Psáno kurzivou
Nina Nikolajevna Berberova
https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/66961/bmid_psano-kurzivou-NJF-66961.png
5
8
2
Autobiografie známé ruské básnířky, prozaičky, literární kritičky a profesorky princetonské univerzity Niny Berberovové, jež emigrovala z revolučního Ruska spolu s básníkem Chodasevičem v r. 1922 do Berlína, přináší nejen rekapitulaci autorčina života, ale též „neočarovaný pohled“ na každodenní život a přežívání ruské literární emigrace v Berlíně, Paříži a USA. Čtenáři nabízí nečekaně nesentimentální a kritické portréty autorčiných současníků, spisovatelů, básníků i politiků – Gorkého, Bunina, Bělého, Gippiusové, Cvětajevové, Achmatovové, Nabokova, Zajceva, G. Ivanova, Kerenského, Merežkovského ad.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2003 , One Woman PressOriginální název:
Курсив мой (Kursiv moj) , 1969
více info...
Přidat komentář
Život Niny vydal skutečně na tlustou knihu. Není to čtení na ukrácení dlouhé chvíle. Spíše ji doporučuji studentům rusistiky, zájemcům o ruskou kulturu, zvláště literaturu. Život ruské emigrace, jejich vazby a dílo jsou popsány s ruskými emocemi, což se mi líbí a nijak mne neovlivňuje, pokud mám již vytvořený jiný vlastní názor. Díky panu M. C. Putnovi za to, že jsem se o Nině Berberové a ruské emigraci dozvěděla!
Nějak jsem se v těch sedmi stech šedesáti stranách úplně utopil. V tom drobném písmu, v těch mnohdy bez ladu a skladu vršených událostech, v tom neskutečném množství jmen, která mi (nejspíš moje chyba) povětšinou nic neříkala.
V knize se na jedné straně vyskytuje neúměrné množství pasáží až příliš podrobných a dokonce nudných svojí mikroskopickou detailností a rozdrobeností, ale na straně druhé i mnoho pasáží nesmírně silných a zajímavých - mě, upřímně, nejvíce bavily popisy setkání s tehdejšími literárními osobnostmi, především s těmi ruskými (z nichž mnozí se nakonec vrátili do Ruska a řada z nich tuhle touhu po domově následně zaplatila buď životem, nebo, v tom lepším případě, odsunem do gulagu, nebo ,,kolaborací s režimem´´, ale občas i sebevraždou), ale i s těmi západními, kteří povětšinou naprosto nechápali averzi ruských imigrantů vůči své domovině a dokonce komunistickému Rusku fandili jako zajímavému sociálnímu experimentu (George Bernard Shaw, Anatole France a další a další). Z těch ruských mě asi nejvíc zaujaly portréty Maxima Gorkého (také jeden z těch, který ,,přilezl ke křížku´´ a pokorně se vrátil do stalinistického Ruska), Vladimira Nabokova, Ivana Bunina, Mariny Cvetajevové a dalších.
Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale nakonec, vzhledem k závažnosti tématu, volím tu smírnější variantu