Projížďka po moři

27.11.2020

„Vymyslete si nějakou obyčejnou historku, prosté životní situace, okořeňte to humorem, přidejte špetku sentimentální lásky, ukažte přiměřeně sympatické lidi s jejich malými slabůstkami, ale nikdy se nedotýkejte tmářských pověr a zvířeckých vášní, zatlačených hluboko do lidského podvědomí.“ Takto promlouvá ústy umělecké rady Jurij Ščerbak v titulní povídce knihy Projížďka po moři, a jako by tím definoval i celou sbírku, oscilující od zamyšlení nad běžnými životy obyčejných lidí až po intelektuální sondy do duší umělců. Šcerbakovi lze přiznat poměrně čtivý a nekonfliktní literární styl, který hladce a nevzrušivě vklouzne do mozkových synapsí. Na druhou stranu zde nezanechá téměř žádnou stopu a je docela složité udržet pozornost, aniž by se člověk co chvíli nezatoulal v myšlenkách do úplně jiných časů a krajin. Problémem většiny Ščerbakových povídek je totální absence jakýchkoliv finálních happy endů. Žádné rozuzlení, prozření, osvobození nebo řešení vzniklé situace se nekoná. Splývavá zápletka vyústí v bezzubé zakončení. Jediný kousek, kterému bych připsal alespoň body za účast je Vlastní životopis.