Sex a lži
Leïla Slimani , Laetitia Coryn
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402276/bmid_sex-a-lzi-vCo-402276.jpg
4
166
166
Předlohou pro tento grafický román byla kniha reportážních pojednání Sex a lži – Intimní život v Maroku. Přinesla řadu portrétů především žen, které se autorce svěřily se svými intimními příběhy – vzniklo tak dílo vcelku věrně odrážející každodenní marockou realitu, což především evropským čtenářům umožňuje nahlédnout do problémů lidí, žijících v jiném kulturním prostředí, ale majících stejné přirozené potřeby. Protagonistky předkládaných příběhů pocházejí z různých sociálních vrstev, vesměs všechny se ale ocitly v soukolí tradice, víry a zároveň emancipace, všechny musejí více či méně podvádět, aby unikly permanentní hrozbě trestu rodinného, náboženského nebo policejního. Totéž platí ovšem i pro muže a ještě více pro homosexuály. Výchova i oficiální zákony jsou ve stálém rozporu s praktickým životem, všeobecná přetvářka připravuje půdu pro korupci, brutální zásahy do intimity a frustraci... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
Paroles ď honneur , 2017
více info...
Přidat komentář
Co víte o životě žen v islámských zemích? To, co nám předkládají média? A myslíte si, že je to skutečný odraz reality? Nahlédněte do světa, který se diametrálně liší od toho našeho, skrze knihu Leily Slimani. Vypráví totiž o marockých ženách a jejich intimním životě.
Sex a lži je grafickým zpracováním stejnojmenné reportážní knihy, která se zabývá skutečnými příběhy žen žijících v Maroku. Z komiksu se dozvídáme, o čem ženy, které se narodily a byly vychovávány dle islámského náboženství, přemýšlejí, po čem touží a jak moc těžké je žít v zemi, která ženské pohlaví nebere příliš vážně.
Nemálo Maročanek touží po tom, aby si mohly o svém životě rozhodovat samy. Chtějí sexuálně žít ještě před svatbou bez toho, aniž by byly považovány za lehké děvy, touží si vzít za muže toho, koho skutečně milují, nikoliv toho, koho jim najdou rodiče. Prahnou po vzdělání a stejných právech, jako mají muži. Jenže ke svobodě vede hodně trnitá a spletitá cesta a stále bohužel existuje víc těch, kteří si myslí, že žena je méněcennější než muž, a tudíž nemůže mít stejná práva. Leila Slimani chce světu ukázat, že ženy v Maroku se v mnohém podobají západním ženám. Některé Maročanky sice mají to štěstí a mohou studovat a dělat si relativně, co se jim líbí, ale platí za to příliš vysokou cenu. Společnost na ně hledí skrz prsty a vlastní rodina s nimi nechce mít nic společného. Jiné se bojí vystoupit z komfortní zóny a za svá práva bojovat, podléhají tlaku okolí a jsou čím dál nešťastnější, až nakonec zvolí cestu nejtragičtější, pro ně však nejsnadnější – sebevraždu.
Komiks Sex a lži rozhodně není pro jen pro děti od druhého stupně základní školy. Mnohé si z něj vezmou i dospělí. Poutavé vyprávění doplňují nádherné komiksové ilustrace Laetitie Coryn. Knihu přečtete za tři hodiny a přitom načerpáte spoustu zajímavých informací. Ideální kombinace i pro ty, kteří příliš nečtou. Pokud tedy máte ke komiksům jakékoliv předsudky, zahoďte je právě teď a sáhněte po této knize. Dokáže vám, že komiks může být plnohodnotným literárním dílem, které je krásné i na pohled.
Zajímavý vhled do problematiky sexuality marockých žen i mužů. Spoustu věcí jsem možná tušila, ale nechtěl jsem věřit, že to může být pravda. Krásné zpracování a poutavé příběhy podle skutečných osudů mladých žen, které se potýkají s nespravedlností místních zákonů, ale i ká'idy, tedy nepsaných zákonů. Jsem velice ráda, že mi byla tato kniha doporučena, ba přímo vnucena - už kvůli krásnému epilogu, který dodává naději na změnu, která by marocké společnosti jen prospěla.
Krásně vyvedený komiks s nesmírně půvabnou kresbou, příjemným letteringem a atmosféru úžasně budujícím kolorováním. Komiks dobře přeložený ke kontroverznímu, leč nadmíru aktuálnímu (a fascinujícímu) tématu od kontroverzní autorky, tak co by se asi mohlo pokazit?
Třeba to, že "Sex a lži" kloužou po povrchu a vrší za sebe známá témata, jež vzbuzují silné emoce, ale které nejsou (bohužel) zdaleka výsadou Maroka, ani MENA regionu, jak bychom si ve své západní povýšenosti rádi mysleli ("Ach, je dobré si připomínat, jak skvěle se tu máme!" Bullshit! Podle Amnesty International je u nás ročně znásilněno 7000 (!) žen, ale jen 2 % pachatelů jsou potrestány; policie v roce 2017 vykázala 1348 případů domácího násilí - a to jsou jen ty, které jsou hlášeny oficiálně, jak daleko to doma musí zajít, abyste to šli hlásit?; v USA byly ještě po roce 2000 státy, kde nebylo znásilnění v manželství považováno za trestný čin, pokud nebylo užito nadměrného násilí; potratový zákon v Polsku; potratové komise a růžové složky vedení STB na homosexuály do roku 1989 u nás...).
Autorka skáče od tématu k tématu, naznačuje, že tohle je vina islámu a tohle patriarchátu, ale zůstává jen u výkřiků a náhodného házení nepodložených faktů (marně jsem se snažila dohledat například zdroj, jenž by potvrdil to, že Maroko bylo v roce 2015 údajně 5. největším konzumentem porna na světě - v žádném z žebříčků, které jsem našla, se nedostalo ani do top20!)
Ploché zdůrazňování zvyklostí, právních uspořádání a společenské situace vede k posilování stereotypních představ a poslední, co v současné době potřebujeme, je další hon na čarodějnice v rámci MENA.
Chápu, proč komiks vznikl a proč je to pro autorku (stejně jako vydavatele) tak atraktivní téma. Sex prodává, to je prostě fakt. Jenže problematika v komiksu zachycená není ani omylem výhradní doménou Maroka nebo MENA regionu - důraz na panenství, manželskou poslušnost a silný patriarchát je typický třeba i pro sikhy; Číňanky před svatbou by rozhodně neměly mít pohlavní styk a mohla bych nejspíš pokračovat dál, ale to bych se už opakovala. Stejně tak to není tak jednoduché, protože obvykle se kořeny restrikcí v oblasti sexu a sexuality hledají v kolonizačním období, jež šlo ruku v ruce s vývozem viktoriánské morálky.
Ne, nechci tu tvrdit, že to, co je v komiksu popisované, se neděje a že to není problém. Ano, děje a ano, je. Ale chtělo by to zamést si nejdřív před vlastním prahem, než budeme vynášet soudy o jiných. Pro člověka problematikou netknutého to bude nicméně zajímavé čtení, které ho, jak můžu jen doufat, přivede ke studiu literatury, která přináší podstatně kompletnější a komplexnější obraz podstatně komplexnější otázky.
Je dobré vědět, jak žijí ženy v jiných zemích, kulturách, náboženstvích.................
Ale je to jen vrchol ledovce, co se podařilo autorce zachytit.
Skvěle napsané, nakreslené. Aspoň trošku člověk vidí hrůzy, které se ještě dnes dějí. Můžeme být rádi za to, jak se máme zde.
Naprosto fantastický komiks nejen o životě žen v Maroku. Na několika stránkách poukazuje na řadu problémů, zanechá hluboký dojem a přitom nakonec vyznívá optimisticky.
Příběhy marockých žen, kterým je milejší emancipace než tradice. Sepsala je marocká novinářka s německými kořeny žijící ve Francii. Mohla se tedy dovolit určitou volnost, i když třeba proti Chesteru Brownovi, kterého jsem četla nedávno, je tenhle komiks cudný jako večerníček.
Musím říct, že jsem nakonec byla překvapená, v Maroku jsem čekala mnohem větší míru tmářství.
Jistě, středověk často vykukuje do dnešní doby docela zřetelně: Jsou tam třináctiletá děvčata, volající do rádia, aby někdo jejich manželům vysvětlil, že si chtějí hrát a chodit do školy. Dívka, která spáchala sebevraždu, protože ji rodina donutila provdat se za muže, který ji znásilnil. Ženy, které odchodem od násilnického muže ztrácejí přístup k dětem a jsou zavržené rodinou. Svobodné dobře vydělávající vysokoškolačky, kterým nikdo samotným nepronajme byt, pokud si nevezmou spolubydlící nebo se nevdají, šílený imám, který dovoluje mít sex s mrtvolou, pokud je to manželka. A další pro nás nemyslitelné věci...
Ale také se tam k mému úžasu objevují náboženské feministky debatující veřejně o špatném překladu koránu, koná se diskuse pořádaná králem o potratech, dokonce za účasti pár žen, jaký pokrok! Ženy, které se rozhodly nenosit šátek a (více méně) jim to projde, policie, která tvrdě zakročí proti násilnikům, co zlynčují homosexuála, právníci, co zdarma nabízejí pomoc ženám, odsouzeným za veřejné pohoršení (vzaly si kratší letní šaty).
Francouzsko marocký režisér Nabíl Ayouch natočil film "Much loved" o tom, co je možné najít pod vrstvou ctnostné fasády jeho země (která se pyšní pátou největší spotřebou pornografie na světě). Oceněný film je samozřejmě v Maroku zakázaný.
Tvůrce k němu říká: "Když svou manželku vidíš jako stroj na rození dětí, který nemá nárok na potěšení a její tělo považuješ za svůj majetek, jak máš mít pak zdravý přístup k sexualitě?"
Kniha Leily Slimani nějaké jiskřičky zdravého rozumu a přístupu vykřesává. Uvidíme, jestli se rozhoří nebo je tam lidi ušlapou.
Štítky knihy
Afrika francouzská literatura pokrytectví morálka Maroko komiksy muslimské ženy ženy v islámu sexuální morálka marocká literatura
Tak tohle mě zasáhlo, a poupravilo můj názor na cestování do Maroka a dalších muslimských zemí. Vím, že autorka vybrala nejspíš z nejhorších vyprávění žen, které posbírala jako reakce na svůj román, a jak je v závěru řečeno, všichni maročtí muži nejsou stejní v názorech a vztahu k ženám, přesto jsou v populaci silně zastoupeni starou generací a v mladých těmi, kteří jsou touhle generací vychováni a nemají v úmyslu se z výchovy vymanit.
Opravdu silné a zase další příklad, proč si vážit toho kde a s kým žijeme.
Nádherné po grafické stránce.