Román lásky a cti

14.01.2018

Zakázaná, přesto trvající láska….

---------------------------------------------
NERUDA:
,,Neboj se, nebudu Tě pronásledovati, nebudu Tobě navzdory hejřiti a se opíjeti, má vášeň k Tobě se proměnila v lásku, a ta kopnutí více nesnese. Tato láska učinila ze mne to, čím jsi Ty, jsme si teď rovni. Já Ti ji více nabízeti nebudu, ale já si ji také zakázati nedám. Když jsi ji nepřijala, tedy zůstane ležet v srdci. Ona je jedinou mou pýchou. Kdybys nebyla pro mne nic jiného udělala, než že jsi ji ve mně vzbudila, zasluhovala bys za to, bych se Ti věčně klaněl.(…) Snad vyzískám svým náhledům a zásadám teď lepší platnosti, kdy mou duši prochvěl Tvůj sladký dech – snad bude má láska k Tobě lepší tlumočnicí mezi mnou a obecenstvem. Přítelkyně, sto chyb máš v očích mých, že mi nechceš nic více býti – ale, vzpomenu-li si na Tebe, jak tak horlivě něco vykládáš, jak zajiskříš při tom svýma bystrýma očima, jak se i usměješ a se mnou se řádně vyvadíš, tu bych Tě, po sprostu řečeno, snědl. Tys přece jen, jak se říká, … nekonečně milá….“

SVĚTLÁ:
,,Sním o tak pěkné vzájemnosti s Vámi, cítila jsem drahný již čas, že mně někdo schází, s kým bych se domluvila a vymluvila a někdy i vyvadila. Myslím, že jsem tuto báječnou osobu našla ve Vás. Uvidíme, co uděláme my jeden z druhého, doufám, že jste mi nadarmo neslíbil, že něco ze mě bude, a že byste rád k vývinu mému přispěl. Beru Vás za slovo. Potřebuji srozumění a povzbuzení jako Vy a každý člověk ducha tvořícího. (…) Ale nechme předtuch, já v ně nevěřím, věřím v sebe, ve Vás, v život a v krásnou budoucnost. Na šťastnou shledanou!“