Sen Ockerwee
George R. R. Martin
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30347/bmid_sen-ockerwee-30347.jpg
4
247
63
G. R. R. Martin píše skvělé SF a skvělé fantasy. Takže je nejvyšší čas, abyste se přesvědčili, že stejně brilantně umí psát i horory. Sen Ockerwee je fascinující upíří příběh zasazený do doby a prostředí, které známe od Marka Twaina: na starou Mississippi, jejíž vody brázdí veliké a hrdé kolesové parníky. Navíc to není jen mistrně vystavěný a napínavý příběh o souboji se zlem, ale také dokonalá ukázka spisovatelské virtuozity. Martin tu téměř marnotratně do jediné knížky zasadil celou řadu postav, jako jsou kapitán Abner Marsh nebo Mrzout Billy Tipton: postav, na které se po dočtení knihy rozhodně nezapomíná. Putují po kalných a mlhami zahalených vodách Mississippi až do míst tak děsivých, že strach o život je tam tou nejmenší z jejich starostí...... celý text
Přidat komentář
Dokonalé, prostě dokonalé....
Musím nejprve uvést, že skutečně nemám ráda příběhy o upírech (o filmech ani nemluvě). Jenže čekání na další díl ságy Písně ledu a ohně je tak dlouhé a prostě mi chyběl Martinův styl vyprávění, tak jsem to riskla. Koupila za pár korun v bazaru a moc nadějí tomu nedávala. O to větší překvapení pro mne tenhle fantasticky napsaný příběh byl...
Možná se mnou budou ostatní nesouhlasit, ale ono podle mne vlastně nejde hlavně o upíry....můžete si za ně dosadit jakýkoliv jiný druh...lidí....nebo spíše živočišného druhu. Lidé noci a lidé dne... Je to příběh o idejích, odvaze, morálce, svědomí, pocitech viny, o rozhodování, protože (slovem autora): "když nemáte možnost volby, neexistuje dobro a zlo".
Hlavní postava - kapitán Abner Marsh - si čtenáře okamžitě získá. Svou buldočí zatvrzelostí, ryzím srdcem, odvahou...vidím v něm tak trochu samotného autora...
Vlastně všechny postavy v tomto příběhu jsou dokonale psychologicky propracované, uvěřitelné. Detailně propracovaná je i historie původu Lidí noci - kdo ví, třeba to tak opravdu bylo....
Příběh je zasazen do doby největšího rozkvětu lodní dopravy a kolesových parníků na řece Mississippi, pro mne opravdu úžasný zážitek - nikdy předtím jsem se o toto období a reálie příliš nezajímala (jen letmo si pamatuju sem tam střípek z příběhů legendárního Toma Sawyera). Autor má natolik sugestivní styl vyprávění, že i když jste regulérní suchozemská krysa (jako já) a v životě jste se neplavili ani na neckách po místním potoku, vše kolem parníků a paroplavby si (alespoň po dobu čtení téhle knihy) zamilujete. Další třešinkou na pomyslném čtenářském dortu je pro mne schopnost autora do tohohle příběhu dostat poezii....dokonce mého oblíbeného Lorda Byrona. A jeho verše nakonec v příběhu sehrají docela podstatnou roli.
"K čemu všechny ty vznešený řečičky byly? Když chtěl ten Byron něco říct, proč se prostě nesebral a neřek to jednoduše a rovnou? To mi pověz."
"Inu, kapitáne, opáčil Jeffers se sarkastickým úsměvem, na poezii je hlavní to, že je krásná. jde o to, jak se slova hodí jedno ke druhému, o rytmus, o to, jaké obrazy slova vytvářejí. Básně jsou milé, když se přednášejí nahlas. Rýmy, vnitřní melodičnost, prostě to, jak znějí. Je obtížné ti to vysvětlovat, když to necítíš. Ale je to něco jako parník, kapitáne."
A nakonec i kapitán poezii porozuměl a nejen jí....
Atraktivní prostředí poloviny 19. století, otroctví, nádherné kolesové parníky a do toho upíři. Říkám si, že je docela škoda, že se autor 20 let trápí s Písní ledu a ohně, když tady vystřihl ukázkový hororový příběh se zajímavými postavami (Abner Marsh a jeho býčí zarputilost vede) a dějem, který nepustí. Od sté stránky jsem se nemohl odtrhnout.
Martin je prostě autor, který nezklame! Moje obavy z tisíckrát omletého upírského námětu byly zbytečné. Prostě mě chytil a nepustil, jako by mne vtáhlo koleso parníku a drželo pod hladinou..
Výborná kniha, pomalejší začátek ale po rozjezdu napínavá až do konce. Četl jsem jedním dechem.
Tak tuto knihu jsem četla jedním dechem - zajímavé prostředí řeky Mississippi, doba, kdy byla řeka plná parníků, doba, kdy otrokářství bylo součástí Ameriky a doba, kdy se Joshua snaží změnit prokletí jejich "upírské rodiny" a zbavit všechny rudé žízně. Luxusní upírovka.
Moje první setkání s GRR Martinem dopadlo nad mé očekávání. Dlouho jsem toužila si knihu přečíst, ale u nás v knihovně ji na půjčení nemají, a tak jsem vyčkávala, jestli se neobjeví nabídka ke koupi. Sice jsem měla obavy, aby se mi vůbec investice vyplatila, ale nakonec jsem do toho šla. Teď vím, že knihu jsem rozhodně nečetla naposled a když ji teď mám ve své knihovně, určitě se k ní časem vrátím. Mám docela ráda příběhy o upírech a je zajímavé, jak se s nimi různí autoři perou. Martin zasadil děj knihy do doby, kdy řeky brázdily kolesové parníky, a už to bylo pro mě zajímavým tématem. Navíc okořeněným o upíry! A to už je výzva ke čtení. Líbilo se mi tedy prostředí, styl vypravování, postavy i samotní upíři měli občas děsivé nápady (viz. malé dítě, které přinesli Julianovi). Co mě ale zklamalo, byl uspěchaný závěr, se kterým si autor mohl více pohrát a trochu nešikovně zvolená jména hlavních upírů, která se občas mohla plést.
od martina jsem četl lepší knihy abych se přiznal. ale i sen ockerwee má takové své zvláštní kouzlo. a tuhle knížku jen tak z hlavy nedostanete a občas si na ni i vzpomenete. trošku jsem si u ní vzpomněl například na skvělé filmové zpracování interwiew s upírem. i tento příběh má takový melancholický nádech a cosi nového i sterého co už tu bylo. každopádně vřele doporučuji
No sakra, tak tohle mě rozdrtilo!!!!!!! Ta atmoška, ty postavy... Už dlouho se mi nestalo, že bych děj knihy viděla ve své hlavě tak zřetelně. Chci tě vidět na plátně, Joshuo!! A hned!!!!
Moja prvá prečítaná kniha od G.R.R. Martina, pooomaličky sa chystám aj na Hru o tróny (prvú zo série Piesne ľadu a ohňa). Dielo Červený smäd je vcelku nadčasovo napísané, bola som prekvapená, že je z roku 1982. Inak veľmi dobré, námet zaujímavý, aj keď upírsky (ale skutočne v stráviteľnej forme), dej slangovo povedané "odsýpal". Postava kapitána Marsha je sympatická (zosobnil v nej autor seba?).
Knižka splnila moje očakávania.
Tak nějak se ztotožňuji s tím, co už je tu napsáno - linka s parníky dobrá, linka s upíry ne tak dobrá...
Na můj vkus strašlivě roztahaný, klidně to mohlo mít o sto stránek míň, aniž by příběh utrpěl. Bavila mě atmosféra kolem provozu na řece, kolesové parníky , přeprava nákladu a pasažérů, nakládka dřeva do kotlů pro parní stroje...
Nemám rád upíry a tak jsem k tomuto románu přistupoval opatrně. Chvilku mi trvalo začtení se, ale pak už jsem se nechal pohltit příběhem. Velmi dobré čtivo a skvělá hlavní postava. Nenudil jsem se a to jsem se toho čtení tolik bál :))
I když prozatím nejhorší od GRRM, co jsem četla, stále kvalitní román. Upíři mě moc nezaujali, protože jejich příběh je roztahaný a předvídatelný. Zato mě zaujalo prostředí kolesových parníků a závody na řece, která je tak široká, že je zrádná a nevypočítatelná.
V úsporné románové bibliografii George Martina patří Sen Ockerwee k dílům, řazeným k hororu, především to je díky upírské tématice. Příběh je zasazen do poloviny 19. století, kdy americkými veletoky křižovaly parníky se zbožím i cestujícími, železnice byly teprve na vzestupu a letadla vlhkým snem. Vzhledem k rozsáhlosti celého území to byl jeden z nejpohodlnějších způsobů cestování, buďme k sobě upřímní: zadek otlačený od koně nebo osla není úplně ono. No a v tomto prostředí se román odehrává.
Upřímně, poprvé se mi dostavil pocit, že je GRRM jaksi bez fantazie. Autor, který mě především ve své povídkové tvorbě dlouhodobě uchvacuje neskutečnou imaginací, upletl standardní příběh, sice žádný průser, který od autora podobného formátu neočekávám, ovšem i tak je to asi nejslabší věc, se kterou jsem měl z jeho tvorby co do činění. Silná atmosféra (jo, plavíte se taky), absence výraznějších nápadů, slabší a ne příliš zajímavý děj, který bohužel nezaujal. Nevyhnu se srovnání s jiným upírským románem, ve kterém jsou upíři vykresleni dosti podobně (klasická variace na Stokera): Prokletí Salemu je daleko mrazivější, podmanivější a dějově propleteno s mnohem větším umem. Možná bych se hádal i o tu nálepku „horor“, bát se zkrátka rozhodně nebudete, komorněji laděný román vás mnohem spíše zaujme popisem prostředí, paroplavbou a reáliemi s ní spojenou.
Přestože kniha stojí ve stínu obří fantasy série a slavnějších Martinových povídek, doporučuji k přečtení, mnohé zaujala daleko více a třeba budete zrovna takový případ.
(5. října 2012 – 17. října 2012)
Hodnocení: 65%
Má první kniha od G.R.R. Martina a musim uznat,že je to skvost mezi upírskými tématy...Po nedávném přečtení Draculy můžu s klidem říci,že ho Sen Ockerwee hravě strčí do kapsy...Co se týče spádu knihy,děje a hlavně našeho hlavního hrdiny mě kniha přímo pohltila a držela v ostražitosti na každé stránce...Kniha opravdu nabízí vše co čtenář potřebuje a po přečtení se ji nechce ani za mák vzdát a žádá přídavek...Už teď si brousím zoubky na další díla tohoto úspěšného autora a vím,že nebudu zklamán!!Nemohu dát jinak než 100%,geniální dílo...Tímto způsobem chci autorovi poděkovat za plavbu na parníku Sen Ockerwee,byl to pro mě zažiteček :-)
Jednoduše DOKONALÉ! R. R. Martin je Bůh! Kam se hrabe Dracula, nějaké přihlouplé Stmívání (které se přiznám, jsem nečetla, ale trailery k filmům mi úplně stačily) či podobné zhůvěřilosti. Takhle má vypadat kniha o upírech (rozhodně to podle mě není horor, i když se tam hororové prvky jistě najdou, ale to není to zásadní, řekla bych)! Napětí střídá napětí, akce střídá akci, kniha mi neuvěřitelně rychle utekla, co do čtivosti nemůžu srovnávat s ničím, co jsem doposud přečetla. Hlavního hrdinu jsem si zamilovala od první chvíle, kdy vstoupil na scénu a moje sympatie k němu v průběhu čtení nijak neochladly, spíše naopak. Takto má vypadat dokonalá kniha! Ano, dámy a pánové, toto je dokonalý autor!
Ktovie, možno je to tým, že G.R.R. Martin napísal knihu už v roku 1982, a teda oveľa skôr, ako sme vôbec mohli chyrovať čosi o Cullenovcoch či Majstrovi. Možno je to absenciou presladenej a (priznajme si) už obohranej lásky medzi dievčinou a upírom, ktorá nevie, či sa bojí viac seba alebo premeny na upíra. A možno za úspechom a výbornou čitateľnosťou tejto upírskej knihy stojí podrobné vykreslenie nielen charakteru (viacerých) hlavných postáv, ale najmä motívov ich konania, ktoré sú vo svojej podstate tak logické, že im v duchu nedokážete neprikývnuť.
Ak mám byť konkrétnejšia, osobne ma veľmi zaujalo netradičnejšie vykreslenie "zničiteľnosti" upírov - striebro? svätená voda? zrkadlo? pár hodín na slnku? Štyrikrát "žiadna" a štyrikrát "inak" ako sme pri tejto rase zvyknutí - dokonca aj od takých majstrov fachu akým je Del Torro :) A hoci mi to veľmi imponovalo, zároveň mi vnuklo otázku, ako je to teda s upírmi (resp. podľa Martina s inou rasou) a možnosťami ich zabitia?
Jedinou chybičkou krásy pre mňa bol cca 13-ročný prelet, ktorý naštrbil dej a voči celej knihe pôsobil neprirodzene, zbrklo a najmä, akoby oslabil dôveryhodnosť všetkého, čomu ste na predošlých stranách fandili.
P.S: Paradoxom v prípade tohto diela bola pre mňa skutočnosť, že hoci v nej šlo najmä o inú rasu a, ehm, dobytok, mňa do deja vtiahla tematika spojená s lodnou spoločnosťou a veľakrát som sa pristihla pri tom, ako ma fascinujú načrtnutia parníkov, vedenie lodí či súťaže, ktorým by skutočný kapitán obetoval čokoľvek..
Štítky knihy
upíři lodě horory parníky Mississippi plavba po řece
Autorovy další knížky
| 2000 |  Hra o trůny 1 |
| 2017 | Hra o trůny |
| 2019 | Oheň a krev |
| 2014 | Rytíř Sedmi království |
| 2015 | Svět ledu a ohně |
OBSAHUJE POTENCIONÁLNÍ SPOILER!
Po přečtení komentářů mám trochu pocit, že jsem asi četl jinou knihu. Kniha nenadchla a ani moc neurazila. Pasáže s parníky byly celkem zajímavé, pasáže s upíry už ne. Celkově dějová linie byla hodně předvídatelná, asi stejně jako Joshuův comeback na konci. Marně jsem čekal nějakou inovaci v upírské tématice, ale marně. I když proč vlastně měnit něco, co docela funguje - pití krve asi neomrzí :)