První obrázky
Oldřich Mikulášek
Nové vydání sbírky desetiveršovných rýmovaných básní, v nichž autor ztvárňuje prchavé okamžiky času, načrtává charakteristiky přátel, oslavuje lidskou práci, přibližuje milostné prožitky a zachycuje přírodní dojmy.
Přidat komentář
Můj obdivovaný Oldřich Mikulášek
Na cestu
Zachyť tuto chvíli, pozdrž tuto chvíli,
prodluž tuto chvíli, vyslyš tuto chvíli,
má přítelkyně i příteli můj milý,
odkudsi známé do duše vám zní-li.
Možná že prudká je, a možná teskná, smutná,
a slovo jestřábí z ní možná někdy chutná
krev jako z křídel bílých, ale je
každičká z toho vezdejšího žití,
tak jako příboj zase z vlnobití --
a srdcem ať vám aspoň trochu zachvěje.
Tyto verše mluví vlastně za mne. Nevím co bych ještě dodala.
Čtenářská výzva 2020 - 14. Kniha básní
Poezie není můj styl. Četla jsem kvůli čtenářské výzvě. Básně jsou procítěné, taková všehochuť. Jedna z básní je věnována malíři z Býchor - Františku Foltýnovi. To mě hodně překvapilo.
Autorovy další knížky
| 1963 |  Svlékání hadů |
| 1987 | Hořící kámen |
| 1969 |  Šokovaná růže |
| 1957 | Básnický almanach 1956 |
| 1954 | Domove líbezný |
Komentář není třeba :-), stačí si přečíst pár veršů:
V
Nebe déšť jako mladé víno stáčí
pro hrdla stromů, co jich je.
Na zdraví tedy — i když nevím na čí?
Na zdraví třebas této aleje!
Dva zmoklí blázni zrovna tudy kráčí.
On říká jí, že obejmul by svět!
A ona jemu zas, ať ji obejme radši,
že mohla by mu jinak uletět,
a svět — ať počkat ráčí!
Jak sám jsem byl v té chvíli na světě!
XI
Jak víno čistý vzduch je v zimě.
A vítr tedy připíjí mně,
až třaská pohár jiskrný!
Tak užíváme celé dny,
krystalky ledu na dně číší.
A když se potom vítr ztiší,
slýchávám tlouci srdce své
a všechno, co se žene tepnou.
Ze zavátých brázd s křikem vzlétnou —
v sněhu schoulené koroptve.