Prokletý rok
Kim Liggett
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433281/bmid_proklety-rok-DYd-433281.jpg
4
1139
313
Mrazivý román v duchu fenoménu Příběh služebnice Dívkám ve vesnici se tvrdí, že mají moc vyrvat spořádané muže z náruče jejich manželek. Proto jsou v šestnáctém roce života vyhnány do divočiny, kde se musí od této magie očistit – ne všechny se však vrátí. Tierney Jamesová sní o společnosti, kde mají ženy větší hodnotu než kus masa. Ale jak se blíží její vlastní prokletý rok, zjišťuje, že hrozba nečíhá jen v lesích. Nebezpečí se skrývá v nitru samotných dívek... celý text
Literatura světová Fantasy Dívčí romány
Vydáno:
2020
,
CooBoo
Originální název:
The Grace Year , 2019
více info...
Přidat komentář
Tak tohle bylo... nebudu říkat dokonalé nebo perfektní. To jsou hodně silná slova, za mě to bylo dobré. Hodně dobré.
První polovina se mi líbila víc. První půlka byla víc takový psycho-thiller a to mám ráda. Měla jsem z toho podobné pocity jako z Ostrova lhářů (Emily Jenkins). Mám hrozně ráda, když nemám tušení, co na mě může čekat na další stránce a žaludek mám jako na vodě. To jsou ty nejlepší pocity, co při čtení můžu mít. ♥ (Jo, jsem divná.)
Velké plus má knížka za to, že neobsahuje klasické kapitoly. Je rozdělaná na velké části a pak na něco jako kapitoly, v tom můžou být některé jen na stránku a některé zase na několik stran.
Poslední dvě stránky jsem si musela přečíst po přečtení ještě 3x než jsem to celé správně pochopila... a pak mi bylo dost hrozně. Nedivím se, že má kniha takové hodnocení, které má.
(Že jsem to četla měsíc a půl na mé hodnocení nemá vůbec vliv. Nechtěla jsem, aby to skončilo, bylo to tak dobré, takže jsem si svůj čas v tomto světě chtěla co nejvíce prodloužit.)
+ Furt si myslím že obálka je hrozná.
Jak už zmiňuje obálka, kniha připomíná Příběh služebnice a Hunger games...Posledních několik stran je opravdu kolotoč emocí...
Příběh mě díky vysokému očekávání trochu zklamal. Tohle bylo takové... Místy prázdné a bez nápadu. Přesto si myslím, že kdybych to četla bez toho aniž bych o tom věděla něco předem, líbilo by se mi to víc.
Pěkné.
4,5⭐️/5⭐️
Upřímně, od knihy jsem čekala malinko víc, než mi bylo dáno, ale zároveň mě i příjemně překvapila svým fantasy světem a vůbec nápadem na tenhle příběh.
Kniha mě začala bavit až od nějaké strany 100, předtím jsem se seznamovala s dívkami Prokletého roku a Fantasy světem. Což mě taky bavilo, ale pořádně se to rozjelo od strany 130 a to jsem se od toho nemohla odtrhnout!
To, co se tam pak posledních 150 stránek stalo, bylo šílené, zároveň boží, ale i strašidelné! Tuhle knihu určitě doporučuji.
Jakožto od Humbook Tipu jsem od knihy hodně očekávala. Ze začátku jsem z ní odvařená tolik nebyla. Pořád jsem si říkala, co na ní vlastně všichni vidí. Asi v půlce knihy ale nastal zlom a já jsem se od knihy nedokázala odtrhnout. Stejně jsem na tom byla i s romantickou linkou. Nejdřív mě nechávala úplně chladnou a později jsem jen čekala, jak to dopadne. Posledních asi 60 stran jsem jen valila oči. U knihy jsem nebrečela, málokterá mě dojme až k pláči ale zvratů na mě bylo ke konci až dost a moje emoce to úplně ždímalo. A po dočtení posledního odstavce ve mě zůstal absolutní šok a srdce rozbité na kousíčky. Nemám ráda konce, kde si může každý čtenář domyslet, co asi bylo dál. Perou se pak ve mě pocity, co by bylo, kdyby. Samozřejmě jsem doufala v klasický happy end a ten jsem si na konec knihy dosadila (i když vlastně, co je v tomto případě happy end? - pro každého čtenáře dost pravděpodobně jiná varianta, já mám svou) ale stejně mě konec emočně vyždímal.
Rozhodně doporučuji. Teď už chápu, proč je kniha Humbook Tip.
Tak to byla hodně zvláštní kniha. Hodně syrová, drsná, krutá. Jako by nestačilo, že ty holky se musí o sebe starat rok samy, přežít v naprosté pustině, i to by byl podle mě dost obtížný úkol. Ještě jsou tu pytláci a jejich "poslání". Pokaždé, když Tierney odhalila další dílek skládačky, otevřela se mi pusa ještě o něco víc. Tohle není žádná romantická knížka pro dospívající slečny. Proč je to vlastně YA? Je mi mnohem víc a byla jsem chvílemi v naprostém šoku. Jako ano, je to čtivé, a hodně, líbilo se mi to, to v každém případě, a je tu hodně námětů na přemýšlení.
Nechtěla bych žít v takové společnosti. Problém je, že když v ní žijete, tak máte sice oči otevřené, ale všechno stejně nevidíte.
Začátek zajímavý, prostředek trochu chaotický a na konci jsem brečela jak želva.
Knížku jsem si koupila, kvůli podobnosti s Příběhem služebnice. Asi mám úchylku na postapo patriarchální režim.
Je dobré si uvědomit, že byť je většina YA knížek o svrhování režimů a nastolování míru, tak ne vždy musí být hlavní hrdinka tou reformátorkou. Ono stačí velmi málo a přece děláte pro svět a lidi kolem sebe velké věci.
Příběh se mi líbil hlavně v tom, že je uvěřitelný. Tierney je normální lidská bytost, která cítí strach, lásku, vzdor, samotu a její činy jsou shodné s jejími pocity. Prostě nějak podobně by se zachovala 16-ti letá holka. Během 330 stránek se z puberťačky stává dospělá žena a mě to došlo až v druhé polovině. A ten vzkaz na konci? No...potřebuju víc kapesníků.
O této knížce už tu bylo řečeno mnoho a tak mě nenapadá co víc dodat. Možná jen...mějte oči otevřené dokořán, protože ne vždy vidíte všechno.
Začátek byl trošku slabší, ale potom to byl teda nářez. Úžasný příběh s nečekaným koncem.
Krásný a něžně růžový obal , ale drsný, krutý příběh dívek v "Prokletém roce", kdy se dívky mění v ženu. Vše ostatní už napsali přede mnou.
Už jen čtenář, který se zamyslí nad citáty na začátku knihy, najde jejich podstatu při čtení.
Tady mě hodně zaujala obálka a anotace nezněla špatně. A já byla velmi mile překvapená. Kniha mě chytla hned od začátku. Je pravda, že v půlce jsem trošku tápala, ale pak se to zase rozjelo a jsem moc ráda za ten konec, že to nebylo takové klasické "klišoidní" :-)
(SPOILER)
Právě jsem dočetla a po tváři se mi nepřestávají koulet slzy. Jsem vděčná za to, že mě u toho nikdo nevidí. Myslím, že by to nepochopili. Jsem ted chycená ve svém soukromém vesmíru a bulím jak mimino za ženy, dívky,manželky z vesnice, za nesplněné sny, krutost života, Rykera, všechny co nemůžou dělat to co sami chtějí, nemůžou být svobodní.....
Jak řekla Tyerney - tahle knížka je pro mě jako krásný a zlý sen zároven. Už dlouho jsem nečetla takhle emotivní knížku, jak strašně jsem byla štastná za ty krásné, štastné, romantické pasáže o to víc jsem byla, ale neštastná z těch smutných.
Jak to psala autorka.....necháte jednou proniknout to světlo, ale o to víc vám pak připadá tma temnější
Spoiler: jak to dopadne jsem tušila, věděla jsem že tahle autorka nepíše v hodně ohraném stylu žili štasně až navěky. Ale sakra jak já jsem si přála, aby to tak v tomhle případě bylo.
Takhle by měly vypadat knížky......vzít vás do jiného světa, být extrémně čtivé a návykové, něco vám dát. Téhle knížce se podařilo i to, že přesto že se tam vyskytovalo hodně prvků z jiných knížek.....(hlavní hrdinka je zkušená, neohrožená, dokáže si poradit skoro se vším, zamiluje se do toho koho nesmí a nechce, hunger games motiv braní pubertáků jako lovné zvěře) ale ona to dokázala pojmout naprosto originálně a po svém a daleko víc přirozeně.
Já vím, že je to jenom svým způsobem fantasy knížka.......ale plyne z ní jednoduché ponaučení......važte si své svobody, bojujte za sebe a svoje sny, protože my můžeme...žijeme ve světě kde je to možné proč toho nevyužít, dokud můžeme
Moc bych si přála aby bylo pokračování s Grace, tenhle svět má určitě ještě hodně co nabídnout. A chci už taky vidět nějakou tu ženskou vzpouru, která nebude tichá.
Tenhle příběh mě rozhodně neoslovil jak některé, dávala jsem tomu hodně velké naděje, protože je to vlastně Humbook Tip, a možná proto jsem měla tak velké očekávání od příběhu. Všude jsem nalézala je chválu a skoro nikde negativní recenze.
Za začátku jsem si říkala, že to začíná velice slibně, ale jak kniha dále pokračovala, nebyla jsem z toho nijak extra odvázaná. Příběh mi přišel strašně suchý, bez emocí a místy strašně uspěchaný. Romantická linka mi přišla divná, uspěchaná a veliké klišé. Autorka si mohla vyhrát s emocemi a trochu je více rozvést, takhle jsem k hlavní hrdince a její lásce necítila zhola nic a v podstatě mi byly jedno některé pasáže, u kterých mnozí nejspíše brečeli.
Jedinou záchranou pro mě byl rozhodně konec, ten se mi asi jediný z celé knihy líbil a tak trochu jsem doufala, že autorka využije té krutosti, kterou aplikovala v celé knize a že to nebude klasický happy ending. Ale dopadlo to jak to dopadlo.
Na knížku jsem se hrozně moc těšila od té doby co vyšla, takže jsem se do ní pustila s chutí. Ovšem začátek mi po chvíli přišel táhlý a dlouhý, takže jsem knihu skoro na tři týdny odložila a ke knize se vrátila až teď a nelituji.
Po té co se akce rozjela nemám slov. Některé části byly opravdu syrové. Některé bych naopak trochu ořízla. Moc se mi líbily různé zápletky a postavy. Nedalo se od knihy odtrhnout. Silný příběh a líbí se mi pointa, o co autorce šlo...Konec mě dojal.
Jedním slovem DOPORUČUJI!
Příběh mě asi po 70 stránkách příliš nezaujal a tak jsem ho asi na měsíc odložila. Nedávno jsem se ale rozhodla dát mu ještě šanci a děly se divy! Příběh mě neuvěřitelně vtáhl a jelikož je jeho cílovou skupinou mládež (ačkoli podle mě byl pro tuto cílovku místy až příliš drsný), tak se i snadno a velmi rychle četl. Autorka svým čtenářům představila velmi krutý, ale originální svět, ve kterém nechybělo napětí, které bylo v některých pasážích velmi intenzivní. Samozřejmě, je to kniha pro mládež, takže tu nechyběla ani romantická linka a já našemu knižnímu páru vyloženě fandila! Nebyla totiž nijak výrazná a přeslazená, jak tomu u YA knih bývá zvykem. Vedle občasné zamilovanosti je příběh ale plný násilí, drsných scén a boje o život. Takže pokud se na knihu chystáte, nečekejte nic optimistického, příběh je to velmi krutý s ponurou atmosférou.
Na tuhle knihu jsem slyšela samou chválu, těšila jsem se na ni a nezklamala mě. Ženy zde nemají žádná práva, čekají, až si je někdo vybere a dá jim závoj, nebo jdou vykonávat podřadné práce. V tom se to dost podobá Příběhu služebnice, podle mě je to ale mnohem lepší. Kniha mě hrozně bavila, přečetla jsem ji během dvou dnů. Doufám, že autorka napíše další knihy.
Tahle kniha mě hodně bavila. Bylo to po delší době zase něco jiného. Příběh velmi poutavý, přečetla jsem ho jedním dechem. Také bylo fajnové si po delší době přečíst něco, co není na pokračování...
Knížka je typickou dystopií a to já můžu. Hned ze začátku mi silně připomínala Hunger games (často také čtenáři zmiňují Příběh služebnice, ale já jej tam tak úplně neviděla). Knížka je primárně určena mladším čtenářům, ale i za mě, kapánek starší osobu, můžu s klidem říct, že mě zaujala, vtáhla a bavila. Líbila se mi propracovanost hlavních postav, byla svým způsobem napínavá a nutila mě číst dál, zároveň ale měla pasáže, které byly zbytečně táhlé, mohly být stručnější a tím pádem údernější. Romantická linka mi paradoxně vůbec nevadila, přišla mi naopak vhodná a za mě i očekávaná. Knihu můžu s klidným svědomím doporučit.
Fíha... to byla jízda. No na Prokletý rok jsem četla spousty chvály a upřímně asi do poloviny knížky jsem nechápala proč... Přišlo mi to utahaný, dost věcí i postav mě rozčilovalo a hodně situací mi přišlo předvídatelných, fakt mě to nebavilo, ale co se nestalo.... po té cca půlce se všechno zlomilo a úplně otočilo, věci přestaly být předvídatelný a začaly mě rozčilovat úplně jiné věci... Pak už jsem se od děje nedokázala odtrhnout a prostě jsem musela vědět jak to dopadne.... No a konec ten mě dostal... Happyend trochu jinak než jsme zvyklí ale krásnej :) stálo to za to
Přiznám se k jedné věci. Kubulínské knihy moc nečtu, když na nich zrovna nepracuju. Ale Prokletý rok mě lákal už od okamžiku, kdy s ním Katka v redakci poprvé přišla. Divnokniha jako když vyšije, a ty já ráda. V době, kdy jsme kupovali práva, knížka existovala v zásadě jen ve wordu, a když pak zveřejnili obálku, přišla mi neskonale perfektní. To mi vydrželo i po přečtení. Hrozně mě baví ten kontrast něžné růžové s tím, jak brutální věci se v tom příběhu odehrávají…
Příběh služebnice jsem sice nečetla (stydím!), takže tenhle příměr nedovedu posoudit, ale Prokletý rok mě fakt dostal. Tak kniha je tak jiná! A díky ní podle mě vstanou z popela všechny dystopické příběhy, které už se zdály vyčerpané. Ale jinak. Hunger Games a Divergenci a další nahradily klasické fantasy maasovského typu, které mě upřímně zas tak neberou. Takže v Prokletý rok vkládám velké naděje, že nám konečně ukáže, co nového by mohlo rozvířit ty trochu zaprděné vody YA posledních let. Protože tahle kniha má všecko, o čem se dneska mluví. Girl power! Souznění s přírodou. Boření zajetých klišé. Změnu světa, ale ne tu dramatickou, kde se bourají mosty. A maličký náznak LGBT, protože bez toho asi dneska žádná YA už ani být nemůže.
Líbilo se mi to. Fakt moc. Tak si to všichni koukejte přečíst!
(Jo a konec mě dojal, samozřejmě. I když mi ty dvě kubulínské nádhery vykecaly jeden z největších spoilerů dopředu… :D)
Ke knize jsem se dlouho odhodlavala, nevedela jsem, co od ni cekat. A to byla chyba. Kniha mi vypravenim ve meste silne pripominala jinou knihu, az jsem se nekolikrat pristihla, jestli jsem to uz necetla. Ale pak.....nemam slov. Velmi pekne napsany pribeh o bezmoci a nadvlade muzu, kteri si vymysleli "zenskou magii", aby mohli ospravedlnovat sve prohresky a meli doma poslusne zenusky. Situace v tabore byla napinava a misty jsem mela sto chuti natahnout se imaginarne do knihy a proplesknout divky a jejich vudkyni. Milostna pletka krasne doplnila cely pribeh, ale mohla byt vic rozsahlejsi :) A konec? Tak ten me hodne prekvapil, ale bohuzel i ve skutecnem zivote nezijeme happy end :(