Syn řeky

04.09.2023

Umělá planeta, řízená stroji a obydlená deseti tisíci zvířecími rasami, pozvednutými záhadnými Ochránci na lidskou úroveň. A v tomto světě se narodil Yamamanama, Syn řeky, který se nepodobá nikomu z ostatních a přitom vládne mimořádnými schopnostmi. V prvním díle trilogie Konfluence sledujeme první krůčky mladého Yamy za nelezením svého původu a osudu. Paul J. McAuley se rozmáchl pěkně doširoka a vytvořil svět se spoustou tajemných nápověd. Nic vám tu nenaservíruje pěkně po lopatě, ale nechá vás tápat a prodírat se houštinami jeho podivuhodného, feudálně-kybernetického, světa. K tomu řada legend o Ochráncích a Předcích dnů, válka kdesi ve středu světa a ambice nejrůznějších skupin i jednotlivců, z nichž každý chce něco jiného pro sebe i pro svět. Trochu to připomíná chaos, který je nicméně řízen a usměrňován zkušenou autorovou rukou do pevných kontur, jež přece jen dávají smysl. Pokud však očekáváte zodpovězení alespoň některých otázek z široké palety, které se v příběhu objevily, budete zklamáni. Kniha končí ostrým střihem a nezbývá než sáhnout po dalším dílu.

10.04.2019

Tuhle knížku jsem četla v době jejího vydání před devatenácti lety, ale nějak jsem nedošla až ke třetímu dílu, proto jsem se rozhodla "Ságu o Konfluenci" oprášit. Z příběhu mi v hlavě uvízly pouhé střípky, takže to pro mě bylo prakticky jako první čtení.
Konfluence je planeta osídlená tisícovkou rozmanitých inteligentních ras, jen mladý Yama, nalezenec, není schopen najít nikoho ze své pokrevní linie. Mladík má neobvyklé schopnosti a sní o tom, že je předurčen k čemusi výjimečnému. Rozhodně nechce následovat usedlou kariéru písaře, kterou mu naplánoval otčím, nejvyšší úředník městečka Eolie.
Děj je od prvních stránek hodně dobrodružný, silně kořeněný zajímavým prostředím, fantasy prvky se hojně mísí se sci-fi kulisami. P.J. McAuley nesklouzává k nadměrné popisnosti, přesto mi nedělalo problémy si svět živě představovat. Například Město mrtvých, rozsáhlá nekropole, pro mě bylo hotovým turistickým zážitkem.
Důležitou roli v životech obyvatel Konfluence hraje mytologie, otáčející se kolem Ochránců a Kacířů. Tyto pasáže z teologie a historie planety jsou dávkovány relativně řídce, snad aby se čtenáři nenudili. Osobně bych ráda lépe pochopila, jaké události Konfluenci zformovaly, ale jsou přede mnou ještě dva díly, předpokládám tedy, že mě autor průběžně zasvětí.
Výtku si dovolím k psychologii postav ala korpus na pizzu: nizoučké placky v očekávaném tvaru. Zapomeňte na duševní loupání cibule, odhalování vrstev povahy, emotivní dýchání s charaktery. Každý holt nemůže být Stephen King.
Celkově jsem si z tohoto návratu odnesla příjemné, převážně pozitivní dojmy a pokud mě paměť neklame, pokračování "Předkové dnů" bylo ještě zajímavější a čtivější.