Prohry
Roger Vailland
V tragickém příběhu dvou lidí soustřeďuje autor svou pozornost především na problém lidské integrity a suverenity.
Přidat komentář
I když se zdá, že děj knihy je jednoduchý a plyne zdánlivě logicky a klidně, o to větší nároky vyžaduje autor od čtenáře. Příběh manželské dvojice, dočasně žijící na venkově obsahuje skryté symboly, za zdánlivě bezstarostným životy a konáním hlavních postav se skrývá hluboká lidská a životní krize a drama, které vyvrcholí ne zcela očekávaným způsobem. Vailland nepotřebuje emoce a drama vyjadřovat prostřednictvím silných výrazů a scén, o to výrazněji pak působí jemné nitky, které jsou v tomto příběhu komplikovaně spojovány a proplétány.
Jedním slovem nádhera. Tolik věcí, myšlenek a pocitů vtěsnaných do na první pohled obyčejného příběhu několika dní. O výborných věcech občas nevím, co napsat, protože slova výborné, skvělé, výtečné nejlépe vystihují pocity po dočtení. Tohle je přesně ten případ. Meze a povahy vztahu, svobody, volnosti. Jen mi trochu vadilo (spíše je to pro čtenáře škoda), že jedna z důležitých věcí příběhu je vyzrazena v předmluvě Dagmar Steinové. Ono to jako není nějak velká tragédie, spíše to zamrzí. Román je to pořád výtečný. Zvláštností je, že jej autor dopsal v Československu.
Francouzský manželský pár se na rok odstěhuje na vesnici a jelikož tam není žádná továrna na croasánty, solidně z toho zmagořej. Velký podíl na tom má především pálenka, kterou do sebe lijou rychleji než Olda Kaiser, neúspěchy na lovu a fakt, že jsou oba dva naprosto vyhrabaní a nenávidí se.
Protože se začnou nudit, vtáhnou do své podivné hry na lásku a nenávist i mladou učitelku Helenu, kterou manžel zavalí tunami potřeštěných keců o lásce a manželka zase pálenkou. Čekal jsem, že z toho vznikne nějaká dobrá threesome nebo milf teaching teen how to polykat zápletka, ale vlastně se nestane nic, kromě toho, že dojedou do kasina, kde nechají víc peněz než Jirka Pomeje. Pak si zřejmě manželka konečně uvědomí, že je postavou v nudné knížce a tedy naprosto logicky napígluje auto do rybníka. Ale možná jen byla zlitá a jela koupit kapra - u francouzáků člověk nikdy neví.
Tenhle mix Kdo se bojí Virginie Wolfové a Rajské zahrady se bohužel nepovedl a to především proto, že postavy mluví. A mluví nesmysly. Sem tam se sice ukáže záblesk antické tragédie, ale nakonec zůstane zakopán pod hromadou balastu.
Autorovy další knížky
| 1966 |  Pstruh |
| 1959 |  Zákon |
| 1993 | Vysoká hra |
| 1946 | Povedená hra |
| 1969 | 325000 franků; Zákon; Pstruh |
Nejvíce mě na této knize dostala atmosféra. Z jedné strany tísnivá, těžká, s předzvěstí nějakého neštěstí. Ze strany druhé mámivá, toužebná, oslnivá, šťavnatá. Takto nějak působí Našeptávač zpoza ramene. Člověk má chuť se nechat strhnout, ale zároveň ví, že mu to nejspíš nepřinese nic dobrého a nebude cesty zpět. Děj pro mě docela v pozadí, stejně tak zakončení, to už mě příliš nechytlo. Ale líbí se mi i synchronicita, která mi knihu "přinesla" v tu správnou chvíli (ač ji mám v knihovně nepřečtenou již 14 let), kdy zrovna příběh hraje na ještě citlivější notu.