Proč je dobré cítit se špatně
Randolph M. Nesse
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/457146/bmid_proc-je-dobre-citit-se-spatne-GFn-457146.jpg
4
9
5
Vhledy z pomezí evoluční psychiatrie. Americký lékař, vědec a spisovatel Randolph Nesse, spoluzakladatel oboru evoluční medicíny, ve své nové knize rozšiřuje pohled na vznik nemocí a aplikuje principy svého oboru na duševní choroby. Zabývá se přitom otázkou, proč jsou v současnosti úzkost, závislost na látkách či poruchy příjmu potravy a schizofrenie tak rozšířené. Různými poruchami nálady dnes trpí stovky milionů lidí na celém světě. Mají kvůli tomu zhoršenou kvalitu života a znemožňuje jim to pracovat, a někdy i vůbec žít. Pomalý postup v hledání příčin těchto chorob a jejich léčby inspiruje sílící volání po nových přístupech. Tato kniha se proto ptá, nejen proč někteří lidé onemocní, ale hlavně proč jsme díky přírodnímu výběru tak náchylní vůči duševním chorobám. Jak autor vysvětluje, úzkost je užitečná odezva důležitá pro naše přežití, která prostě někdy přeroste míru. Panické ataky jsou falešné poplachy v systému „boj nebo útěk“, jejichž běžnost lze vysvětlit principem detektoru kouře, u nějž se také musíme smířit s planými poplachy. Negativní pocity jako úzkost a mizerná nálada jsou stejně tak jako fyzická bolest a kašel v určitých situacích užitečné, ale často jsou přínosné pro naše geny, ne pro nás samotné. Sociální úzkost je téměř univerzální, protože těm našim předkům, kteří se starali o to, co si o nich ostatní myslí, se dařilo lépe než jiným lidem. Díky pocitu viny je možná lidská morálka a žal je nevyhnutelnou cenou za lásku. Současné prostředí se značně liší od toho, v němž jsme se vyvinuli. Z důvodu naší nepřizpůsobenosti aktuální situaci tak máme narušené mechanismy regulace nálady. Přesun pozornosti z nemocí samotných na rysy, které způsobují tuto naši náchylnost, představuje proto důležitý vhled, úhelný kámen evoluční medicíny, který může znamenat zásadní krok k léčbě psychických obtíží.... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2020 , DybbukOriginální název:
Good Reasons for Bad Feeling , 2019
více info...
Přidat komentář
Kdyz pred 25 lety vysla cesky Randolphova kniha "O pricinach a puvodu nemoci", byl jsem z ni naprosto unesen. Evolucni psychiatrie me nadchla a byl jsem dost zklaman, kdyz jsem zjistil, ze na toto tema v dalsich letech na ceskem kniznim trhu nic nevyslo (urcite ne teto kvality). Ted jsem po novince s chuti sahl a pustil se do cteni. ..
Nu, musim uznat, ze uz to nebyl takovy pozitek, jako napoprve. Nevim presne, co bych knize vytkl - obecne vzato je to porad docela ctive, je to zajimave poskladane z vedeckych poznatku i autobiografickych postrehu a je to primerene kriticke. Presto to nejak nema uplne stavu. :/
Mozna je to tim, ze to je pomerne narocna cetba, na kterou uz nemam tolik casu, jako pred ctvrtstoletim. Ze ted jsem to musel cist po kratsich kouscich, abych udrzel pozornost. Nebo mi mozna prislo, ze je autor mnohem rozvlacnejsi (take je starsi)... Urcite to ale stoji za precteni - trebaze ne se vsim souhlasim (nechapu, jak muze k sebeklamu zastavat svou pozici o moralni cistote, kdyz je sam primo zarnym prikladem kritizovaneho postoje ;)), zaverecna kapitola je proste brilantni.
Ctyri hvezdy jsou naprosto zaslouzene :)
Netušila jsem, že existuje obor evoluční psychiatrie. Je pravdou, že má kniha trochu zavádějící název, člověk asi čeká něco jiného, ale čte se dobře a ve výsledku jsem byla příjemně překvapená. Zaujal mě jiný pohled na různé stavy mysli člověka, vše je probráno dopodrobna. Nejvíce se mi líbila kapitola o sociálních systémech a jejich posuzování.
Kniha na téma evoluční psychiatrie, s cílem posbírat co nejvíc o této problematice ve snaze začlenit ji do pohledu psychiatrie na duševní choroby. Téma probírá ze všech stran, což dokazuje i nebývalé množství pramenů. Tudíž je to takové ukecané, filozofické zkoumání a aplikace Darwinovy teorie nejen na duševní choroby, ale komplexně na emoce, chování, sexualitu a další aspekty života. Nechybí samozřejmě ani lovci a sběrači :-)
Název je zavádějící, není to kniha zaměřená na čtenáře a už vůbec ne na seberozvoj. Takže pokud "se cítíte špatně" a hledali jste pomůcku, tak tady ji nenajdete.
Blbý je, že autor píše místy nesrozumitelně. Možná má jen odlišný smysl pro humor, možná je až moc američan, často jsem nepochopila, co chtěl svými texty říct, kam určitým odstavcem směřoval. Téma je navíc poměrně neuspořádaně členěné, začíná čistě psychiatricky včetně kauzalit, dostane se k rozebírání emocí, a najednou mluví už o sexualitě a Freudovi, aby se vrátil k psychiatrii skrz poruchy příjmu potravy či alkoholismus. Jediné, co jsem poznala bezpečně, byl závěr. Shrnuje účel, proč byla kniha napsána.
Z mého pohledu to autor trochu nezvlád. Ale zřejmě běžný čtenář nebyl jeho cílovkou.
Podle obálky i názvu docela nenápadná kniha, nakonec však příjemné překvapení. Autor text pojal jako víceméně úvod do hodně mladého oboru evoluční psychiatrie a ukazuje, že pokud budeme na duševní poruchy či emoce pohlížet evoluční optikou, nebude to přínosné jen pro lepší porozumění lidské mysli, ale pravděpodobně to také výrazně pomůže nespočtu pacientů. Ačkoli by se mohlo zdát, že je to myšlenka docela zřejmá, podle autorova svědectví se to v psychiatrické praxi skoro vůbec neděje, a narazil i na lékaře, kteří nezpochybňují jen význam evoluce pro porozumění duševním stavům člověka, ale zpochybňují i samotnou evoluci. Celkově hodně zajímavé a inspirativní čtení plné důmyslných hypotéz i pouhých domněnek, které se nakonec mohou ukázat jako zcela chybné, nicméně základ se jeví vcelku solidně a uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál.
Štítky knihy
deprese duševní růst úzkost duševní poruchy, duševní nemoci zvládání stresu
Proč je dobré cítit se špatně
(SPOILER) Za mě úplně super knížka, dozvěděla jsem se tu hodně zajímavých věcí.
Evoluční psychiatrie je zajímavým oborem, jímž jsou mnozí psychiatři i laikové bohužel nedotčeni.
Evoluční psychiatrie neříká nutně to, že veškeré nemoci mají některé své "adaptace" - třeba že člověk s ADHD má vlastně evoluční výhodu, protože ačkoli je roztěkaný, dokáže hyperfocusovat na určité podněty, obecněji řečeno, že věnuje pozornost takzvaně všemu (což bylo možná dřív výhodné).
Evoluční psychiatrie tvrdí spíše to, že dříve mohly mít některé stavy (např. deprese) určité funkce, které se však kombinací prostředí a našich genů staly pro nás lidi jakousi slepou uličkou. Krom toho, mnoho lidí neví třeba o tom, že jedna teorie hovoří o poruše nálady zvané jako deprese jednu zajímavost: mohlo být dříve totiž výhodné se stáhnout do sebe, nikam nevycházet - aby se zamezilo případným infekcím.
Takzvaně, šetřit energií, nic extra nedělat, aby se nezvyšovalo riziko újmy nebo dokonce smrti. V projevech nemoci se kombinuje genetika a prostředí. Naše genová výbava a kombinace genů + třeba to, jakým toxinům budeme vystaveni v děloze (nebo až později).
Nesse správně poznamenává: na školách se učí všemožné teorie emocí, jak vznikají, jak se v mozku projevují, ale nikde se tak moc nezmiňuje fakt, že emoce mají nějakou FUNKCI. Každá má nějakou funkci. Přiblížení x odtažení. Zvýšení zájmu, což povede k většímu prohledávání okolí a zvýšení šance, že narazíme na něco pro nás zajímavého nebo užitečného. A tak dále.
Autor by ale mohl ubrat na takové tendenci omílat jedno téma několikrát, ale pokaždé o něco jinak. Pak by se dovnitř vešly i jiné zajímavé informace, např. mi přišla zajímavá pasáž o tom, jak bipolární porucha souvisí u příbuzných s určitou mírou větší sociability a tuším že jazykových schopností (?) - toto a některé další informace by mi třeba přišlo zajímavé více rozvést.