Přirozený svět jako filosofický problém

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V návaznosti na pozdní filosofii Edmunda Husserla autor rozvíjí reflexi přirozeného světa jako východiska praktické a zvláště pak i teoretické činnosti člověka. Tato reflexe samotná je představena jako součás i protipól širší filosofické tradice - především německé klasické filosofie.

https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/55372/prirozeny-svet-jako--55372.jpg 4.96
Nahrávám...

Komentáře (3)

Kniha Přirozený svět jako filosofický problém

Cink262
25.06.2018

Uf, do čtení "Přirozeného světa" jsem se možná pustil až příliš zhurta. Po slibném, lehko pochopitelném a očekávaném nastínění problému s vysvětlením historických náhledů pro mě nastalo pojmové peklo. Málo příkladů a vysvětlení "jinými slovy" společně s nedostatkem znalostí o filosofii Edmunda Husserla (Heideggera bych paradoxně skousl, ale zdálo se mi, že i když se v Patočkově textu Heideggerovy myšlenky a názvosloví vyskytují často, tak ještě častěji jsou tam filosofické ale čistě fenomenologické pojmy, které nemám dostatečně objasněné) způsobilo, že jsem nedokázal knihu dočíst do konce. Asi si říkáte, že je to škoda, ale do Patočky se snad pustím někdy příště ale ještě předtím mi nechte dopřát si trochu meditací, nejlépe těch karteziánských.

alef
11.09.2015

S přirozeným světem začal Edmund Husserl, ve svých spisech se zabýval cestou k přirozenému světu, ale nezabýval se příliš analýzou přirozeného světa samotného. Patočka nám podává analýzu právě tohoto světa, právě těch souvislostí, “dík kterým nemáme jednotlivé věci, nýbrž právě svět.” Neanalyzuje věci se kterými se setkáváme, ale to, díky čemu věcem rozumíme.

“...přirozený svět je třeba pochopit jako svého druhu základ všech možností naší, existence.” Možností proto, že lidská “podstata” není daná, “nýbrž je to cosi, co každý z nás při své existenci musíme tvořit.”

Proto si Patočka lidskou existenci představuje jako pohyb (jsem tak, že se uskutečňuji, jdu za svojí budoucností).

Podstatným charakterem pohybů je, že jsou vždy na něco a k něčemu zaměřené. Pohyb (na podkladě tří časových momentů: minulosti – přítomnosti – budoucnosti. Prvotní lidský pohyb je pohybem zakotvení. Jsem dítě a svět si "získávám", zabydluji se v něm, ... člověk „musí skutečně sám získat svůj svět, ale ovšem v krytosti, kterou zaručuje přijetí druhými“ ... jsem dítě a "krytost" mi zaručují druzí, mé okolí, které mě má rádo a já si tak mohu svůj svět získávat. Druhým pohybem, v „přítomnostní“ fázi, je pohyb "sebeprodlužování". Je charakterizován věcným zaměřením, ... pracuji a funguji v zařazenosti, stylováním se v nich - zařadili jsme se do světa a jako dospělí v něm fungujeme ... Třetí pohyb je „přihlášením ke konečnosti a jejím převzetím“. "Tam, kde nyní život dokáže pohlédnout své konečnosti tváří v tvář, ....“ ... ve stáří dokážeme (ne však každý) "zhodnotit" svůj život a ... přijmout... nesamozřejmost celku světa.

A dějiny pak podle Patočky nejsou "nic hotového nebo všeobecného", ... ale je to "opakovatelná možnost svobodného bytí, které se nás nějak podstatně týká.“

Takhle nějak velmi, velmi ve zkratce bych se "poprala" s tím, co se nám Patočka snaží sdělit :-).


PMR
28.07.2014

Myslím, že čtenář si nebude příliš jistý tím, co všechno má kniha vysvětlovat.
To je možná obecný problém kosmologických úvah (od čistě mýtických po ryze fyzikálně vědecké), který nelze knize vytýkat...