Rekreácie alebo Slávnosti Vzkrieseného Ducha
Jurij Andruchovyč
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468548/bmid_rekreacie-alebo-slavnosti-vzkriesen-3J4-468548.jpg
4
20
20
Dej odohrávajúci sa počas slávnosti Vzkriesenia Ducha ponúka celú plejádu postáv kvázipatriotov a kváziliterátov. Ich ústami možno ironizovať pomýlené chápanie poézie, literatúry, statusu básnika, ale i reálií postkomunistických krajín.
Přidat komentář
Mysteriózní alkoholické eskapády skupinky umělců během jedné dlouhé noci v neidentifikovatelném městečku na pomezí Haliče a Karpat. Ještě ne svobodná Ukrajina, už ne Sovětský svaz. Místo, které je kolektivní projekcí osudových zlomů ukrajinských dějin, rájem, peklem i očistcem. Krátké, úderné i opulentně užvaněné, vtipné i melancholické a chaotické jako opilství a následná kocovina, která všechny na konci čeká.
Rozumím těm, kdo hodnotí dvěma hvězdami, i těm, kdo hodnotí pěti. Výsledek bude asi záležet i na množství kocovin, které čtenář zažil. Čím víc, tím líp. Rekreace jsou z velké části záznam divokého mejdanu čtyř básníků, kteří občas recitují a většinou žvaní, mají cit pro vysoké a vyžívají se v nízkém. Nepochybně je tam plno interních vtipů, které jsem nepochytila, ale atmosféra bude podobná na všech uměleckých chlastačkách. Andruchovyč chrlí spleť trefných postřehů, dobrých vtipů, obehraných situací, horších vtipů a fantasmagorických výjevů. Dojde na pátrání po rodinných kořenech, těžkou historii Ukrajiny, mafiány i zombie. Především to beru jako autentickou vzpomínku na bujaré mládí, kterou se dá pobavit i potěšit, i když můj styl života se jí nikdy neblížil a vracet se k ní nebudu.
Príliš veľa horilky, príliš málo rajčinovej šťavy. Juzek odspieval Kaťušu na púťovom stánku s karaoke. Spieval príšerne, pohár môjho znechutenia sa naplnil. Posledná kvapka bola vyfintená ruská rekreantka, ktorá začala nadávať, že si nemáme brať jej krásnu rodnú reč do našich ožratých papulí. Nič, idem spať.
Čortopoľ, štyri ulice severojužne, štyri západovýchodne, to je... to je príliš veľa kombinácií. Tú prekliatu zelenú bránku, za ktorou bývame, skôr či neskôr musím nájsť. Nachádzam však len tackajúceho sa Juzeka a po neúspešnom pátraní ulíhame do stredu križovatky. O tomto čase aj tak už nič nechodí. Ale ide. Odráža sa od plotov a múrov domov, otočených do ulice. Luki s nedopitou fľaškou. „Čo tam ležíte hovädá?“ Nevieme kde bývame no. „Kde je Malý?“ pýtam sa. „Keď som odchádzal, ešte stále sa vybavoval s tou smradľavou bezdomovkyňou o tom, že si nemáme brať jej krásnu rodnú reč do našich ožratých papulí.“ V trojici nám šťastie praje. Odparkovaná Lada, z okna trčí vyzlečená pánska košeľa a ženská noha. Za Ladou Malý. „Pozeráš ako sa olizujú?“ Za ním zelená brána. „Neviem, aký je kód, nechce ma to pustiť dnu...“
Kód je vlastne na každej bráne rovnaký. Jeden, dva, päť, sedem. Tak, ako je rovnaká vlastne aj každá rekreácia v tejto modro – žltej krajine, na hranici medzi Európou a Áziou.
Váham či tri hviezdičky, alebo päť. Tri za andruchovičovskú postmodernu, ktorej stále tak celkom neviem prísť na chuť. No a päť za reminiscencie mojich vlastných rekreácií za našou východnou hranicou.
Štítky knihy
Ukrajina rock národní obrození hudebníci, muzikanti ukrajinská literatura
Autorovy další knížky
| 2015 |  Moskoviáda |
| 2009 | Moje Evropa |
| 2006 |  Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha |
| 2015 | Písně mrtvého kohouta |
Asi jsem čekala od tohoto románu víc... doufala jsem, že poznám lépe metalitu Ukrajinců, nebo víc reálií či něco víc z dějin nově se formujícího národa. Zatím to byl takový woodstock po rusku.