Vůně ďábla
Mons Kallentoft
Případy inspektorky Malin Forsové série
< 10. díl >
Desátý případ inspektorky Malin Forsové. Malin prochází osobní krizí a kvůli nevyřešenému případu se utápí v alkoholu. Její šéf jí nabídne poslední šanci a pošle ji na několik měsíců do Thajska, kde má pracovat jako kontaktní policistka na švédské ambasádě v Bangkoku. Velkoměsto však není plné jen vůní, barev a zvuků, ale i korupce, drog, alkoholu a smrti. Osamělost v cizím městě je pro Malin náročnou zkouškou a pokušení ji provází na každém kroku. Záchránit ji může jen práce. Když se ve městě nalezne tělo švédské ženy, probudí se v Malin lovecký instinkt. Proč byla žena zavražděna tak brutálním způsobem? Malin se ocitá uprostřed případu, se kterým si neví rady thajská ani švédská policie. Aby našla řešení i nemilosrdného vraha, bude se muset ponořit hluboko do minulosti.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2019 , HostOriginální název:
Djävulsdoften , 2016
více info...
Přidat komentář
Malin pije první ligu a vzhledem k důvodu jsem se jí ani nedivila... Bangkok je pro ni odlišná zkušenost a ani tam nedokáže paličatě nevyřešit zločin, který se více než jindy dotýká i jí. I když jsem měla pocit, že tu jde víc o její démony než o příběh, který ji jen žene až na hranu existence, a tyhle stavy jsou lépe popsané než zločiny samotné. Dočkáme se další detektivky na téma "smysly", když už jsou uzavřené "roční doby" a "živly"?
Syrové, kruté a exotické …
Malin zmítaná svými osobními ďábly … whisky, rum, tequilla, vodka - do toho vyšetřování vražd …
Jak se Malin popere se svými běsy ?
Můj oblíbený autor, ale tentokrát velké zklamání. Neustálé výkyvy hlavní hrdinky, jež opět pije, prostředí zločinu divné (nemám ráda nic, co se odehrává v Asii) a celkový příběh nuda. Tentokrát mě kniha nenadchla. :-(
Opět velmi drsný a zamotaný případ. Chvílemi jsem se o Malin bála, ale nakonec vše zdárně zvládla. Doporučuji...
Tohle bylo prostě příšerné.Nezajímavé, ke konci se člověk už jen modlil, aby tahle nepovedená fraška s neustále ožralou Malin skončila.Velké zklamání a rozhodně nejslabší díl celé série.
Jsem docela škodolibý, když se někdo nachytá na anotaci stejně jako já. Ale jinak ? Pokud jste v časové (řečeno "čtenářské" tísni), tak tohle dílo klidně vynechejte. A další ? Uvidíme
Dočetla jsem z donucení a jen proto, že ostatní knihy z řady se mi líbily a pořád jsem čekala, kdy se úroveň této knihy zvedne. Bohužel nezvedla :-(
Z Malin je v tomhle díle už zbytečně velká troska. Částečně to je chyba zvláštního překladu, ale i tak by si už zasloužila zase nějaké světlejší období.
Inspektorka Forsová to nemá v životě lehké. Pan spisovatel líčí její problémy s alkoholem tak věrohodně, až si myslím, že si tí také prošel...
Pan Kallentoft píše dobře, zatím nezklamal.
Těšila jsem se jak si počtu, ale bylo to strašné. Třičtvrtě knihy jen pořád jak Malin pije pije a pije. Zklamání.
Mám přečteny všechny knihy od Monse Kalentofta, ale tahle je podle mě ze všech nejslabší. Už na mě bylo těch alkoholických eskapád Malin Forsové nějak moc. Hodnotím jako slabší průměr-40%.
Já tuhle sérii miluju . Styl Monse mě baví , je to prostě čtivé . I tato kniha byla čtivá , ale bohužel na úkor příběhu zde převládly Malininy problémy. Je fajn sledovat i osobní život vyšetřovatelů, ale zde už toho bylo na mě příliš. Proto dávám o hvězdu méně.
Tohle celé je jako špatný vtip. :-( Tuhle knihu prostě nedočtu. Je plná takových nesmyslů, např. ať hledám jak hledám, nikde nenacházím krajtu, která by byla smrtelně jedovatá a neexistoval protijed na její uštknutí. Buď to vzniklo špatným překladem, nebo si autor dělá ze čtenářů už srandu, ale tohle mě strašně štve. Vím, že to je možná pro někoho prkotina, ale to už může rovnou napsat, že Malin si protřepala křídla a vznesla se nad místo činu. V tomto případě doufám, že chybu udělal překladatel, přesto mi to brání brát i další popis thajských reálií vážně. Nebo mě rozesmála např. věta "cítila jeho jazyk hluboko v krku", dovede si někdo něco takového představit? :-D A je tam toho víc. To už se fakt nedá. Možná na autora tlačil vydavatel a takhle to dopadlo, protože autor měl evidentně krizi jako prase. Přestože tady někteří chválí rozuzlení, já si ho klidně odpustím a knihu nechávám navždy rozečtenou.
Moc jsem se těšila na nového Kallentofta a jsem trochu v rozpacích. Ani nevím, jestli se mi kniha víc líbila nebo nelíbila. Mám ráda, když hrdinové detektivek mají nějaký osobní život, ale zde je to na úkor příběhu. Přistihla jsem se, že mě ani nezajímá kdo a proč vraždil, spíše jestli se sebedestruktivní Malin přestane litovat, vykřikovat do světa svá protikladná moudra a konečně přestane chlastat první ligu. Ten konec to trochu vylepšil, za něj jedna hvězda navíc.
Na hlavní hrdinky alkoholičky mám poslední dobou štěstí (Dívka ve vlaku, Ostré předměty, Vůně ďábla) nebo možná naopak smůlu. Hysterická švédská Harrynka Malin Holeová, závislá navíc ještě na svém gigolovi, po psychické stránce troska, po fyzické vysportovaná gazela, zde kráčí (často se i potácí a padá) Bangkokem po stopách svého norského slavnějšího kolegy (Švábi) a řeší daleko od domova bestiální (jakou jinou) vraždu. Chová se nevyzpytatelně, neprofesionálně, nespolehlivě, hloupě, sebedestruktivně.
… Pokouší se nepít, ale přesto pije…
… U dveří se válí prázdná láhev od whisky. To jsem ji vypila celou? …
Do další četby mě poháněla zvědavost, jaký že to zázrak jí dokáže pomoci. Autorův styl je originální, většina jeho vět jsou výkřiky a povzdechy. Některé posouvají děj, další přecházejí ich formou do myšlení hlavní postavy, ale nejčastější výkřiky vyjadřují zoufalství. Z aktuální situace, z horka, z žízně, z nedostatku lásky, z nevyřešených případů, ze života, ze všeho…
Řešení trochu zvedá celkový dojem.
65 % (zatím 10 hodnotících s průměrem 84 %).
Po pěti měsících (10.9.2019) hodnotilo 51 čtenářů a celkový průměr kolaboval na 64%.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány švédská literatura Thajsko severská krimi
Autorovy další knížky
2011 | Zimní oběť |
2014 | Páté roční období |
2011 | Letní smrt |
2013 | Jarní mrtví |
2016 | Větrné duše |
Další skvělý díl ze série!