Rodné krajiny

od:

Rodné krajiny

• Výbor próz z let 1908-1939.
Uspořádal a medailón o autorovi napsal Vladimír Binar.
Doslov napsal Tomáš Vlček.
1. vydání.

https://www.databazeknih.cz/images_books/36_/36503/rodne-krajiny-36503.jpg 22
Žánr:
Literatura česká
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (1)

eraserhead
01.06.2014

Zvláštní kniha, která rozhodně není k plynulému čtení. Kdo očekává klasický "beletristický" počátek, průběh a konec čtení, bude jistě zklamán. Soubor Čapkova díla je jako písek na zlatém rýžovišti, mezi hromadou bezcenného písku tu a tam naleznete zlatý blýskavý kousek (někdy dokonce v podobě jen odstavce nebo souboru vět v jednotlivém příspěvku). Josef Čapek mnohde píše jen pro samotné psaní, aniž by něco zásadního a důležitého sdělil, maluje vzletnými slovy a prázdnými alegoriemi, aby tu i onde z tohoto šedivého prachu najednou ostře vztyčil prst a píchl jím čtenáře či čtenářku do oka. Úvodní ŽIVÝ PLAMEN je prakticky k nepřečtení. Zaujala mě z něj akorát alegorie k Titanicu Zářivé hlubiny. Podobně je na tom i další blok SPÁČI, OPILÝ SPÁNKEM, kde mi v paměti utkvěla jen ryze horrorová pasáž z Rukopisu nalezeného na ulici. Mnohem lépe už je na tom "malířská a dekorativní" část RUCE EURYDIČINY, s parádní Zátokou odpočinku a nadčasovými Ucpávkami prázdna. Kapitolou samou o sobě je velmi zajímavý UMĚLÝ ČLOVĚK, vpravdě až filosofické, sociálně-kritické dílo doplněné mnohými zábavnými, ironickými i karikaturními ilustracemi. HBITÝ OUTEK ŽIVOTA pak již pokračuje v úvodních "fejetonech", od předchozích se odlišuje hlavně v tom, že jsou čtivější a v některých případech i povedené a zajímavé (Když to klouže, Neviditelná smrt, nesmírně poetický Hbitý outek života nebo satirický Buď práci čest!). NECHŤ NEMYSLÍM JEN VE SLOVECH jsou jen "citátotvorné" útržky a záznamy myšlenek, rozvah a názorů, tu poetických, tu vlasteneckých, tu humanistických, tu filosofických. Někdy mají spíše čistě osobní hodnotu, která je na čtenáře nepřenositelná. RODNÉ KRAJINY už pak jsou zase v podstatě fejetony, různého záběru, kvality a zajímavosti. Kladem je jejich jistá autobiografičnost, která tomu poskytuje zajímavé pozadí. Za pozornost rozhodně stojí Má první vzpomínka. Nejvíce mě zaujala rozsáhlá obrazová příloha. S hodnocením jsem dost na rozpacích. Cosi mě nutí dát pouhé dvě * za tu spoustu věcí, na které jem se nedokázal naladit a musel jsem se jimi doslova prokousat jako nechutným a nepoživatelným betonem. Stejně tak mám ale chuť dát tři * za těch pár úžasných klenotů, které se v knize skrývají. Dobře, i díky té obrazové příloze, budu shovívavý.