Škodolibé úsměvy svobody z let 1955 až 1992
Emanuel Mandler
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19757/skodolibe-usmevy-svo-19757.png
3
1
1
Autorův průřez obdobím v němž vždy nějakým způsobem komentoval politiku. Ve 2. polovině 20. století vznikalo ve střední Evropě pozoruhodné víření, které vedlo bohužel často k tomu, že námaha nových generací přispěla k likvidování toho, co vybudovaly generace předchozí. Některé z těchto událostí viděl autor z velké vzdálenosti, u některých byl blízko. Dnes o nich vypovídá tak, jak je viděl a posuzoval... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2002 |  Benešovy dekrety |
| 1966 | Atrakce |
| 2001 |  Češi i Němci |
| 2004 |  Oba moji prezidenti |
| 1998 | Nebát se a nekrást? |
Kniha zanechávající rozporuplné pocity, stejně jako autor sám. Zpočátku jde o zajímavé líčení jeho "stýkání a potýkání se" s komunistickým režimem, novinářských aktivit, opozičních aktivit, a samozřejmě výroby gumových figurek. Zajímavé je pak líčení pokusů o navázání dialogu s režimem na konci 80. let a situaci kolem vzniku a působení Demokratické iniciativy.
Sám jsem při čtení prošel určitým vývojem, jelikož zpočátku mi Mandler byl sympatický svými nonkomformními postoji, stejně jako dle mě rozumným přístupem ke snaze o vyjednávání s komunistickým režimem. Autor se brání ostrakizaci, kterého se mu mělo dostat od Václava Havla a představitelů OF, kteří ho měli údajně už během revoluce okamžitě vyšachovat, a nepřestali s tím ani poté. Tady ale už čtenář začne být obezřetný, jelikož poněkud nezdravě přibývá tezí o tom, jak měl autor pravdu a všichni ostatní mu ubližovali. No a když to co se dočtete zde srovnáte s popisem sporů s Demokratickou iniciativou od jiných autorů, uvědomíte si, že jednání s Mandlerovou skupinou muselo být pro kohokoliv za trest, a není se čemu divit, že je jako věčné kverulanty brzy odstrčili na druhou kolej. Nebudu zastírat, že poslední kapkou pro mě bylo zjištění, že z této "školy" vychází novodobý Petr Cibulka - Pavel Šafr, na jehož hodnocení a následném distancování se rovněž vzácně shodne většina pravice i levice.