Protiklady

11.08.2022

Jsem první, kdo komentuje, tak si dovolím delší komentář:-D

„Lidé jsou schopný nosit v sobě malý křivdy strašně dlouho dobu, ale aby si takhle dlouho pamatovali, že maj být vděčný to fakt ne.“

Seznamte se s An Činčin, pětadvacetiletou holkou, která se snaží vyznat sama v sobě, ve své rodině a taky v lásce. An Činčin mi byla hodně blízká, hlavně její pocity, nechtěla bych sice zažívat to, co ona, ale v zásadě souhlasím s její tetou, taky to tak cítím. Protikladů najdeme v knize hned několik. Třeba život dvojčat (matky a tety An Činčin) se po jejich svatbě ubíral úplně jiným směrem, jejich životy jsou jak nebe a dudy. Také jejich děti mají díky zažitým zkušenostem odlišný pohled na svět. Člověk není nepopsaný list, ale je částečně determinován tím, co zažil, prostředí ho ovlivňuje. Těm, co život klade do cesty nejrůznější překážky, můžou být ve výsledku šťastnější, než ten, co má na růžích ustláno. Problém je v tom, že štěstí je relativní a každý ho vnímán jinak.

„A abych ospravedlnila svoji existenci, musím to vzít přes život mý mámy. Zní to fakt hloupě. Ostuda už je, když se dospělá pětadvacítka musí ospravedlňovat. Je mi dost trapný, že jsem se se všema těma nadlouho pohřbenejma záležitostma v sobě zatím neuměla vypořádat. Abych se uklidnila, začnu tohle zpytování ještě jednou a od začátku. Je tu jediná věc, kvůli který se stydím. Při pátrání po vlastní podstatě musím přivést na scénu svoji mámu.“

Dalším protikladem jsou 2 odlišní nápadníci, kteří se hlavní hrdince dvoří. Bylo velmi osvěžující, že i když hlavní hrdinka řeší lásku, tak nevzdychá roztouženě po nějakém chlapovi ani ženě:-) Myslela jsem si, že si vybere nakonec tak, jak si vybrala:-) Nemusíte se bát, že jde o červenou knihovnu. Láska má mnoho podob a i to na pohled nejdokonalejší manželství nezaručuje člověku štěstí. Otec An Činčin se s tíhou manželství vyrovnával taky po svém.

„Manželství je večeře, v níž je polévka lepší než dezert.“

Kniha je plná zajímavých myšlenek. Buď s nimi víceméně souzníte, tak si knihu zamilujete, nebo se s nimi nepotkáte a Protiklady si tolik neužijete. Můžete si tipnout, k jaké skupině se řadím já:-) … K trvalé mojí mamky jsem měla podobný přístup jako An Činčin k trvalé svojí mamky:-)

„Cizí neštěstí považujeme za přirozené. Své vlastní nejsme nikdy schopni přijmout.“

Knihu napsala korejská spisovatelka Jang Kwidža a já jsem si ji objednala hned po přečtení její povídky Básník z Wonmidongu. A od včerejška na mě doma čeká její kniha A Distant and Beautiful Place:-)

V textu je odkaz na povídku The Gift of the Magi od O. Henryho. Tady si ji můžete přečíst: https://americanenglish.state.gov/files/ae/resource_files/1-the_gift_of_the_magi_0.pdf

PS. Děkuji M. Löwensteinové za pěkný překlad. Hovorový jazyk jsem si moc užívala:-) Doporučuji.