Rusticalia

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Variace na cizí themata. Román Rusticalia, který vychází z autorovy pozůstalosti zcela poprvé, se tváří jako parodie na staré české venkovské romány, ale ještě více je dramatickým a zároveň ironicky satirickým vyprávěním o podobách lidské erotiky, o rodové nenávisti, o zločinu a trestu. Spisovatel Josef Škvorecký k uvedení knihy Rusticalia napsal: „Pro naše exilové nakladatelství Sixty-Eight Publishers, Corp. v Torontu byl Jan Křesadlo největší literární objev celé naší dvacetileté existence. Jako každý velký autor samozřejmě leckde narazil. Tento patrně poslední polyhistor české literatury, prozaik, básník, muzikant, zpěvák a učenec psal bezprecedentní prózu i poezii. Nevím, jak literární kritika v ČR – pokud se tam svého řemesla ještě zuby nehty drží – přijme knihu Rusticalia. Ale Jan Křesadlo se do české literatury dostal, protože tam patří.“...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13639/rusticalia-13639.jpg 4.816
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Tartaros
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Rusticalia

Přidat komentář
alef
04. února

Rusticalia – vesnický, baladicky epický, osudový román - je bezostyšnou a jízlivou parodií nabitou vynalézavě bizarními situacemi, narážkami a parafrázemi, přetékající ironií od prvního písmenka do poslední tečky. Nebere si servítky s ničím a konfrontuje vás se vším … „od Boha až po hnůj“ :-).
Se sarkasmem a nadsázkou popisuje a zveličuje deformovaný svět - v groteskních situacích zesměšňuje brutalitu a násilí vesničanů, sexuální úchylky a praktiky (je hodně znát, že autor je mj. klinický psycholog, takže je většina postav buď negramotná, mentálně narušená, anebo to jsou úplní šílenci :-), jak říká autor „praxe v psychiatrickém zařízení mi ukázala, co všechno v lidech je“).
Hned na začátku mě nadchnul originální lingvistický úvod v podobě uceleného jazykovědného výkladu použitého nenapodobitelného dialektu – podtuřínštiny, následovaný historicko-místopisným vysvětlením původu oblasti, ve které podtuřínský zemědělský lid žije .
Všechny potřebné indicie tedy máte, a pak už se v klidu můžete pustit do příběhu, ve kterém se místní v klidu věnují vylepšování svých zemědělských metod a triumfům svých pěstitelských snah (vytvoření – vyšlechtění ovibose /případně můžeš použít ovibova/ – téměř univerzálního domácího zvířete) …
Tradiční, lokální či regionální, zemědělská krajina, specifické chování jejího obyvatelstva, mezilidské, rodinné a generační vztahy – to všechno jsou témata, která v příběhu vystavěném až ad absurdum, naleznete – na mušku se autorovi dostaly stereotypy vesnického života, paroduje snad všechny rysy venkovského románu (jaké byste našli třeba u bří Mrštíků, Karolíny Světlé, K.V. Raise, Jana Holečka, a dalších).
A tak v téhle fiktivní vesnici žijí naši furianti … lakotní sedláci a vypočítaví majitelé gruntů, hloupé i vypočítavé děvečky, ale taky hospodský, lidový písmák, místní blázen, či kočovní cikáni, a další.

Při čtení si budete asi muset trochu zvyknout na pořádně květnatou podtuřínštinu, ale řekněte, není tohle úžasná květomluva?
„Morydydy, bejku, cásk sis to, járku, na mne vymyslel? Tysíc šajnůch sem za tebe dal a ty chceš íčko zhebnout.“

Jo, a taky na černý humor :-) …
… příkladem budiž tragická smrt Regora Kybernáta, kterého donutil bratr Gonza vypít láhev rosolky, čímž ho vlastně zabil. Shodou okolností či osudu se na umírajícího Regora dívá jeho žena Gelena, která souloží s Regorovým otcem - starým Kybernátem.
Tento pohled Gelenu škodolibě potěšil: „Geč, Regori, geč, neuglídal si mne,“ říkala si v duchu, „ležíš tam dole jako gadrovej panák, vožralej jako govado a zatým já tady s tvým pantátou – geč – geč – geč!“
„Já ty dám rezat, já ty dám uvazovat, já ty dám zamykat – Regori blbej, bel-bej-belbej-bel-bej!“ Nevydržela to a dělila své pozorování s Kybernátem: „Pantáto, támgle leží Regor, je vožralej!“ Kybernát se nahnul dopředu a stranou. Namotě, byl to Regor!
„Ale nyc,“ pomyslel si i jeho otec, nechtěje si kazit požitek, „dyž je vožralej, nebude aspon nyc tušit ani vědet. – Regor je belbej. Je po mámje, a ne po mne, to Gonza je chytřejší.“

ales6331
31.10.2015

Svym zpusobem nejlepsi cesky roman. Anticka tragedie na ceske vesnici. Ti to nestaci?


varanbooks
20.08.2015

Majitek kořalny v Gavelově Legotě byl Armén. Já vím, že u nás Arméni normálně nejsou a že majitelé krčem a kořalen v selských románech jsou tradičně - ale když ono, jaksi - že ano.