Psáno kurzivou přehled
Autobiografie známé ruské básnířky, prozaičky, literární kritičky a profesorky princetonské univerzity Niny Berberovové, jež emigrovala z revolučního Ruska spolu s básníkem Chodasevičem v r. 1922 do Berlína, přináší nejen rekapitulaci autorčina života, ale též „neočarovaný pohled“ na každodenní život a přežívání ruské literární emigrace v Berlíně, Paříži a USA. Čtenáři nabízí nečekaně nesentimentální a kritické portréty autorčiných současníků, spisovatelů, básníků i politiků – Gorkého, Bunina, Bělého, Gippiusové, Cvětajevové, Achmatovové, Nabokova, Zajceva, G. Ivanova, Kerenského, Merežkovského ad.... celý text
Originální název: Курсив мой (Kursiv moj), 1969
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Psáno kurzivou. Přidejte ho na této stránce. Přihlašte se a napište ho.
Nový komentář
všech 2 komentářůSouvisející novinky - Psáno kurzivou (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Psáno kurzivou v seznamech
(aktualizováno 1x za hodinu)
| v Přečtených | 9x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Mé knihovně | 8x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 1x |
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Štítky knihy
paměti, memoáryNina Nikolajevna Berberova také napsal(a)
| 2000 | Čajkovskij |
| 2003 | Psáno kurzivou |
| 1992 | Život barónky Budbergovej |

91 %
70 %


Nějak jsem se v těch sedmi stech šedesáti stranách úplně utopil. V tom drobném písmu, v těch mnohdy bez ladu a skladu vršených událostech, v tom neskutečném množství jmen, která mi (nejspíš moje chyba) povětšinou nic neříkala.
V knize se na jedné straně vyskytuje neúměrné množství pasáží až příliš podrobných a dokonce nudných svojí mikroskopickou detailností a rozdrobeností, ale na straně druhé i mnoho pasáží nesmírně silných a zajímavých - mě, upřímně, nejvíce bavily popisy setkání s tehdejšími literárními osobnostmi, především s těmi ruskými (z nichž mnozí se nakonec vrátili do Ruska a řada z nich tuhle touhu po domově následně zaplatila buď životem, nebo, v tom lepším případě, odsunem do gulagu, nebo ,,kolaborací s režimem´´, ale občas i sebevraždou), ale i s těmi západními, kteří povětšinou naprosto nechápali averzi ruských imigrantů vůči své domovině a dokonce komunistickému Rusku fandili jako zajímavému sociálnímu experimentu (George Bernard Shaw, Anatole France a další a další). Z těch ruských mě asi nejvíc zaujaly portréty Maxima Gorkého (také jeden z těch, který ,,přilezl ke křížku´´ a pokorně se vrátil do stalinistického Ruska), Vladimira Nabokova, Ivana Bunina, Mariny Cvetajevové a dalších.
Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale nakonec, vzhledem k závažnosti tématu, volím tu smírnější variantu