Sherlock Holmes a Krvavá zrada
Mark A Latham
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/483562/bmid_sherlock-holmes-krvava-zrada-rqV-483562.png
4
59
20
Píše se rok 1894 a celý Londýn si vypráví o smrti transylvánského šlechtice, jehož zabil jistý profesor Van Helsing. Mycrofta Holmese neuspokojí, když profesora britské soudy zprostí všech obvinění, a požádá svého bratra Sherlocka, aby vyšetřil, co skutečně vedlo k úmrtí Lucy Westenraové a tajuplného aristokrata. Novinové články si vzájemně protiřečí a jsou plné divokých nadpřirozených teorií. Když se Sherlock do případu ponoří hlouběji, dospěje k podezření, že ti, které veřejnost oslavuje jako hrdiny, nejsou takoví, jací se být zdají. Vodítka naznačují, že nevinného muže neprávem očernili a popravili za zločiny, které nespáchal. Holmes a Watson se na každém kroku potýkají s nepřáteli, neboť to, co začalo jako snaha očistit jméno jednoho muže, je dovedlo k odhalení spiknutí, jež je nakonec zatáhlo do transylvánských hor a na nechvalně proslulý Drákulův hrad.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2022 , VendetaOriginální název:
Sherlock Holmes: A Betrayal in Blood , 2017
více info...
Přidat komentář
Knihy popisující případy Sherlocka Holmese od různých autorů jsem si docela oblíbila. Krvavá zrada patří mezi ty lepší. Zajímavé pojetí postavy hraběte Draculy a Van Helsinga.
Sherlock Holmes od Arthura Conana Doyla je jedna z úžasných postav a na tuhle knihu od Mark A. Lathama jsem narazila čirou náhodou - jen jsem ji četla jako první, přestože na databázi knih má pořadí deváté. Avšak musím uznat, že je příběh pěkně napsaný a překlad vydařený. Doporucuji
Další kniha o Sherlocku Holmesovi, další vydařený příběh. Díky bravurnímu překladu se můžeme přesvědčit o výborném stylu, kterým je kniha napsána a také o tom, že je velmi podobná stylu A.C. Doyla. Příběh je dobrý, promyšlený, zamotaný, jak má správná detektivka být, ale konec mi přišel trochu moc rychlý a jednoduchý. Postav bylo hrozně moc a ztrácela jsem se v nich, ale na to už jsem u sebe zvyklá, stává se mi to i u knih od samotného tvůrce Sherlocka, takže žádná novinka. Knížka mi také přišla trochu moc dlouhá.
Jakožto člověk, který miluje Sherlocka Holmese, jsem s tímto dílem byla spokojená.
Čteno bez předchozí zkušenosti s psaním A.C. Doylea a Brama Stokera.
Knihu jsem dostala v rámci některé akce od KD jako eknihu. Na začátku jsem měla pocit...asi jako bych se dívala na jihoamerickou telenovelu od prostředka. Ten pocit bohužel přetrval až do poslední věty. Objektivně: Příběh je skvělě napsaný, autor skvostně pracuje se stylem psaní. Nepochybuji, že překlad nebyl nic snadného. Příběh vlastně plynule ubíhal a dával smysl.
Subjektivně: Lidičky, já čtu Kinga a Cartera. Mrtvoly rozsekaný na kousíčky a to je ještě slabota. A tady se pár anglických gentlemanů znepokojuje nad...dvěma, třema lidma, co někdo celkem normálně odpravil kvůli prachům a starému rodinnému tajemství. Soryjako, asi už je ze mě, minimálně z čtenářského hlediska, cynický, bezcitný magor, ale tohle mě prostě nezaujme. Celá kniha působí zkrátka až příliš starosvětsky. Neříkám, že nebylo zajímavé si ji přečíst. Ale taky netvrdím, že budu v téhle sérii pokračovat. Tohle opravdu nebyl můj šálek kávy.
Musím říci, že příjemné překvapení. Drákulu jsem kdysi četl a pravdou je, že mi ten styl vyprávění moc nesedl. Ale tohle spojení Sherlocka Holmese a děje kolem Drákuly, to se opravdu povedlo. Byť pravdou je, že Abraham Van Helsing je moje oblíbená postava už od dob filmu Hughem Jackmanem.
A debaty ve stylu "je to prosté milý Watsone", kterou jsou podstatnou částí snad v každé knize o Holmesovi, ty jsou prostě kouzelné.
Jinak souhlas, že pro čtení je asi lepší, když má čtenář již přečteného klasického Drákulu od Stokera.
Příběh jde zpočátku pomalu, ale zrychluje a rozuzlení je úchvatné. Byť úplný konec bych si dokázal představit "košatější".
Každopádně se asi blíže podívám na celou sérii :-)
Dostala jsem eknihu zdarma k nákupu. Sama bych si ji nekoupila, přebírání starých děl a postav mi moc nesedí. Navíc jsem měla obavy ze spojení mým dvou oblíbených děl... Ale právě proto mě to i lákalo a když už byla ve čtečce, dala jsem tomu šanci... A bylo to fakt dobrý. Autor se poměrně držel charakteru postav, tak jak je původní autoři napsali a stejně tak i děje originálního Drákuly a zároveň dokázal postupně všechny nadpřirozené události v podání geniálního Sherlocka Holmese zdařile vyvracet. Pro lepší zážitek z knihy rozhodně doporučuji prvně přečíst Drákulu.
(SPOILER)
Docela zdařilý případ Sherlocka Holmese, přestože napsal někdo jiný než A.C. Doyle. Styl psaní mi vyhovoval, pokud máte rádi klasické detektivky, tak směle do toho :) Jen pokud jste skalním příznivcem a obdivovatelem Stokerova Drákuly, tak se připravte na to, že autor vám tento příběh a vaše oblíbené postavy rozmetá na kousky a nenechá kámen na kameni. Z počátku jsem s tím trochu bojovala, protože Van Helsinga a jeho přátele považuji za klaďase bez bázně a hany :)
Ale dokážu si představit, že pokud by se Sherlock pustil do vyšetřování tohoto případu, probíhalo by to přesně takto.
(SPOILER)
Sherlock Holmes vyšetřující vraždu hraběte Drakuly? Jupí! Takové legrácky naprosto zbožňuji. Samozřejmě mě to teď láká přečíst si znovu Stokerův román, jehož příběh sice notoricky znám, ale knihu jsem držela v rukou před mnoha lety. Poté, co jsem nastudovala skoro kompletní spisy Sira A. C. Doyla, přišla mi tato předělávka sympatická, protože se poměrně přesně držela ducha původních děl.
Bavilo mě to. Holmes byl namyšlený jako obvykle, Watson trochu polevil ve své úslužnosti (díky bohu), dokonce se samostatně zapojil do vyšetřování, v blázinci byl excelentní a následné přepadení v parku bylo napínavé. Autor mě několikrát příjemně překvapil, například když nezemřela za záhadných okolností osoba těsně předtím, než mohla poskytnout klíčové svědectví, a prostě ho poskytla. Vedlejší postavy byly na rozdíl od originálu vykresleny barvitě. Taky jsem si užívala slovník obou gentlemanů, samé to vskutku a vyplísnit a podobně.
Dějový rámec byl nastavený předlohou, v tomto ohledu se nedalo nic moc podniknout, ovšem překvapivé převracení charakterů kladných a záporných hrdinů bylo interesantní.
Skoro by se zdálo, že knize není co vytknout, ale bohužel závěr autorovi ujel. Ještě bych vydýchala cestu do Transylvánie, i když mi připadala zbytečná. Ale vlastní zúčtování se zločinci se... vlastně nekonalo. Závěrečná akce Van Helsinga byla kýčovitá. Potom by mě zajímalo, jak dopadla Mina Harkerová? Jak se vyvíjel osud lorda Godalminga? A tak dál.
I tak se ale jednalo o velmi příjemné, stylové čtení. Doporučuji.
Hrozně zdlhave zamotané nebylo to nejhorší ke čteni,ale četli jsme jíž lepší příběhy Sherlocka.
Tato kniha vyžadovala vskutku zevrubné znalosti Drákuly. A tím nemyslím jenom hlavní obrysy příběhu, nýbrž povědomí i o těch nejpodružnějších postavách a jejich osudu ve Stokerově knize. A jelikož já takovými znalostmi neoplývala, měla jsem pocit, jako by mě někdo hodil rovnou doprostřed rozjetého příběhu, ve kterém všichni vědí, o co jde, jenom já tápu. Důsledkem bylo, že ačkoli nebyla kniha vůbec špatně napsaná, připadala mi spíše jako rozbor Drákuly, než jako samostatný příběh.
Další kousek ze seznamu příběhů Sherlocka Holmese splněn. Tentokrát se děj točí okolo jednoho spisu pojednávajícího o upírech, hraběti Drákulovi, profesoru Van Helsingovi a podobně. Spoustu jmen znám i z jiných projektů, hlavně filmových, takže to bylo docela úsměvné.
Samozřejmě jsem měla tušení (nebo jsem alespoň doufala), že obsah bude reálnějšího rázu, takže všechno dění bude mít racionální vysvětlení a nepůjde o nic paranormálního. Bylo však zábavné číst takto známou legendu spojenou s Sherlockem.
Bavila jsem se a byla tím vším dost zaujatá. Ale velké mínus pro mě bylo sledovat všechny ty krůčky a logické myšlenky. Vysvětlování jednání postav, co se stalo, detektivovy domněnky. Detaily se neustále měnily, až jsem se v tom ztrácela a především jsem nestíhala držet krok v přehlednosti toho, kdo je nebo není záporák...
Nicméně konečné vysvětlení zapadlo na místo a vzhledem k tomu, že tajemství se do konce udržovalo minimum, spousta drobností byla jasná a odhalitelná postupně. Co se týče vypravování, postupu a vyústění, jsem velice spokojená. Dávalo to smysl a bylo to výborně promyšlené. Jen občas ten postup byl trochu náročnější skrz udržení pozornosti a přehlednosti.
Sherlock a Drákula v jedné knize! Navíc úplně jiný pohled na příběh Drákuly. Perfektní nápad a dobré zpracování... snad jen by se tam hodil na začátek převyprávět ten původní příběh, protože já ho četl před lety a teď jsem horkotěžko vzpomínal a tak mi některé spojitosti dost unikaly :( Takže doporučuji nejprve přečíst Drákulu!
Detektivky se S. Holmesem normálně nečtu. Tuto jsem zvolila až po doporučení a přečtení recenzí. Teď jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Kombinace Sherlocka Holmese a hraběte Drákuly je opravdu zajímavá, styl je čtivý. Knížka mě potěšila. Doporučuji.
Fanfikce nevyhledávám, tuhle jsem vyhrála, jinak bych ji nejspíš nečetla.
Líbí se mi narážky na skutečné Holmesovy příběhy, je vidět, že je má autor skutečně přečtene.
Četlo se to dobře, ale A.C.Doyle to není.
Jaké to je jako drakulovská fanfikce nejsem schopna posoudit.
Ze začátku jsem se nemohla úplně začíst, pak pro změnu odtrhnout. Čtivé, napínavé, závěr překvapivý.
Sherlock Holmes a Krvavá zrada je jednoznačně jedna z nejlepších a nejčtivějších knih, které jsem letos četla.
Obdivuji autora za to, jakou práci si dal s psaním této knihy. Předpokládám, že se musel velmi dobře seznámit s jednotlivými postavami, s tím, jak se chovají, jak smýšlejí, jak mluví, nastudovat si odborné materiály, vymyslet spletitý příběh, a při psaní se pak celou dobu snažit napodobit způsob, jakým Watson píše o Holmesových dobrodružstvích (byť se místy objevují slova, někdy i celé pasáže, které bych ve vyprávění doktora Watsona neočekávala - např. slovo chňapnout, pasáže jako házení cigaret do čaje, chrápající paní ve vlaku, vydírání kvůli fotografiím -, ale to jsou jen drobnosti, které knize neubírají na kvalitě).
Velice mě bavil střet racionálního Sherlocka Holmese a nadpřirozenem protkaného příběhu o hraběti Drákulovi. Stokerův román o transylvánském šlechtici už pro mě nikdy nebude stejný.
Knihu mohu jedině doporučit.
(TIP: Pro snazší orientaci v textu doporučuji přečíst si nejprve Drákulu od Stokera, až poté tuto knihu.)
Čtenář příběhu o hraběti Drákulovi nevěří na upíry, takže se snaží deníkové záznamy a novinové výstřižky interpretovat přísně logicky. Kdo byl Drákula ve skutečnosti a proč bylo nutné jej zničit?
Tak nějak lze charakterizovat pohnutky Sherlocka Holmese vedoucí k přezkoumání celého děje. Podaří se mu přijít na kloub soudobé záhadě? Nebo bude muset uznat, že hrabě byl skutečně upír?
Velmi dobré čtení pro fanoušky hraběte Drákuly a Sherlocka Holmese. Autor analyzuje detaily z deníků a dopisů a rozkrývá pohnutky jednotlivých postav Brama Stokera.
Znalost originálu je nezbytná, vřele bych doporučoval si jej před čtením Krvavé zrady připomenout. Postavy Harkerových, Van Helsinga, Holmewooda, Sewarda nebo Renfielda jsou skloňovány během celého děje, stejně jako události Stokerova románu.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány tajemství anglické romány
Kniha Sherlock Holmes a Krvavá zrada je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 72x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 157x |
| Chystám se číst | 34x |
| Chci si koupit | 9x |
| dalších seznamech | 1x |
U všech čtyř kanonických holmesovských románů můžeme vypozorovat podobnou strukturu, a to rozdělení na dva příběhy. V prvním příběhu řeší Holmes s Watsonem detektivní případ a ve druhém se dozvíme, co k tomuto případu vedlo. Nejméně je to znatelné u Psa baskervillského, kde už je druhý příběh skoro zcela ponořen do příběhu prvního a nejvíce to poznáte v Údolí strachu, kde je druhý příběh sám o sobě tak hutný, že by si vystačil i bez příběhu prvního. A právě tento dvojromán nikdo nechce vydat jako audioknihu. V případě Sherlocka Holmese a Krvavé zrady tak dostáváme právě ten první typ příběhu, tedy holmesovské vyšetřování. Ale pokud vás zajímá, co k tomuto případu vedlo, musíte rozhodně sáhnout po jiné knize, a to slavném Draculovi Brama Stokera. Opravdu důrazně doporučuji si nejprve osvěžit paměť příběhem o slavném krvesajovi a až potom pokračovat Krvavou zradou. Jinak neoceníte, jak dobře a vtipně autor Stokerův román dekonstruuje. A ano vím, že Doyle vždy nejdříve odvyprávěl první příběh a pak se vrátil do minulosti v příběhu druhém, ale věřte, že v tomto případě to tak nefunguje. Audioknihu opět skvěle načetl již holmesovsky spolehlivý Václav Knop.