Hlava plná strachu

Tentokrát mě příběh úplně nezaujal, nejspíš to bylo těmi afghánskými vsuvkami. Chápu, že byly pro děj důležité, mě ale ke čtení moc nelákaly a často jsem si říkala, že už by mohly skončit...
Obecně mám ale sérii s Roz ráda a určitě si brzy přečtu i další díl.

Těší mě, že jsem tuhle sérii nevzdala, předchozí díly mi moc nesedly, tento ano. Výjimečně mi ani nevadil velký prostor pro myšlenky a postup vraha v příběhu.
Laxní přístup k ochraně obětí a hyperkorektní přístup k pachatelům bohužel není jen výsadou románů, je to smutné.

Alex Jarrod si prožil těžké chvíle jako voják v Afgánistánu, které ho poznačily nejen fyzicky, je zohyzděný parazitem na obličeji, ale zejména psychicky. Jeho svět doma se hroutí a on chce zase bojovat, protože to je to jediné co mu zůstalo. Ve stejném městě začnou záhadně umírat lidé, kteří nejsou morálně vysoko, každý z nich má nějaký hřích a něco je všechny spojuje. A inspektorka Rosalind musí přijít na to, co to vlastně je a kdo je tím záhadným vrahem.

V knize sledujeme dvě dějové linky, jedna je z Afgánistánu a z bojů Alexe, která je psaná z jeho pohledu, druhá je ze současnosti, z vyšetřování z pohledu Rosalind. Části z vyprávění Alexe byly psané více z psychologického hlediska, hodně popisovaly duševní rozpoložení Alexe a jak vnímal šílené zážitky z války. Bylo to zajímavé čtení, i když mě asi víc bavily část psané z pohledu Rosalind, to byla detektivka jak má být. Ale i v tomto pohledu z její strany nechyběly náhledy do psychiky, života a minulosti vyšetřovatelky.

Celkově byl děj napínavý, nic nebylo prvoplánové, v příběhu nebyla nouze na překvapující obraty v ději. Osoby jsou popsané srozumitelně, i když ani jedna z nich si vysloveně nezískala mé sympatie a nepatří určitě k mým oblíbeným knižním hrdinům. Na Rosalind mě vadilo její neustálé řešení všeho vínem, hodně vínem a časté upozorňování na tuto skutečnost. I když tomu vlastně rozumím, tak se to tam na můj vkus moc opakovalo. Alex byl zajímavější postava, i když negativní, tak ani on nebyl vysloveně jen ten špatný a člověk ho může i trochu chápat.

Celkově knihu hodnotím jako takovou jednohubku, bavila mě, je docela krátká, ale napínavá, přečetla jsem jí fakt za pár hodin. Ale není to určitě nejlepší detektivka z poslední doby. Prostě taková nenadchne, neurazí. Ale za přečtení asi stojí.

Alex Jarrod si prožil těžké chvíle jako voják v Afgánistánu, které ho poznačily nejen fyzicky, je zohyzděný parazitem na obličeji, ale zejména psychicky. Jeho svět doma se hroutí a on chce zase bojovat, protože to je to jediné co mu zůstalo. Ve stejném městě začnou záhadně umírat lidé, kteří nejsou morálně vysoko, každý z nich má nějaký hřích a něco je všechny spojuje. A inspektorka Rosalind musí přijít na to, co to vlastně je a kdo je tím záhadným vrahem.

V knize sledujeme dvě dějové linky, jedna je z Afgánistánu a z bojů Alexe, která je psaná z jeho pohledu, druhá je ze současnosti, z vyšetřování z pohledu Rosalind. Části z vyprávění Alexe byly psané více z psychologického hlediska, hodně popisovaly duševní rozpoložení Alexe a jak vnímal šílené zážitky z války. Bylo to zajímavé čtení, i když mě asi víc bavily část psané z pohledu Rosalind, to byla detektivka jak má být. Ale i v tomto pohledu z její strany nechyběly náhledy do psychiky, života a minulosti vyšetřovatelky.

Celkově byl děj napínavý, nic nebylo prvoplánové, v příběhu nebyla nouze na překvapující obraty v ději. Osoby jsou popsané srozumitelně, i když ani jedna z nich si vysloveně nezískala mé sympatie a nepatří určitě k mým oblíbeným knižním hrdinům. Na Rosalind mě vadilo její neustálé řešení všeho vínem, hodně vínem a časté upozorňování na tuto skutečnost. I když tomu vlastně rozumím, tak se to tam na můj vkus moc opakovalo. Alex byl zajímavější postava, i když negativní, tak ani on nebyl vysloveně jen ten špatný a člověk ho může i trochu chápat.

Celkově knihu hodnotím jako takovou jednohubku, bavila mě, je docela krátká, ale napínavá, přečetla jsem jí fakt za pár hodin. Ale není to určitě nejlepší detektivka z poslední doby. Prostě taková nenadchne, neurazí. Ale za přečtení asi stojí.

Spoko, dalo se, fajn čtení ale předchozí díly byly lepší

Jsem spokojený a pří čtení jsem se příjemně bavil.

(SPOILER) Kniha se porad skvele cte, jako predchozi 2 dily, a udrzuje napeti po celou dobu
Bohuzel se zde objevuje 'Nesbeho syndrom' ve vymysleni nemyslnych nahod, aby se mu dejove linky dobre protnuly.
1) Rozin pritel byl cirou nahodou taky v Afganistanu
2) Vrah pracuje cirou nahodou ve stejne budove jako Roz

Další Zoro mstitel, který chce napravit rozhodování soudce. Má toho v hlavě spoustu, děsí ho vzpomínky na misi v Afghánistánu a neutěšená životní situace. Naštěstí hajzlů, kteří se vyhýbají spravedlnosti, je stále dost a tak bojuje. Obdobně komplikovaně se má vyšetřovatelka, která musí jeho činy vyšetřit a případně zabránit. Přímá akce, snadné čtení, o to tady jde a to je z mého pohledu jenom dobře.

Tak kniha psaná jak z pohledu vraha tak vyšetřovatele. Za mě dost těžké téma, ale dobře napsané. Jo byl jsem spokojený.

Knize dávám 5*, protože s ní není nic špatně, ale asi to není tak úplně promyšlené dílo jako od jiných autorů detektivek (Marsons, Carter, Larsson). Tím se nesnažím kvalitu knihy jakkoli snižovat. Dobře se čte, postavy mi jsou sympatické a jak píše WaN635, s vrahem se dá poměrně sympatizovat. Uspokojivý je pro mě i závěr a ačkoli další navazující díl nemá tak dobré hodnocení, určitě si ho v nejbližší době přečtu.

Moje hodnocení: 85%

Nejlepší díl série. Vlastně jsem i chápala pohnutky vraha a dá se říci, že jsem s ním sympatizovala...., ovšem na druhou stranu, kam bychom došli, pokud by každý bral spravedlnost do svých rukou ...
Ne nadarmo se říká, že spravedlnost je někdy slepá.

Opět výborné čtení

Tato kniha nutí člověka přemýšlet o spravedlnosti soudního systému a hlavně rozhodnutí odpovědných lidí. Armádní veterán, který přišel na misi, téměř o všechny spolubojovníky, nakonec má dilema, jestli jeho a kamarádů oběti vůbec měly cenu, když se najde někdo, kdo se proviní, a nejenže nedostane odpovídající trest, ale ještě se všem okolo vysmívá.
Takže dotyčný roztáčí své vlastní kolo spravedlnosti....
Inspektorka Roz v práci navíc čelí novému šéfovi na postu, který chtěla. A navíc je tu patolog, který se s ní začíná vídat. Jenže jejich vztah projde pekelnou zkouškou.
Je to drsné, je to reálné, je to smutné.
Jsem zvědavá na další díl.

Tak tenhle díl měl přesah do osobní roviny úvah. Celkem těžké téma, navrátilci z vojenských misí. Už jsem byla v patnácti ohromena Remarquem a dodnes myslím na to, jak těžké musí být vrátit se, když náš svět je skoro stejný a ti, kteří z něj vystoupili a prošli ohněm války, se zcela jiní vracejí zpět a ono to moc nejde. My s otevřenou náručí čekáme na ty naše stejné a oni se vracejí cizí...
Příběh je silný, drsný a má hodně zajímavý závěr. To cením.

Dobrá krimi, čtivá, příběh vyprávěný z pohledu policie a vraha, kterému nelze nefandit, jen konec mi přišel malinko odbytý.

Kniha opět velmi dobrá, ale líbila se mi z těch tří asi nejméně. Nicméně už se těším na další.

Autor vyhledává motivy, které by mohly způsobit, aby se někdo stal sériovým vrahem. Tentokrát si vybral veterána z války v Afganistánu. Ich- formou veterán sděluje své zážitky z bojových operací a důvody, které ho vedou k zabíjení lidí, kteří si to zaslouží. Dějová linka z práce policie a osobního života hlavní postavy se mi zdála obehraná z předchozích dílů.

Silný příběh, který nutí přemýšlet nad dobrem a zlem. Bolavá duše, která se nemůže zcela uzdravit po prožitých hrůzách a není pro ni návratu do běžného života.

Jo tohle byla zase bomba! To se četlo úplně samo..během pár dní smlsnuté. Roz je prostě super a opravdu mě baví. Vraha mi bylo i líto..cítila jsem jeho utrpení. Prostě kniha,která vás vtahne do děje a já se těším až mi doma přistane další díl.