Proces
Annette Hess
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420640/bmid_proces-XIK-420640.jpg
4
284
79
Frankfurt 1963. Eva Bruhnsová, vyškolená tlmočníčka a mladšia dcéra majiteľov reštaurácie Nemecký dom,sa chystá zasnúbiť s priateľom Jürgenom. Počas slávnostného obeda ju nečakane zavolajú na výsluch svedka. Poliaka, ktorý má vypovedať v blížiacom sa procese s dôstojníkmi SS v koncentračnom tábore Osvienčim. Vydesene berie na vedomie obsah výpovede, opísané strašné udalosti však nevie zaradiť. Povojnová nemecká spoločnosť záujem priznať pravdu o režime v tábore. " Nechaj minulosť minulosťou,Eva to bude najlepšie,ver mi" , radí matka svojej dcére. O pripravovanom procese píšu vo všetkých novinách. Eva sa chce o tom porozprávať s rodičmi,ale Edit a Ludwig Bruhnsovci sa zdráhajú. Neželajú si,aby ich dcéra na procese tlmočila,proti je aj snúbenec Jürgen. Eva sa však riadi svojimi pocitmi a rodine sa vzoprie. Počas nasledujúcich týždňoch sa jej otvárajú dvere do iného sveta, stretáva sudcov, obžalovaných a najmä bývalých väzňov, ktorým prepožičiava svoj hlas. Netuší, že proces storočia definitívne zmení nielen krajinu,v ktorej žije,ale aj jej život...... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , Ikar (SK)Originální název:
Deutsches Haus , 2018
více info...
Přidat komentář
S knihou jsem měla velký problém. A to ten, že mě nedokázala vtáhnout do sebe. Námět knihy je výborný. Jen mi tam chybělo nějaké upoutání, něco kde bych si řekla wau, chci číst dál. Četlo se to opravdu hodně zdlouhavě.
Hlavní hrdinka mi moc sympatická nebyla.
Příběh nebyl špatný, ale žádné ohromení se u mě nekonalo.
Kniha se četla moc dobře, ale k Osvětimi existují lepší knihy, které tuto historii popisují.
Minulost je skrytá a vyplouvá na povrch, kdy to člověk nejmíň očekává.
V případě jedné německé rodiny a tragické minulosti.
Eva Bruhnsová je úspěšná překladatelka z polštiny. Po zvláštním telefonátu má až zarážející práci. Slova nejdříve nedávají smysl , ale důvod je v tom, že je zvyklá překládat případy z právního prostředí. Se slovníkem ji brzy vše dává smysl. Výpovědi jsou těžko uvěřitelné. Jak by taky ne, když lidé, kterým má pomáhat jsou přeživší Osvětimi a Eva se za nimi vydává cestou do tábora nejen ušima, ale také po svých. Dozví se konečně, proč je matce špatně při zápachu kouře?
Na knize hodnotím záporně vztah hlavních hrdinů, který zabírá skoro celou knihu. Je ale fajn číst válečný příběh z jiného pohledu.
Pro mne to byla úžasná kniha která lidstvu ukazuje že zvěrstvá páchané rodiči nelze připnout jako odznáček odvahy potomkům na hruď.
Byla to bezesporu zajímavá kniha, ale strhujícím románem bych ji asi nenazvala.
Žádná kniha s tímto tématem se nemůže číst s příjemnými pocity.
Přesto se četla dobře, styl psaní umožňuje číst rychle. Nesnáším moc dobře tohle téma o bezmoci lidí, postižených takovýmto osudem a hrůzách co se děly.
Byla to děsivá doba. Lidé se nepoučí...
"Strhující poválečné drama" to za mne rozhodně nebylo. Soudě dle komentářů jsem byla připravená na zklamání , avšak nedostavilo se. Kdo se spokojí se čtivým poválečným románem, zklamaný být nemusí.
Je hrozně zvláštní jak dlouho některým lidem trvá než jsou ochotni vidět pravdu a ne lež, kterou mají před očima. Naštěstí se Eva vydá na cestu pravdy i když ji to otřese celým životem.
Vlastně ani nevím, jak tuto knihu popsat, ale hodnocení jsem dala slabé. Pořad jsem čekala na nějaký velký zvrat, který podle mě nepřišel. Nepochopila jsem postavu Davida Millera a Annegretino chování. Proste mi tato kniha nesedla a to jsem se na ni tak těšila…
Kniha se mi četla dobře, ovšem na knize je napsáno - strhující poválečné drama - ale žádné velké drama se tam neodehrává (to jen na okraj).
Vlastně jsem doufala, že děj se bude více zabývat procesem, svědky, důkazy a odsouzením obžalovaných, protože jsem už četla hodně válečných knih, ale ještě žádnou, ve které by se řešilo potrestání těch co páchali ta zvěrstva.
Kniha popisuje spíše život jaký vede tlumočnice Eva a její rodina.
Co mi udělalo velkou radost bylo to, že Eva chtěla překládat, chtěla pomáhat navzdory přání rodičů a svého přítele.
Rozhodně nebylo jednoduché tlumočit otřesné zážitky přeživších.
Bylo mi smutno, když jsem četla jak ty šmejdi říkali u soudu, že o ničem nevěděli, nevěděli o plynových komorách, nikoho neubili, jen poslouchali rozkazy, že při selekci vlastně zachránili životy a co je pro mě stále naprosto nepochopitelné, že hodně lidí, přestože byli stovky svědků, prostě nevěřili, že je to pravda, že jsou to VRAZI.
Kniha určitě stojí za přečtení, jen je napsaná trochu jinak než jsem čekala.
Za mě trochu zklamání. Čekala jsem "strhující poválečné drama", ale já ho teda v knize nenašla. Kniha byla svým způsobem zajímavá, ale příběh mi přišel takový plytký a nijaký. Prostě jsem čekala od takový knihy, zabývající se takovým "procesem" daleko více.
Zklamání, a to hodně velké. Čekala jsem od knihy mnohem více nejen dle anotace, ale také samotného názvu.
Kniha se mi moc líbila, i přes toto nepříliš hezké téma. Autorka knihu pojala spíše jako román, kromě té hrůzy se zde objeví i normální lidský život.
Příběh tlumočnice Evy byl úžasný..vůbec nelituji že jsem si ji koupila.Libilo se mi, že se to nemotalo jenom kolem Židů a jejich příbězích, ale že to mělo nějaký děj..milostná linka byla taková jiná než jsem zvyklá, prostě realita a žádná přehnaná slaďárna každopádně z výpovědí u soudního procesu mi občas přejel mráz po zádech..i když už víte co se tam dělo nedělo ,tak pořád je to něco co si ani radši nechcete představit...
Příběh se mi líbil. Nebylo to špatné, když se na to člověk dívá z pohledu německé generace, která za druhé světové války byla v dětském věku a tím nemohla nic ovlivnit, ale musela žít s následky ohavných činů generace před nimi.
Jiný na pohled na to, jak všechny ovlivnila válka. Víra, že o čem se nebude mluvit, to se jako nestalo.
Štítky knihy
Osvětim (koncentrační tábor) německá literatura válečné zločiny poválečná doba holokaust, holocaust
Uživatelé s nicky "1v8na" a "Mermaida" ohodnotili román i za mě. Námět knihy Osvětimský proces (v originále však Německý dům) by se dal jistě zpracovat mnohem lépe, než jak to předvedla v Německu uznávaná Annette Hessová. Po přečtení cca 90 stran jsem chtěl dokonce román "položit", ale nakonec jsem se kousl a přečetl ho. Děj i jeho rozuzlení mě navíc ničím zásadním nepřekvapily.