Septembrová spomienka

20.01.2021

„Odpoví-li dítě [na otázku proč] „jen tak“, je to skoro totéž, jako by to řekla žena. Další otázky nemají smysl.“

Mám za sebou poslední z českých/slovenských překladů Ference Móry. Kvůli dalším knihám už bych se musela naučit maďarsky. A není vyloučeno, že to jednou zkusím, poněvadž autor patří k literárním láskám mého života. :) Poprvé jsem ho četla na základce. Na SŠ jsem o něm psala maturitní práci a vypravila jsem se kvůli tomu po jeho stopách do Maďarska. Od té doby miluji jeho zemi, jeho národ a jeho kulturu.

„Septembrová spomienka“ obsahuje jednadvacet povídek, ale z toho pouze devět není zahrnuto v českém výboru („Věřím v člověka“). Slovenské vydání mi také připadá méně vyvážené, pořadatel zřejmě sáhl hlavně po povídkách portrétujících příslušníky nejnižší třídy. To je důležitá součást autorovy tvorby, ale já osobně mám nejraději jeho autobiografické povídky o vlastním dětství, o „učitelování“ a o povolání musejního ředitele a archeologa, jimž tu není dopřáno tolik prostoru.
Zato se dočteme o maďarském venkově po první světové válce: jak skutečně vypadala pozemková reforma z pohledu bezzemka nebo jak se rozbujel – slovy jedné z postav – pravěký matriarchát, podmíněný dlouhou nepřítomností mužů.
Pět povídek se inspiruje v Mórových zahraničních cestách (Itálie, Španělsko, Francie). I přes exotické kulisy si ale spisovatel všímá téže látky jako v Maďarsku: lidí, hlavně těch chudých, a nanicovatosti společenského, politického a hospodářského řádu. Ve všech textech kritizuje vysokou politiku, válku, byrokracii, národnostní diskriminaci a neschopnost státu (při vší dobré vůli) vyřešit problém chudoby jinak než na papíře. Svými názory na věci veřejné mi neodbytně připomíná Karla Čapka. A nejen jimi: především vírou v člověka, laskavostí a bytostnou dobrotou. Právě proto ho tak miluji, ačkoli témata, o nichž píše, jsou mi často cizí a ačkoli s ním politicky vůbec, ale opravdu vůbec nesouhlasím. Režim Miklóse Horthyho z duše nesnáší, kdežto já bych do tehdejšího Maďarska s potěšením emigrovala, kdyby ovšem šlo emigrovat v čase. Nu, ale proto je důležité naslouchat lidem, kteří mají jiný názor.

Některé z povídek mi znovu připomněly, jak nesamozřejmé je smět chodit do školy a mít co jíst (na Mórově i na mém žebříčku hodnot přibližně v tomto pořadí).