Prolomení hradeb

15.06.2018

Tato kniha je právem označována za kontroverzní. Pro mě tkví ona kontroverze hlavně v opakovaných výzvách k ozbrojování a přípravě na boj. To je něco, co mi přijde nebezpečné - knihu si doufám přečte pestré spektrum lidí a umím si představit, že některý typ lidí by mohl zbrojení a přípravu na boj pochopit po svém (vznik ozbrojených bojůvek s pochybnou disciplínou je vyloženě děsivý).
V knize se ale objevuje řada postřehů, které pochopitelně rezonují v nižších společenských vrstvách - neúcta nebo až pohrdání manuální prací a lidmi, kteří manuálně pracují, odtrženost politiků od těchto vrstev, pocit bezmoci a bezradnosti člověka, jehož strach je kartou v rukou populistů...
Jako "kavárnice" rozhodně nelituji toho, že jsem knihu přečetla. Nechápu komentáře typu "odpad, fašistická kniha", které nepracují s konkrétními výňatky z textu nebo alespoň parafrázemi, a je tedy pravděpodobné, že autor těchto výkřiků knihu ani nečetl. Lidé, kteří proti knize nebo autorovi vystoupí, by měli mít připraveno nějaké argumentačně podložené stanovisko, a ne vystupovat stylem "jste škodlivý pro společnost" a hotovo. Nenásleduje nic konkrétního, na čem by se dala postavit diskuse (alespoň "myslím si to, proto, že...").
Knihu zpětně vnímám jako subjektivní pohled Petra Hampla na možný vývoj Západní Evropy. U mechanismů, které k dnešní situaci vedly, autor podle mě neudržel moc vědecký postoj a zůstal u vlastních dojmů a výkladů. Sama bych ocenila právě v této části hlubší ponor, ale to už by zřejmě nebylo přístupné pro čtenáře z nižších pater společnosti, kteří (odhaduji) budou tvořit většinu fanoušků této publikace.
Dystopické vize vývoje směrem ke stále větší agresi, krvi a chaosu beru jako jednu z mnoha možností, co může nastat. Prohlášení o šíření nenávisti a škodlivosti knihy po přečtení nemůžu podpořit, protože pokud tam tyto jevy jsou, jsou implicitní a závisí na konkrétním čtenáři. Zakazovat takové knihy by bylo nešťastné, protože jak jinak si má čtenářstvo tříbit názory, než že se setkávají s nejrůznějšími názorovými proudy? Cenzura by jen zvýšila jejich popularitu a podpořila by konspirační teorie o spiknutí proti hrdinným nositelům pravdy. Takže necenzurovat, ale mluvit s lidmi, proč si myslí to, co si myslí.

08.06.2018

Důležitá a také velice čtivá kniha, která odpovídá na mnoho otázek, které si lidé, uvědomující si hlubokou krizi naší civilizace, pokládají. Hampl nejen pojmenovává věci pravými jmény, přichází také s pozoruhodnými myšlenkami, které se nám sice přímo nabízejí, ale autor je dokáže brilantně formulovat. Kniha přináší mj. odpověď na to, proč se mnozí lidé – a zejména mladí – chovají tak, že to vypadá, jako kdyby ztratili zdravý rozum; proč je v Evropě tolik kolaborantů, kteří odhazují základní pud sebezáchovy a naopak se podílejí na „prolamování hradeb“. Jistě, právě ti knihu odsoudí, aniž by do ní nahlédli, protože orientací je jim jméno autora. Jenže kdyby si knihu nebo alespoň její část s chladnou hlavou přečetli, možná by našli důvod k pořádnému zamyšlení.

04.06.2018

Knižka se čte "jedním dechem". Doporučuji.

27.05.2018

Vynikající kniha. Doporučuji všem, kteří přemýšlejí nad problémy současnosti do hloubky a nenechají se odradit nálepkováním a kádrováním dnešních ideologů a multikulti fanatiků. Petr Hampl nastiňuje vize budoucnosti, které jsou reálně možné a nejsou příliš růžové. Každý, komu není lhostejný osud naší civilizace a hodnot, na nichž byla vybudována, musí toto dílo ocenit. Palec nahoru pro autora za odvahu.

13.05.2018

Výborná kniha. Nevelká rozsahem, navzdory tomu rozsáhlá stran popisu jednotlivých mechanismů, aspektů či možných variant vývoje. Je velmi sympatická už tím, že autor místo popisu dopadů analyzuje příčiny.

V prvé řadě správně vychází z toho, že islamizace je důsledek, nikoli příčina sama o sobě (už toho nemálo z těch, kteří jsou si vědomi islamizace Evropy, není schopno). Proto je také první rozsáhlejší pojednání o islamizaci až v polovině knihy, což mimochodem krásně ukazuje, že ji mnozí kritici zjevně vůbec nečetli.

Dále předkládá řadu originálních myšlenek:

1) Nedůležitost ideologií. Řada lidí, hlásajících konkrétní praktické dopady určité ideologie, vůbec nezná díla autorů, kteří stáli u jejího zrodu. Proto jsou třeba ti, kteří hlásají určité neomarxistické myšlenky, schopni tvrdit, že neomarxismus je nálepka bez praktického obsahu, vzniklá v posledních pár letech, ačkoli tento pojem u nás použil už Jiří Krupička v Renesaci Rozumu v roce 1994 a Frankfurtská škola prokazatelně existovala. Ideologie jsou tak důsledkem, nikoli příčinou určitého chování. Většina lidí pro ně výhodné chování ideologiemi až dodatečně vysvětluje (jde o ospravedlnění jejich mocenských záměrů), místo aby ideologii nastudovali a pak se podle ní rozhodli chovat.

2) Byrokracie, jednající zdánlivě idiotsky, ovšem jen proto, že její cíle jsou jiné než cíle ostatních (a poukázání na to, že ty jiné cíle zatím aktuální byrokracie úspěšně naplňuje a proto nijak nemění svou činnost).

3) Sociální struktura nové aristokracie, analogie ke skutečné historické aristokracii v určité době.

4) Nefungující spojení nižší třídy a islámu z důvodu neomarxisty hlásaného protibělošského rasismu, který ale není součástí islámu.

Dále krom jiného:

1) V jedné pasáži překládá a na postulátech testuje krom svého vysvětlení příčin dvě další konkurenční.

2) Předkládá několik dalších variant vývoje.

3) Postuluje popperovskou falsifikovatelnost vlastní teorie, což opět považuji za velký klad a neobvyklý postup.

4) Nezdrojuje klasickým způsobem, ale na konci každé kapitoly uvádí jeden až dva zdroje, sloužící k dalšímu studiu. Dané zdroje pokrývají přesně to, o čem v dané kapitole píše (krvavé hranice islámu ve Střetu civilizací, vznik paralelních struktur coby následek poklesu důvěry v establishment v Proč tak snadno atd.)

Kniha je tak jasnou volbou pro každého, kdo se chce v kostce vyznat v příčinách aktuálního stavu a současně se dostat k rozcestníku pro další studium problematiky.

22.04.2018

Tuto knížku jsem si docela užil. Nejvíce mi rezonovalo téma nové vládnoucí vrstvy, která je v knize nazývána "novou aristokracií". Na toto téma je ovšem k dispozici docela hodně literatury. U nás například knihy od Jana Kellera.
S dalším obsahem je to dost problematické. Ne, že bych nevěřil v nebezpečnost islamizace Evropy, ale je zde ve hře velké množství neznámých. Sám autor na konci knihy dáva k dispozici seznam scénářů, na základě kterých by musel svou teorii pozměnit nebo zcela zatratit. Ony scénáře jsou velmi obecné a jejich výsledky budou známy přinejlepším až za deset a více let. Je to zajímavé zamyšlení nad jedním z možných scénářů. Je lepší být připraven než překvapen. :-)