Sebepéče pro pečující

Výborně zpracovaná kniha ze dvou důvodů:
- je laskavá a připomíná, že i nejlaskavější bytost má své hranice
- přináší praktické informace o tom, kdy cítíme STOPku a co dělat

A hlavně, nejsme v tom sami a to ať jsme v tom dobrovlně, nebo ne.

„To vyvolává otázku: Je pečování činem lásky, nebo povinností? A odpověď zní… záleží na okolnostech. Pro mou babičku byla péče o vnoučata jistě činem velké lásky. Mým hlavním popudem byl pocit povinnosti. Mohou se objevit i obě motivace najednou. Nebo to, co začne z lásky, se s postupem mění v povinnost, či naopak. V soukromém i pracovním životě jsem se setkávala s lidmi s nejrůznější motivací. U každého je to jiné. Pojďme si to ukázat na vyjádření několika pečujících.“
A následuje několik kratičkých zpovědí lidí, kteří pečují o svého blízkého. Děti, dospělé, partnery, rodiče, různý věk, různé situace, různé stupně postižení nebo závislosti na pečujícím. Emoce tu jsou vyjádřeny velmi stručně, jasně a přesně si najdou svého čtenáře. S mnoha lidmi z knihy, s mnoha klienty autorky se může i český čtenář ztotožnit, přestože je kniha z kanadského prostředí, právě princip zůstává stále stejný. Všichni jsme lidé a když přijde podobná situace, jsme si rovni.
Pro každého pečujícího je tato útlá malá kniha neskutečnou vzpruhou, protože obsahuje jak vědomí, že v tom nejste sami, tak i mnoho praktických rad o tom, co dělat, jak se poprat se svými emocemi a vjemy, jak ulehčit komunikaci s člověkem, o kterého pečujete – jak všechno pojmout tak, aby to vůbec mohlo fungovat.
Zdaleka se tady neorientujeme jenom na neskutečný nedostatek energie, ale také na správné psychologické zpracování. Klidně bych tedy knihu doporučila nejen pečujícím osobám o dospělé osoby, ale i maminky dětí ve věku, kdy je normální, že únava už dosahuje vrcholu.
Každá frustrující situace, kde se potýkáme s nedostatkem spánku, energie, naděje nebo podpory zvenčí může být na tuto knihu vztažena.
Právě podpora je to, čeho si cením nejvíce. Pomocí otázek kladených v knize, pomocí příkladů pak postupně pochopíme, čím vůbec procházíme. Jaký to je proces. Jak se v něm začít orientovat – což samo o sobě přinese velkou úlevu. Nový normál, ztráta minulosti, vyvstalá vlastní traumata v nejméně vhodnou dobu – nejistá budoucnost. To všechno lze zpracovat efektivněji. I když, stále to bude ta samá velká zátěž. Snad jen, děkujme autorce, že sepsala knihu, která lehce nahradí profesionální péči u psychologa. Ač řekla bych – někdy nahradí i víc. Skvělý průvodce.

Líbí se mi forma zpracování od kanadské psychoterapeutky, která nás hned v úvodu zahrne do své osobní vlastní zkušenosti v rámci svojí rodiny, kdy se setkávala s péčí o své příbuzné a provede nás, jakými pocity to v nás vyvolává. Někdy úzkost, strach, obavy, jindy upozadění vlastních potřeb až vztek a vyhoření. Také se mi líbí zpracování dle jednotlivých kapitol, které více rozebírají zrovna dané téma. Plus praktický příklady. A nechybí ani struktura pečujících, které dále třídí na jednotlivé kategorie. Co se týče tohoto tématu těžko sáhnout po něčem přínosnějším než je právě tato kniha.