Přítelkyně z domu smutku
Eva Kantůrková
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/1207/mid_pritelkyne-z-domu-smutku-mPx-1207.jpg
4
600
123
Kniha nás zavádí do ponurého prostředí neosobní ruzyňské věznice. Každá kapitola není jen částí knihy, ale také novou osobou, známou, s kterou nás autorka seznamuje. Některé se jí staly přítelkyněmi, ale k jiným naopak cítila odpor, ačkoli všechny byly stejně jako ona vězeňkyněmi. Detailně popisuje charakter každé ženy na pozadí jejich jednání. S psychologickou šíří rozebírá krok po kroku každý jejich čin, který je přivedl do tohoto nevlídného prostředí, do prostředí vzdáleného nejen zrakům, ale i citům lidí – do věznice. Stěží by dokázali takovéto utrpení snést emocionálně chladnější muži, natož pak ženy. Líčí, jak se prostředí negativně odrazilo na jejích „přítelkyních“, jak psychicky strádají, až na hranici mentální retardace. Pregnantně zachycuje vztahy na cele, ale také i v celé věznici a vliv takovéhoto prostředí na člověka. Uvědomuje si nutnost mít poblíž někoho spřízněného. Přehlížela-li některé hodnoty na svobodě, zjišťuje v tomto drsném prostředí, že se její hodnotový žebříček radikálně změnil, pokládá za důležité zcela jiné hodnoty, než které pokládala za hlavní v době, kdy mohla prožívat plnost svobody. Je-li každý člověk jiný, má jiné potřeby a touhy, pak právě psychický nátlak a nelidské prostředí vykoná své. Všechny vězeňkyně měly velikou společnou touhu, dostat se opět na svobodu. Každému podlomuje toto prostředí nohy, na každého působí krutě, ale jen někteří mu dokáží vzdorovat. Zatímco z jedněch se stávají díky krutostem a životním strastem egoisté, druzí jsou schopni myslet i na jiné, kteří možná zažili větší krutosti, nebo to tak alespoň vnímají. Snaží se jim zpříjemnit pobyt, ačkoli je to nadlidský úkol, ale vlídné slovo mnohdy udělá více, než esteticky krásné prostředí. Ve svém díle je věrna psychologické próze a vedle své vlastní situace disidentky se soustřeďuje především na vykreslení pocitů a emocí svých spoluvězeňkyň. Zachycením jejich povahových a charakterových rysů dosahuje hlubokých portrétů lidí stojících na okraji společnosti a zároveň utváří analogii mezi jejich situací a životem v totalitní společnosti. Tak veliký měl vliv pobyt autorky na její dílo, ačkoli strávila ve vězení jen rok a to v letech, kdy zacházení s vězni bylo mnohem vlídnější než kdysi.... celý text
Přidat komentář
Vynikající kniha. V závěru gradující, příběhy a psychologické portréty spoluvězeňkyň jsou napínavější. Dlouho jsem se knize vyhýbal, protože si pamatuji na seriál-blamáž. Podíval jsem se nyní na několik minut přístupných na YT a je to zřejmé: Adaptace se chopil mizerný režisér ve špatný čas. Explicitní antikomunismus, který v knize téměř není, nebo o něj nejde v první řadě a který tu předvádějí herečky první socialistické ligy, dopsané mužské postavy (výslechy, kde se filozofuje!), patetický vypravěč, předevím ale neuvěřitelnost, neautenticita! Seriál je opravdu škvár, i když kniha je dobrá.
Smutný, ale pěkný příběh. Stejně jako seriál, který z knihy vzešel. Evy Kantůrkové si vážím.
Serial miluji a tak jsem se rozhodla přečíst i knihu. Ta mě ale nakonec moc neoslovila. Zajímalo by mě ale, jak se vede přítelkyním teď. :)
Začátek mi přišel moc roztažený, příliš popisný, marně jsem vzdychala po seriálu (kterého jsem viděla jeden díl a navnadil mě k přečtení knihy). Nakonec se ale vše rozjelo a na styl spisovatelky jsem si zvykla. Jen jsem si nějak nezvykla na psaní v náznacích bez vysvětlivek pro nás nechápavé - paní Helga teda byla nastrčená, nebo se prostě jen snažila být zajímavá? Asi se stejně na ten seriál budu muset mrknout, abych vše lépe pochopila :)
Pro člověka, který žije život v hranicích zákona to musí být naprosto otřesný zážitek. Žít s takovými lidmi si nedovedu představit. Pro mne je největší psychické týrání to, že nevěděla, kdy to všechno skončí, nemoct si odtrhávat pomyslné dny, kdy půjdu domů ...
Perfektní sonda do zlomených duší. Autorka dokázala skvěle popsat a sociologicky rozebrat postavy až do úplného nitra, tak hluboko, že sami postavy jednotlivých žen by se sami takto popsat nedokázaly. Po čas čtení této knížky jsem si představovala, jak by paní Kantůrková definovala mne a jestli vůbec bych já dokázala takovéhle místo zvládnout.
Kniha je o naději v beznaději. Je moc zajímavé číst zážitky z vězení...
Na všech ženách se autorka snaží najít něco pozitivního, i na těch, které jí přišly k nesnesení. Všem ochotně naslouchala. Snažila se nevyvolávat konflikty a být ostrůvkem slušnosti v tom prostředí tak vzácné.
Osudy těch žen popisuje se snahou o porozumění.
Obsahově je kniha na 5 hvězd, jednu ubírám za stylistiku, která mi moc neseděla. Obzvláště ze začátku mi vadily dlouhé souvětí, často jsem se musela vracet, abych chytila smysl. Celkově, i když mě kniha zaujala musela jsem číst pomalu a velmi pozorně, abych se neztrácela. To se mi u knih obvykle nestává.
Přesto obsahově hodnotím velmi vysoko.
Knihu doporučuji.
Budu si muset pustit i ten seriál, protože celou dobu jsem se snažila určit kdo koho vlastně hrál :-)
Ale kniha mě bavila, byla to směs různých osudů.
Výborná kniha, kterou jsem četla se staženým hrdlem. Strašně moc vypovídá, nejen o ženách, o vězení, o strádání, ale o celé tehdejší společnosti. Vážně by někdo chtěl, aby se ta doba vrátila?
Po přečtení knihy jsem za dva večery shlédla i celý seriál, který se věrně drží knižní předlohy. Musím přiznat, že v knize je autorka vylíčena méně osobitě, její odstup nám ale dovoluje lépe se zaměřit na postavy jejích "přítelkyň", což je záměrem. Ze začátku mi nesedl styl autorčina psaní, ale později jsem se jím pročetla a knihu hodnotím velice kladně, bonusem je určitě autobiografický podtón. Co se mi hodně líbilo, bylo psychologické líčení každé z postav, to jak si autorka dokázala udržet odstup a lehkou dávkou i sebeironie vyprávěla celý příběh. Co se mi ještě na autorčině stylu líbilo, bylo to, že k nikomu se nestavěla zády, na všech hledala pozitiva, něco obdivuhodného, něco lidského. Tento přístup v prostředí, jakým je ruzyňská věznice, je velice obdivuhodný.
Dlouho jsem znala jenom televizní seriál, který jsem viděla několikrát. Až nedávno se mi povedlo sehnat z antikvariátu knížku a dostala mně teda ještě víc, než seriál. Proto, že se odehrává v ruzyňské věznici, má knížka depresivní a ponurou atmosféru. Je zajímavé se postupně, kapitolu po kapitole, seznamovat s jednotlivýma vězeňkyněmi podle toho, jak byla hlavní hrdinka stěhována z cely na celu nebo ji byly vyměňovány spoluvězeňkyně. Určitě tato knížka nesmí chybět v žádné knihovně!
Přítelkyně z domu smutku se mi neuvěřitelně líbily, nevěřila bych, že kniha z vězeňského prostředí mě natolik nadchne. Co kapitola to perla, každá byla věnována jedné ze spoluvězeňkyň, přičemž některé z nich jsem si skutečně oblíbila, jiné mi naopak celou dobu pily krev, byť jen představa, že bych s nimi musela trčet na jedné cele, mi připadala naprosto děsivá.
Všechny měly jednu věc společnou a to výborně popsané charaktery a zajímavé životní příběhy. Každá z postav se dostala do vězení z jiných důvodů, některé vlastní vinou, jiné hloupostí, některé v podstatě náhodou. O to zajímavější bylo, jak se která s vězením vyrovná.
Kantůrková celé vyprávění podala krásně s nadhledem a humorem, což oceňuji a obdivuji vzhledem k faktu, že se jedná o vyprávění na základě skutečnosti. Trochu mě jen mrzelo, že si nás autorka nepustila víc k tělu a neukázala nám trochu víc z vlastních pocitů z téhle šílené zkušenosti. Hlavní postavě chyběla trochu větší lidskost a otevřenost, vyprávění ze soustředilo především právě na její "přítelkyně".
Výborná kniha, která působí autenticky a místy až mrazivě. Prostřednictvím mikropříběhů žen vypraví svědectví o přátelství, lásce, ale i nenávisti, smutku a beznaději a to vše v kulisách vězení za totáče. Tuhle zkušenost si ráda odpustím, ale čtení je to zajímavé.
Kniha je psána velice čtivě, jsou v ní moc hezky vykreslené jednotlivé charaktery. Každá kapitola je věnovaná jedné z vězenkyň a je lehké se mezi jmény ztratit. Stejně si zde ale najdete svou oblíbenou postavu, jejíž příběh vám bude nejsympatičtější. To, že kniha je autentickým vyprávěním reálného příběhu, ji dělá zajímavější a lákavější ke čtení. Je psaná s nadsázkou a zdravou dávkou ironie. Nejdřív jsem k ní byla trochu skeptická, musela jsem jí přečíst do školy. Nakonec byla příjemnou změnou od všech detektivek a romatických příběhů. Její četby rozhodně nelituji. Je to super knížka.
Už když jsem někdy v devadesátých letech viděla seriál podle této knihy, říkala jsem si, že si to musím někdy přečíst... A v rámci Čtenářské výzvy 2018 se mi tato příležitost naskytla. Věznice určitě není prostředí, ve kterém bych se někdy ráda ocitla, ale příběhy vězňů mě přitahují. Kniha se mi moc líbila, je to drsný příběh. Jednotlivé postavy, z pohledu autorky, které se s nimi ve vězeňské cele potkávala, jsou výborně vykreslené. Život se s nimi v některých případech nemazlil, někdy si ho "pokazily" samy. Z pohledu autorky byl ale jasný předěl mezi ženami, které si svůj příběh občas něčím přikrášlily, ale ve své podstatě ho nesly statečně a ženami, které vědomě a bez ostychu lhaly a svůj případ se takzvaně snažily "uhrát" nebo dosáhnout ve vězení nějaké výhody. Knihu jsem měla půjčenou z knihovny, ale ráda bych si ji někdy pořídila a občas se k ní vrátila...
Krásná kniha.Seriál je taky moc podařený,ačkoliv v knize je toho víc.Jinak mě by třeba taky zajímalo jak skončily Eviny "přítelkyně"
Strhující náhled do prostředí komunistického vězení, do podmínek, které tam panují a především do života lidí, kteří si v ní odpykávají své tresty.
Bezkonkurenčně plný počet hvězd. Skvělá sonda do vězeňského života v době totality na našem území. A navíc od ženy, která v kriminále byla na naše poměry nespravedlivě, a vlastně nic závažného neudělala, a přesto musela sdílet celu se zlodějkami, výtržnicemi, podvodnicemi a násilnicemi.
Může vůbec slušný člověk v prostředí lidí primitivních, chtivých, podlých a jednoduchých, zůstat stále slušným člověkem? A přesto, že většina ze spoluvězenkyň se k Evě nezachovalo hezky, stále zůstaly a zůstanou v jejich vzpomínkách i myšlenkách. Nazvala je všechny přítelkyněmi, s kterými sdílela nejen celu, toaletu apod., ale především strach, bezmoc, smutek, lítost, stískání, své vězeňské štěstí z balíku, návštěvy, snížení trestu, zrušení vazby.....
Pro mne nejen popis nesmyslného věznění, a ještě nesmyslnějších vězeňských předpisů, ale především kniha o sdílení prostoru, času i pocitů s lidmi, které jste si nevybrali, ale jste nuceni ve vlastním zájmu s nimi vycházet a respektovat je.
Štítky knihy
zfilmováno vězení, věznice 80. léta 20. století ženské věznice komunistický režim oběti komunismu Ruzyně (Praha) české romány
Autorovy další knížky
| 1990 |  Přítelkyně z domu smutku |
| 1967 |  Smuteční slavnost |
| 1991 | Jan Hus |
| 1990 | Pozůstalost pana Ábela |
| 2013 | Tajemství sametu |
Kniha Přítelkyně z domu smutku je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 901x |
| Čtenářské výzvě | 317x |
| Doporučených | 41x |
| Knihotéce | 219x |
| Chystám se číst | 247x |
| Chci si koupit | 22x |
| dalších seznamech | 9x |
Zaujaly mě posbírané příběhy z vězení i osobní zkušenost, která je z celé knihy cítit. Někdy jsem moc nechápala autorky hodnocení, pod některými slovy jsem si nedokázala představit tu ženu, kterou popisuje nebo mi přišel popis rozporuplný. Možná je to tím, jak se snažila se nezapojit, zůstat ve vězení svou a jak převyšovala ty ostatní ženy původem, zázemím a důvodem uvěznění. Zajímalo by mě, jak by vypadala podobná zkušenost zapsaná v dnešním vězení.