Se žirafami na západ

Úžasné čtení: převoz dvou mladých žiraf, Kluka a Holky, z východního na západní pobřeží USA, z přístavu v New Yorku do ZOO v San Diegu (délka trasy 5000+ km!) v roce 1938, byl plný dramat, cestovatelských dobrodružství, osobních zážitků, obdivných pohledů kolemj(e)doucích. Nesnadný přesun na náklaďáku s odklopnou střechou, dvěma vypolstrovanými přepravními bednami s rašeliníkem jako podestýlkou, a odklopnými dvířky pro přístup s krmením i pro kontrolu a ošetřování. Zanícený pověřený ošetřovatel a pak i vypravěč, 17-letý kluk nakonec fungující jako dálkový řidič, svým svěřencům (prvním žirafám pro západní pobřeží) říkali Zlatíčka, protože byly vlastně bezproblémové, cestu snášely skvěle, jen s mírným zraněním nohy od začátku jízdy a jen s několika hlasitými projevy strachu či nevole kopáním. Celá přeprava dopadla na jedničku, v ZOO se usadily a zplodily potomky a žilo se jim jako v bavlnce (konečně nějaký import žiraf v USA přežil - jinde na ně byla příliš zima).

Kniha je poutavá, svižná, místy dojemná, místy napínavá, vcelku povedená. Jen pár věcí jsem autorce zazlívala, že je vůbec nezmínila: modrý jazyk žiraf jistě musel (musí) každého fascinovat, přesto o něm v celé dlouhé knize není ani jedna jediná zmínka!; opatrovníci se po celé dva týdny jízdy starali výhradně o vodu a krmení, ale ani zmínka o čištění podestýlky.
Navíc mi chyběl rámec: odkud vlastně plula loď nešťastně zasažená hurikánem, z něhož se jentaktak žirafy dostaly do New Yorku živé (jedna se zraněním v rozbité přepravní bedně), odkud pocházely (v knize vše začíná v New Yorku, s hojně zmiňovanou lodí, ale bez podrobností, jednou je zmínka o jejich odchytu v divočině v Britské africké kolonii, což vyvolává otazníky, jak už dlouho vlastně žirafy byly na cestě, kolik toho urazily ještě před příjezdem do Ameriky...). A pak také není nikde řečeno, jak dlouho si užívaly pobyt v ZOO, kolika let se v zajetí dožily... To vše jsou otázky, na jejichž zodpovězení nejen bylo v knize víc než dostatek prostoru, ale nabízejí se ba přímo trčí jako nezodpovězené, škoda.

Zajímavý příběh na základě skutečných událostí. Moc se mi to líbilo.

Velmi příjemné čtení a popis života obyčejných lidí v 30.letech v USA. Zasazení příběhu do konkrétního času a popis tehdejších reálií atd. je to co mě v knize většinou hodně baví. Je zajímavé vidět, že v něčem jsme se jako společnost posunuli, ale některé předsudky zůstávají stále neměnné.

Zvláštní, že jsem to četla hned po knize Sloní pamět. Je to každé úplně jiné a přitom tak stejné, smutné a krásné. Road movie se žirafami. Co chtít víc?

Velmi pomalé tempo na začátku. Jakmile vyjeli na cestu, začala fakt jízda! Jízda plná dobrodružství, překvapivých situací a smutných konců...

Krásný příběh plný vzpomínek, smutku a toho, co mohlo být.
Ta cesta a kolik toho na ní prožili, mám chuť si zjistit, podle které reálné události to bylo napsáno.

Překvapivě krásný příběh inspirovaný skutečným příběhem. Užila jsem si cestu přes Spojené státy se vším všudy.

Nebavilo mně to číst. Musela jsem se nutit.

(SPOILER) Meziválečné období v Americe, prachové bouře, hurikán, hospodářská krize, zoufalý sirotek a v hlavní roli zvířata? Jak tohle může dopadnout?
Překvapivě dobře. Na mé slabé nervy byl příběh opravdu hodně silný, nicméně všechno zachraňovaly postavy, úžasně živé a plastické včetně obou žiraf. Teď mě vlastně napadá, že sympaťáci měli spoustu chyb, ale padouši byli jednoznačně zlí a tudíž svým způsobem ploší. I když tento koncept nejspíš autorka zvolila do plánovaného mega drsného vyprávění úmyslně.
Na pozadí děje, kdy jedna katastrofa stíhá druhou, pak dokonale vyniklo přátelství, které mezi sebou uzavřeli hrdinové, i lidé se zvířaty, a ovšem svérázná laskavost Starocha. Přesně kvůli tomu, a taky pochopitelně kvůli historické věrnosti a mnoha zajímavým informacím o této oblasti stojí za to knihu přečíst.
Na druhou stranu ty dvě smrtící příhody (havárie na silnici a Vykuk) mi nepřišly tak hrozné, autorka na ně upozorňovala předtím a potom, ale přímo na místě proběhly vcelku v poklidu, to jim hodně ubralo na naléhavosti.
Asi nejlepší literární složkou bylo dokonalé vtažení do prostředí. Při otevření knihy jsem se okamžitě octla na prašné silnici a po zaklapnutí stránek jsem se chvíli vzpamatovávala, kde vlastně ve skutečnosti jsem.
Co mi ale vadilo natolik, že ubírám jednu hvězdu a víceméně mi bránilo se zpočátku začíst, je jednak linie se starým Woodym, ta byla vyloženě zbytečná a nesmyslná, a potom přehnaně patetický závěr. Neříkám, kdyby se jednalo o skutečnou historickou postavu, tak bych sice tloukla hlavou do zdi, ale autorce bych odpustila. Ovšem stvořit hrdinu a na posledních stránkách vymačkat tolik patosu a nereálných zvratů, aby došlo k totálnímu průšvihu, to mi strašně vadilo. Nepřipadá mi to reálné vzhledem k psychologii postav. Vlastní popis zběsilé akce byl tak praštěný, že jsem chvíli vůbec nevěděla, která bije. Jednoznačně umělý zvrat, aby bylo dosaženo dramatického efektu. To neberu.
S touto výhradou se ale jedná o moc hezkou knihu a můžu ji doporučit.

Jedna z nejlepších novinek loňského roku. Ne-li ta nejlepší, co jsme četli. Autorka vykouzlila neuvěřitelně laskavý, dojemný i poučný příběh o přátelství člověka a zvířete, dokonce exotického zvířete - žirafy.

Půjčila si k tomu skutečnou událost, když v třicátých letech těsně před druhou světovou válkou putovaly dvě žirafy z New Yorku do zoologické zahrady v San Diegu. Zbytek už si ale trochu přimyslela.

Hlavní hrdina Woody Nickel, který ve svých 100 letech vzpomíná, jak se v 17 přimotal k výpravě, která žirafy přes celé státy vezla, je skvělým charakterem. Tají svou minulost, která stojí za jeho osudem životního psance, ale zároveň postupně odkrývá svou dobrosrdečnost tak, jak roste jeho láska k dlouhokrkým tvorům.

Pokud patříte mezi milovníky knihy Co mě naučil tučňák, bude se vám knížka líbit. Příběh má drive, je to taková “road literatura” a žirafy mají jen omezený čas, aby náročnou cestu přežily. Je to závod.

V Severní Americe jsem nikdy nebyla. Severní Ameriku jsem ale několikrát projela: ve Volkswagenu s Jackem Watermanem a Velkou kobylkou, se Salem a Deanem i s královským pudlem Charliem.
Tentokrát mne na projížďku pozvala dvě nesmírná stvoření ze samé Boží zahrady ráje - žirafy Kluk a Holka.
Skutečný příběh cesty žiraf z New Yorku do Zoo v San Diegu v knize vypráví stařec Woody Nickel, kterému je už přes 100 let.
Žirafy jako zázrakem přežijí plavbu přes Atlantský oceán navzdory tomu, že je při plavbě zastihl hurikán. Sedmnáctiletý kluk z texaské farmy, sirotek Woody, je svědkem jejich vylodění. Něžní obři ho okamžitě zaujmou, a tak se rozhodne je následovat při jejich cestě přes kontinent do Kalifornie, do zoologické zahrady v San Diego.
Shodou okolností si může prožít svůj "americký sen", může řídit náklaďák s žirafami a starat se o ně. Cestou prožívají různá dobrodružství, setkávají se s dobrými lidmi i padouchy, čelí zrádným objížďkám i nepřízni počasí. Potkává svou první, upřímnou a čistou lásku, musí se vyrovnat s minulostí...
Žirafy totiž v době neutěšené hospodářské krize a na prahu druhé světové války představují naději, že vše dobře dopadne...

Kniha podle skutečného příběhu. Píše se rok 1938. Do Ameriky se chystají dvě žirafy, cestou na moři je zasáhne silný hurikán. Obě naštěstí přežijí. Jejich dobrodružství však nekončí. Čeká je cesta přes Ameriku v nákladním autě. Provázet nás bude mladičký Woodrow, který na celou cestu bude vzpomínat a vyprávět nám své zážitky.

Tak toto byla jízda! Kniha, od které jsem neměla velká očekávání, a nakonec jsem ji přečetla na jeden zátah. Tak mě pohltila, že jsem ji nedokázala odložit a já potřebovala vědět, jestli žirafy v pořádku dorazí do svého cíle.

Hned od prvních stránek je kniha čtivá a napínavá, ponoříte se do příběhu a už jste s nimi na cestě. Díky zvířatům a lásky k nim je příběh zároveň i dojemný, milý a krásný. Ač je to příběh neobvyklý, je zároveň i ze života. Dozvíme se, jak to v Americe chodilo v roce 1938, v době hospodářské krize a přírodních katastrof, jak se Američané dívali na začátek druhé světové války v Evropě.

Je to příběh, ve kterém je všechno – napětí, dobrodružství, dojetí, emoce, mezilidské vztahy, přátelství, láska ke zvířatům…. Navíc, když se k tomu přidá skutečnost, že je inspirovaný opravdovou událostí, je to kniha, která Vás rozhodně zaujme.

Takový neotřelý road trip po části USA. Moc hezky popsán vztah ke zvířatům i charaktery hlavních postav. Místy i dojemné čtení.

Všechno to začalo smrtí Woodrowa Wilsona Nickela (Woody), který v úctyhodných 105 letech zemřel zcela opuštěný v léčebně pro dlouhodobě nemocné. Zůstal po něm pouze vojenský kufr plný starých zápisníků, do nichž sepsal svůj životní příběh, který by neměl skončit v zapomnění. Měl v životě jen pár přátel a dvěma z nich byly žirafy.

Ve svém vyprávění se Woody vrací do roku 1938, kdy se Amerika potácí mezi hospodářskou krizí a válkou rýsující se v Evropě. Po smrtících prachových bouřích skončil jako sirotek a opustil rodnou texaskou farmu. Hladový, otrhaný a bez perspektivy se ocitne v přístavu, kam právě dorazily dvě žirafy pro sandiegskou ZOO. Je to malý zázrak, kterým žije celá země. Žirafy přežily střet s hrozivým hurikánem a na poškozeném parníku se dostaly živé až na pevninu. Woody je uchvácený krásou zvířat. Osud mu dopřeje strávit s nimi dlouhou cestu napříč kontinentem, kdy v upraveném náklaďáčku s majestátně vztyčenými žirafími hlavami přejede celou zemi od východního po západní pobřeží.

Fiktivní příběh inspirovaný skutečnou transkontinentální cestou žiraf do ZOO v San Diegu není pouhým dobrodružným čtením, ale odráží atmosféru 30. let minulého století: lidské utrpení, bídu, život ztracených existencí. S tím vším se na své pouti musí vypořádat sedmnáctiletý Woody. Dospívání v tak složité době je těžké břímě a on si k tomu nese ještě svého kostlivce ve skříni. Sní o lepších zítřcích a jeho cílem má být rajská Kalifornie, kde už nebude strádat. Tam je země zaslíbená, plná medu, mléka a zralého ovoce.

Woody je za své putování vděčný panu Starochovi, vlastním jménem Riley Jones, který se zodpovídá za bezpečný transport přímo ředitelce ZOO. Je zajímavé sledovat vznikající vztah mezi těmito postavami. Staroch je odtažitý a nesnáší lži, které Woody často vnímá jako nutnost pro přežití. Jen těžko se odhadují reakce starého hromotluka se zmrzačenou rukou na Woodyho chování. Pak ale přijdou překvapivé chvíle, kdy v očekávané hrubosti Staroch otevře své laskavé srdce. A potom tu máme ještě jednu postavu. Zrzavou novinářku Augustu, která s neutuchajícím elánem pronásleduje žirafí konvoj, aby pořídila exkluzivní fotozáběr. Za každou cenu se chce dostat na přední stránky časopisů a zařadit se tak po bok slavným kolegyním.

Román má pomalé tempo, je nádherně napsaný a příběh má potenciál si vás získat od prvních stránek. Nečekejte cestopis, ani veselé historky se zvířátky. Střídá se zde syrovost života v nelehké době s něhou skrytou v očích zvířat, ve kterých je více citu, než lze nalézt u lidí. Budete trnout při napínavém průjezdu zrádnými horami a bát se o žirafy i doprovod při setkání s lidmi, kteří nemají dobré úmysly. Pocítíte rozpaky dospívání i nemilosrdnost světa kolem nás. Zažijete úzkost, když se příroda vzedme a ukáže se v celé své krutosti. Je toho spousta, co lze v knize nalézt, ale v každém případě je to příběh, na který budete dlouho vzpomínat. Dojemný závěr všechny nabyté emoce ještě umocní.

Krásný příběh, který moc doporučuji.

čekala jsem něco na způsob Durrella, dostala jsem místo toho Hrozny hněvu, druhý díl. amerika za hospodářské krize, všude ožebračení zoufalci, bída, hlad. cesta s žirafami se pro kluka z Texasu ukáže být víc cestou k sám sobě, a hlavní nebezpečí číhá zase jen od lidí...