Pstruh

29.04.2021

Knihu (jsem našla v knihovně mých rodičů, cena pro úsměv 13 Kč) je román, řekla bych lehce psychologický o lidech a hlavně o mladé ženě. Číst tuto knihu v 60. - 70. letech........vůbec bych nechápala o čem je v ní řeč, v té době pro nás něco nepředstavitelného. Slova jako byznys, akcie, firmy, bowling.....sci-fi slova.
Hlavní aktérka Frederika, z mého pohledu byla velice zasažena a psychicky ovlivněna v dětství chováním svého otce. Přišlo mi, že jako muž v jejích očích vůči ženám se jí naprosto zhnusil a to ovlivnilo chování později jí samotnou k mužům, využívala je, ale se ctí ke své osobě. Nepoznala a chyběla jí láska, otce-muže. Proto jak jí autor nazval - pstruh, využívala a s grácií sobě proklouzávala životem.
Knihu bych doporučila si přečíst, každý si v ní najde svůj pohled.

31.03.2019

Největší plus této knihy je něco, co bych nazvala francouzská atmosféra. Jinak, ale je to kniha pro velmi pokročilé čtenáře. Anebo lépe velmi specifické čtenáře. Já sama jsem si z knihy vzala jen tu atmosféru, děj sám nic moc.

08.08.2017

Frederika - žena, která muže provokuje, snad ani ne záměrně, prostě je taková živočišně. Vaillland hledá přirovnání právě v živočišné říši: "Isaac to rozpoznal rychleji a přesněji než já. Objevil na první pohled to, co já hledám od setkání s Frederikou. Promarnil jsem čas s lamami, s pumami, ovcemi, kožešinovými zvířaty, s malajským nártounem a s krtkem. Frederika je pstruh."
Přiznává, že někdy by si přál, aby se jeho postavy chovaly (v reálu - je to koncipováno jako vyprávění o okruhu jeho známých a snad přátel) tak, aby se to hodilo do jeho knihy ("...chtěl bych, aby zemřel dřív než já, abych mohl o jeho smrti napsat...").
V části IV - Frederičino vyprávění - autor vyznává: "Když píši, chovám se jako ona; ve dnech, kdy jsem ve formě, nevím, kam mě má vyprávění zavedou, ale postupuji bezpečně. Když píši román, všímám si v životě kolem sebe jen toho, co mi může posloužit pro román."
Tato část knihy se mi líbila nejvíce, v kapitole "Saint-Genisovo vyprávění" jsem měl chvílemi pocit, že čtu Franze Kafku...

V 60. letech to tady muselo působit jako zjevení, myslím, že málokdo chápal, v jakých kulisách se ta kniha odehrává (bowling, burza, apod.). Jde o letmou sondu do života jakési staré zlaté mládeže Francie té doby, trochu to zavání Kunderou. Mimořádně povedená je obálka, která přímo dýše bruselem, ta (a tenkost knihy) mě ostatně přiměla k tomu, si příběh přečíst. Dojem je ale takový...rozplizlý.

13.04.2015

Toto bylo naprosto nečekané. Nepovšimnutá kniha, která je dost tenká na to, abych to s ní riskla, mi nabídla zajímavý zážitek. Čím více jsem se nořila do příběhu, tím intenzivnější jsem měla pocit, jakoby postavy a atmosféra doby vypadly Francoise Saganové z poznámkového bloku a svým odtažitým způsobem, charakteristickým pro tvorbu z 90. let 20. století, s okem chladného pozorovatele, je uvedl v život Milan Kundera. Jenomže tato kniha je z roku 1964! Jak to, že všichni nečteme Rogera Vaillanda, vždyť Pstruh u nás vyšel krátce po vydání ve Francii, už v roce 1966 v nákladu 135 tisíc výtisků?!
Jenom několik málo postřehů: nevěřte zdejší anotaci – vyvolává dojem, jakoby šlo o banální příběh prodejné zlatokopky; není tomu tak, tohle je vyšší hra. Fascinující byla profesní prostředí, v nichž se děj odehrává, a jejichž terminologie dokládá nejen autorův ponor do tématu, ale i virtuozitu české překladatelky: bowlingová herna, chov pstruhů, kovoobráběcí dílna, papírenský průmysl, velkopodnikatelské prostředí nadnárodních korporací. A tam probíhá divný příběh jakési Frederiky, vdané panny, kterou všichni chtějí - pomilovat nebo využít pro své choutky, či obchodní cíle, použít jako nástroj osobní msty či vlastní prestiže. Ale ona uniká, proplouvá jako pstruh, který nemyslí a necítí, jenom animálně plave za kyslíkem. Konfrontace vztahů malé skupiny přátel či párů k této divné, neuchopitelné Frederice je katalyzátorem, který spouští zajímavé reakce. Příběh – jeho jazyk i děj, nenesou známky stáří, a proto knihu doporučuji i těm, kteří ke knihám z minulého století říkají „nebrat“.