně navnadil, počáteční kroky Londýnem a Notownem jsem sledovala se zájmem, ten bohužel brzy vychladl a k dočtení jsem se přiměla pouze metodou „rychloposuvu“. Nepotřebovala jsem vědět o každý vypitý lahvi cideru, požvýkaným toastu, o každým vyhuleným jointu, vyšňupnutý lajně či zvlhnutí spodního prádla vlivem charismatických rockerů. Postupně jsem tedy začala přeskakovat celý věty a soustředila se jen na to podstatný.
„Skrytá píseň“ mohla být o 100 stran kratší, aniž by tím zápletka nějak utrpěla. Nehledě na fakt, o kolik stručnější mohl román být, kdyby si Nika prohlédla videa z doby Jenina zmizení okamžitě, jak velí logika, a ne až někdy náhodou, jak se to hodilo autorce k podivnýmu, nepřesvědčivě dramatickýmu, přepísknutýmu finále.
Komu knihu doporučit? Asi čerstvě dospělým, ale nepovažuju za příliš šťastný utvrzovat je v názoru, že zde popsanej způsob existence je normální, v pohodě a cool.
Stav: přečtena

Knihomolka97
02. dubna

Nejdřív mi styl psaní neseděl, ale zvykla jsem si a jakmile jsem se začetla, nemohla jsem přestat. Velmi zajímavý příběh s napínavým koncem. Je pravda, že byl konec takový dost chaotický a překombinovaný, ale mě se líbil. Jediné co mi vadilo bylo občas nelogické chování Niky a její naivita.

lilites
22. března

Na to že thrillery moc nemusím, tak tato kniha mě opravdu bavila.
Mělo to spád, zajímavý příběh, napětí a nepředvídatelný konec. Během dvou dnů přečteno a jsem ráda, že jsem tuto knihu objevila.
Prostě paráda a doporučuji!

Nočnípták
03. března

Nikdy jsem si nemyslela, že mne osloví příběh napsaný jako zprávy na Facebook. Protože se mě líbila kniha Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů, která byla napsána formou dopisů, zkusila jsem i tuto.
Četla se dobře. Děj měl spád. Nika byla chvílema děsně naivní, ale dalo se to snad i pochopit. Asi od poloviny knihy jsem měla dva tipy na pachatele. Ovšem rozhodnout jsem se nedokázala až do konce. Samozřejmě, byl to ten míň pravděpodobný z těch dvou.
Ještě, že mne neodradila anotace. Fanoušek Dívky ve vlaku rozhodně nejsem, spíš naopak. Tahle kniha se mě líbila a s Dívkou ve vlaku nemá vůbec nic společného.
Navíc ji mohu použít do výzvy, protože hudební nástroj/ a nejen jeden/zde hraje velkou roli.

Damonka12
16. února

Wow. Dokonalá kniha, doporučuji. Začátek byl pro mě malinko zmatený a divný, ale jak jsem knihu četla dál a dál, wow ten příběh který se tam odehrává je dokonalý a to odhalení na konci. Úžasné a naprosto nepředvídatelné.