První obrázky
Oldřich Mikulášek
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248724/bmid_prvni-obrazky-248724.jpg
4
10
3
Jedna z prvních sbírek, poprvé vydaná na sklonku padesátých let (1959), která přirozeným a realistickým způsobem zachycuje opravdové životní pocity člověka v tomto období. Mikulášek "vybavil" tuto sbírku parafrází klasického verše, v němž svébytnou formou usiluje o stručný básnický tvar. Pro tento účel využívá tzv. "minisonetů" s desetiveršovou strofickou strukturou 4–3–2–1. Sbírka vznikala v době, kdy ve společnosti přece jen začalo docházet k nepatrnému uvolňování tvrdých stalinistických poměrů, což básníkovi umožnilo zdůraznit meditativní polohu své tvorby, ve které zároveň kladl naléhavé otázky, jež dychtivě pátraly po opravdových hodnotách lidského života, po jeho touhách a naplnění.... celý text
Přidat komentář
Můj obdivovaný Oldřich Mikulášek
Na cestu
Zachyť tuto chvíli, pozdrž tuto chvíli,
prodluž tuto chvíli, vyslyš tuto chvíli,
má přítelkyně i příteli můj milý,
odkudsi známé do duše vám zní-li.
Možná že prudká je, a možná teskná, smutná,
a slovo jestřábí z ní možná někdy chutná
krev jako z křídel bílých, ale je
každičká z toho vezdejšího žití,
tak jako příboj zase z vlnobití --
a srdcem ať vám aspoň trochu zachvěje.
Tyto verše mluví vlastně za mne. Nevím co bych ještě dodala.
Čtenářská výzva 2020 - 14. Kniha básní
Poezie není můj styl. Četla jsem kvůli čtenářské výzvě. Básně jsou procítěné, taková všehochuť. Jedna z básní je věnována malíři z Býchor - Františku Foltýnovi. To mě hodně překvapilo.
Autorovy další knížky
| 1963 |  Svlékání hadů |
| 1987 | Hořící kámen |
| 1969 |  Šokovaná růže |
| 1957 | Básnický almanach 1956 |
| 1954 | Domove líbezný |
Komentář není třeba :-), stačí si přečíst pár veršů:
V
Nebe déšť jako mladé víno stáčí
pro hrdla stromů, co jich je.
Na zdraví tedy — i když nevím na čí?
Na zdraví třebas této aleje!
Dva zmoklí blázni zrovna tudy kráčí.
On říká jí, že obejmul by svět!
A ona jemu zas, ať ji obejme radši,
že mohla by mu jinak uletět,
a svět — ať počkat ráčí!
Jak sám jsem byl v té chvíli na světě!
XI
Jak víno čistý vzduch je v zimě.
A vítr tedy připíjí mně,
až třaská pohár jiskrný!
Tak užíváme celé dny,
krystalky ledu na dně číší.
A když se potom vítr ztiší,
slýchávám tlouci srdce své
a všechno, co se žene tepnou.
Ze zavátých brázd s křikem vzlétnou —
v sněhu schoulené koroptve.