Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán , Jan Šibík
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/369655/mid_radeji-zesilet-v-divocine-setkani-s-Vls-369655.png
4
1448
393
Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. Jeden přespává přímo pod stromy. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští poustevníci, samotáři, jejichž názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je tato kniha. Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa, o jehož existenci nic nevíme. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou vysloveně racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal. Smyslem knihy Raději zešílet v divočině není katalogizace podivínů ani alternativní průvodce po největším českém pohoří. Je jím ponor do tajuplných zákoutí krajiny a lidské duše. Do dlouhodobé samoty a odloučenosti, do paralelního světa, který přesto tomu našemu klade velmi znepokojující otázky. Rozhovory s šumavskými samotáři vedl spisovatel a publicista Aleš Palán (Magnesia Litera, Cena Českého literárního fondu), snímky přispěl fotograf Jan Šibík (Czech Press Photo, Golden Prisma Award). 1.vydání... celý text
Přidat komentář
Po dlouhé době jednodechovka. Ke skutečnému zamýšlení mě vyzval každý rozhovor. Krásná kniha, krásné fotografie. Asi to chce ještě nechat uležet v hlavě než dokáži napsat nějaký smyslu plný komentář.
Ze všeho nejvíc bych řekla zajímavá. Zajímavá četba, musela jsem, plna dojmů, o samotářích všem doma vyprávět, až už mě nikdo nechtěl poslouchat. Byla jsem při čtení znovu a znovu a víc a víc ohromená, a to z různých příčin, jak malounko někomu stačí ke spokojenému životu a zachovanému duševnímu zdraví nebo naopak jak někdo může působit vyšinutě a nebýt tím v nejmenším znepokojen. Jak se mohou mít rádi, a mají, po letech těžkého života bratři, s jakým odevzdáním lze přijímat osud.
Nemyslím, že jde o nějakou propagaci samotářského stylu života, jak jsem četla v komentářích níže, nic tak povrchního. Ti lidé nejsou zajímaví jen proto, že jsou samotáři.
Příběhy lidí, kteří se z nejrůznějších důvodů rozhodli vyměnit nám známý běžný městský život za něco jiného. Jejich domovem se stala odlehlá šumavská místa.
Někteří přebývají v maringotce, většina v chatách. Ne všichni k životu potřebuji elektřinu. Chovají zvířata, něco pěstují, žijí v přírodě a naslouchají jejím rytmům.
Dokazují nám ostatním, že když se chce, člověk si dokáže splnit i sen o samotě, sní-li takový.
Jako by mi mluvili z duše. Jen nevím, jestli ta moje už nezarostla plevelem a dokázala by se přizpůsobit přirozenosti našich předků.
Naši předkové přeci žili dost podobně jako vypravěči šumavských příběhů. A pak se, v průběhu životů odebrali jinam. Jejich děti už za domov považovali jiná místa, řídily se jinými pravidly.
Ale říkám si, když občas i městský člověk zatouží po divočině, jestli on to není důkaz nepřerušitelného spojení s minulostí. Jako když sedíte na okraji pavučiny. Uprostřed je všechno důležité, co byste měli vědět o životě. Ale tím, že lezete po špatných vláknech, většinou v jakémsi, svou vlastní uzavřeností utvořeného pomyslného kruhu, nemáte šanci se do středu dostat.
Leda byste udělali krok do neznáma :).
Téměř neuvěřitelné! Příběhy samotářů-bezdomovců, které jejich styl života, tedy jejich samota, nemůže nedohnat k přirozeně hlubokým vhledům... Kam se hrabou všichni Balzakové, Remarqueové atd.
Krásná kniha s krásnými fotkami a zajímavými lidmi. Souhlasit s nimi nemusím nebo můžu, setkání s jejich názory a životním stylem se mi líbilo.
Vůbec nevím, jak mám knihu hodnotit, natolik smíšené pocity z ní mám. Z některých příběhů si odnáším úctu a inspiraci, některé pasáže jsou k zamyšlení, u jiných jsem několikrát listovala, jak dlouhé povídání ještě bude. To byly příběhy těch, které s prominutím považuji za blázny. Jejich psychické rozpoložení je nad moje chápání. Nemluvě o závislostech na drogách a alkoholu nebo potřebě si filozoficky omlouvat svoje zpackané životy. Nejvíce to měly v hlavě srovnané ženy. Možná je tahle kniha určitou výzvou pro pragmatiky z velkoměsta, pro které je představa tohoto životního stylu pouze růžovou iluzí. Nicméně velmi cením práci autora takovýto formát zpracovat, stejně tak fotky pana Šibíka. Zkušenost to byla zajímavá, podruhé už ale po knize asi nesáhnu.
Pábitelé českého světa. Zamyšlení nad alternativami, jak žít. Mnoho krásných myšlenek a lidí.
Po dlouhé době kniha, která mi totálně vyrazila dech. Pan Palán, kterému se tímto klaním, úžasně vystihl podstatu člověka a to proč jsme vlastně na světě. Šumavští samotáři to už pochopili i když k pochopení je vedla většinou dlouhá a obtížná cesta. Úžasný je i druhý díl Návrat do divočiny, ve kterém jsou ty podstatné věci ještě lépe pojmenovány a doufám, že hodně lidí si po přečtení knihy(knih) uvědomí, co je v životě opravdu důležité. Palec nahoru!
Poslechnuto jako audiokniha načtená různými hlasy, takže to působilo jako skutečné rozhovory. Příběhy jsou to zajímavé, ale někteří samotáři mi přijdou nevyrovnaní, sebetrestající... a jiné bych zase mezi samotáře nezařadila (druhá žena). Zřejmě tak také skončím a už se na to těším :-). Jen nemám moc ráda zimu, takže hory mou volbou asi nebudou. Naštěstí lze divočinu najít i jinde.
Proč dávám o hvězdičku míň? Jsem zklamaná... Jsou to lidi jako já. Akorát neumím postavit plot, nevydržím dlouho sama, a když jsem nemocná, dolezu sotva na záchod, takže mít zvířata, pošla by po pár dnech, no a venku je mi od října sviňská zima... prostě taková sralbotka, a za to, že jsem si to při čtení zase jednou připomněla, přichází pomsta v podobě hodnocení. :-)
Cvoci, nedozrálí/nebo možná přezrálí/, neschopní vyrovnat se sami se sebou i se svým okolím, řešící tuto neschopnost útěkem ode všech a od všeho. Bylo to smutné, depresivní čtení, jediné co ho zlidštilo a osvěžilo byly kapitoly o ženách - samotářkách. Ty vědí, do čeho šly a v hlavě to mají srovnané.
Pohled na život z několika odlišných pohledů lidí, kteří opustili civilizaci a začali žít "jinak". Zábavné a pro mnoha lidí poučné v dnešním zrychleném světě.
Někteří samotáři byli z mého pohledu celkem zajímaví lidé závislí na horách a přírodě nepřehánějící to zbytečně s mystikou. Někteří ale bohužel spadají do skupiny léčitelů a mystiků. Léčit angínu pectoris bylinkami a dotykem, to opravdu nechcete :) Komu tyto výlevy vadí, musí se na to u čtení připravit a tyto části překousnout. Co měli všichni samotáři společného je asociálství a různé stupně psychických poruch, což je pro část čtenářstva včetně mě samozřejmě přitažlivé téma. Fotky od PANA fotografa knihu určitě posouvají výš.
Jako celek knihu určitě doporučuji, ale upozorňuji, že je z mého pohledu potřeba nepodlehnout romantismu, jak se u těchto knih stává. Čtenářům, jak již napovídají některé komentáře, to může připadat jako taková tradiční antikapitalistická agitka označující peníze za zlo, zboží za zbytečnost a kapitalismus za ďábla. Přitom zjednodušeně - peníze jsou efektivní směnný prostředek, zboží nám usnadňuje život a kapitalismus umožňuje efektivní alokaci zdrojů a tím růst bohatství (vč. těchto samotářů, z nichž většina bere dávky, starobní důchod nebo různé dary, jejichž výše je determinovaná právě společenskou úrovní bohatství). Sympatické ale je, že většina samotářů kritizuje předchozí režim, z čehož vyplývá, že tito samotáři jsou spíše obecně antisystémoví. Ono by jim samozřejmě nevyhovovalo ani kdyby byla země plná stejných samotářů jako jsou oni. A to naštěstí není a nebude a samotářům tak bude i nadále umožněno žít tak, jak žijí :)
Úžasná kniha! Nádherné, excelentní fotky. Pan Šibík je skutečně Mistr a pan Fotograf! Silný čtenářský zážitek. Zajímaví lidé, s některými bych se rád potkal. Každý mě svým způsobem obohatil a někteří mi byli velmi blízcí. Knihu, jsem měl rozečtenou jako první, ale pak se mi od kolegy z práce dostala k přečtení druhá kniha Jako v nebi..., takže jsem ji vlastně dočítal až nyní. Hodně silné příběhy...
Štítky knihy
Šumava rozhovory příroda divočina samota životní styl
Kniha Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři je v
| Právě čtených | 41x |
| Přečtených | 1 961x |
| Čtenářské výzvě | 428x |
| Doporučených | 180x |
| Knihotéce | 404x |
| Chystám se číst | 684x |
| Chci si koupit | 176x |
| dalších seznamech | 15x |
Knížka plná krásných fotografií, zvláštních osudů, rozhodnutí, smíření a akceptace života. Není to pro každého, ale vyvolá zamyšlení v čem kdo vidí smysl života. Udělala na mě velký dojem, reportáže z nádherného prostředí Šumavy, kterou mám moc ráda.