Prozacový národ

12.03.2018

Nevím, co přesně jsem čekala, ale určitě to nebyl příběh člověka, který trpí depresemi od 11 let! Přijde mi to až neuvěřitelné, že je něco takového možné. Trošku cynicky ale musím dodat, že kdyby měl depresemi trpět každý, jehož rodiče se rozvedli, tak se cpe antidepresivy minimálně polovina dětí z Evropy a Ameriky.
Elizabeth si zcela evidentně prošla peklem, ale musím říct, že mě cca v druhé polovině knihy už pěkně vytáčela. Bylo to pořád dokola, přestávala jsem s ní mít trpělivost a byly i chvíle, kdy bych se přikláněla k poněkud radikálnějším a ne příliš medicínským způsobům léčby. Ale prostě se mi to dost těžko představuje. A to můj kolega po totálním kolapsu skončil na antidepresivech taky. Až když se objevil na scéně Prozac, začala jsem doufat, že jí to konečně pomůže. Elizabeth byla jedna z prvních, kdo jej začal užívat, prakticky hned po jeho schválení.
Knihu doporučuji každému, je třeba si uvědomit, že psychika je věc velmi křehká a že je potřeba hodně síly nejen tomu, kdo depresemi trpí, ale také - a možná hlavně - jeho okolí.

1 23.05.2014

Až tak čtivé mi to nepřišlo, spíš pořád takové monotónní zmítání se ode zdi ke zdi, což ale asi odpovídá životu s depresí. Je to zajímavé, obohacující a obzory rozšiřující, ale pro mě až příliš vzdálené - bohudík! Je to prostě až moc depresivní.... 8-)

30.06.2013

celkem čtivý příběh jedné příslušnice chemické "generace"