Příliš tiché lesy

Pro mě to bylo trochu moc nereálné, ale velmi zajímavé. Těžko mohu soudit, když to není můj šálek kávy, ale kniha mě příběhem zaujala.
Ještě bych chtěl obecně požádat, neprozrazujte v komentářích děje knih dopodrobna, ať má čtenář svou potřebu dozvědět se víc četbou.

Tenhle příběh je rozhodně spíš zaměřený na postavy než na cokoli jiného.
Není to thriller, jak jsem si představovala. Je to spíš příběh otce a dcery. Cítila jsem se s nimi tak propojená. I když se v knize vlastně nic nedělo, byla jsem do ní stále ponořená.

Příliš tiché lesy jsou požehnáním i hrozbou. Postavám příběhu, který se pomalu odkrývá odhalováním minulosti, jsou i domovem i pastí. Činy jsou víc než slova. Autorka stvořila silný příběh, který ve mně zanechal hluboký dojem.

(SPOILER) Před světem se schovali,ale pravdě neuniknou.
V knize sledujeme muže jménem Cooper,který si v životě prošel mnohým a neměl na růžích ustláno. Jako voják zachránil přítele a spolubojovníka,Jacka. Zamiloval se do kamarádky z dětství Cindy. A chvíli to bylo všechno fajn. Chvíli to všechno fungovalo. Cindy otehotněla a měli spolu holčičku.
Ale jak to už bývá,život všechno mění a tam kde dal tam může nečekaně a bolestně vzít.
A tak Cooper se svou dcerkou Finch žijí ve srubu v rozlehlých appalačských lesích. Společnost jim dělá příroda a slepice,díky kterým mají vajíčka a pravidelný přísun bílkovin.
O jejich přítomnosti tady ví jen vlezlý poustevník Scotland a Jack,kterému srub patří a jednou za rok jim vozí zásoby.
Finch tady roste od miminka až po osmiletou holčičku. A všechno tak nějak funguje a Cooper se modlí aby tohle bylo jejich bezpečné místo. I když se kvůli minulosti stále otáčí přes rameno.
Nastane den,kdy se má ukázat Jack,ale nedorazí.
A tak se musí vymyslet plán B jak zaobstarat zásoby na další rok.
Po lesích se začne potloukat dívka a Finch to k ní táhne. Představuje si,že je to její kamarádka,nebo princezna,nebo lesní víla.
Asi po týdnu se na cestě objeví auto.Jackova sestra Marie jim přiveze zásoby, protože mu to slíbila a oznámí jim,že je Jack po smrti.
Zůstanou takhle ve srubu protože přes noc napadne sníh. A je to krásné, příjemné a Cooper polaví v ostražitosti.
Co všechno se může zkomplikovat, když je po dívce vyhlášené pátraní? Jak se s tímto popere otec s dcerou,o kterých lidé nevědí, že se zde schovávají? A s jakým plánem může přijít Scotland?

,,Rozletí se,zvuk jejich křídel zní jako tlukot tisíců srdcí,nejprve chaoticky krouží kolem,ale jakmile jsou dost vysoko,změní se na pozadí nekonečné modré oblohy ve stovku malých teček: každý je zvlášť,ale zároveň jsou spolu,je to magické spojení,stoupají výš a výš,až nám zmizí z dohledu.,,

Velké plus má kniha v popisech lesů,a člověk má pocit,že tam je.Že jim pod nohama praskají větvičky,cítí hutnou vůni zeminy,zatuchlost opadaného listí a přírodu ve svém nefiltrovaném aroma.

Je to milé, je to nádherné a silné čtení. Postupně se dozvíme co se stalo a proč. Uvědomíme si že nic není černobílé a že láska otce k dceři může být hodně silná. Tuhle knihu bych doporučila všem. Na podzim, na zimu, pod deku a k čaji. Něco z ní ve mně zůstalo a myslím, že zůstane ještě dlouho. (Podobné knihy: Kde zpívají raci, Buď jako řeka.)

Není to horor, není to thriller. Je to sliné, komorní rodinné drama plné intenzivních a divokých emocí ukrytých hluboko v tichých lesích a zraněných lidských srdcích. O rozhodnutích, které děláme kvůli sobě, obětech, které přinášíme kvůli druhým a kompromisech mezi nimi. A o tom, jak je těžké si odpustit, když v tomto minovém poli šlápneme vedle.

V prvé řadě, vůbec nechápu, proč jsem měla knihu původně zaškatulkovanou jako thriller. Je to velice čtivý román o vztahu mezi otcem a malou dcerkou, kteří vlivem okolností žijí odříznutí od světa ve srubu uprostřed lesů. Čtenář očekávající thriller by tak byl jistě zklamaný, ale mě četba nadmíru bavila. Autorka tu krásně vystihla život v souladu s přírodou, proč k němu došlo a co následuje. Neopomněla popsat plusy i nedostatky takového života. Citlivě vylíčila vztah mezi Cooperem a Finch, kterou jsem si nemohla neoblíbit. Jako jediné drobné minus vnímám trošku urychlený a rozpačitý závěr. V jistém smyslu ale právě takový do románu zapadá.

Hlavní postavou je COOPER a jeho dcera FINCH (8 let), kteří žijí osamoceně ve srubu v rozlehlých appalačských lesích. Navštěvuje je pouze jejich soused SCOTLAND, který je sleduje na každém kroku a jednou za rok za nimi přijede JACK, což je kamarád od Coopera. Bohužel tento rok JACK nepřijede.

V průběhu románu se dozvíte, proč se Cooper rozhodl se svou dcerou bydlet mimo dosah lidí a také se dozvíte o jeho životě v minulosti. Některá rozhodnutí, která učinil, jsou nešťastná, ale z druhého hlediska nevím, jak bych se zachoval, pokud bych se ocitnul na jeho místě.

Cooper měl skvělý orientační smysl. Měl rád přírodu, uměl lovit a tyto dovednosti předával také Finch.

Finch ráda četla a z knih si dokázala hodně zapamatovat. Měla ráda zvířata a dokonale znala místo, ve kterém žila. Dokázala se potichu proplížit kamkoliv aniž by ji někdo zahlédl. Psala si deník, do kterého si zapisovala důležité okamžiky, které nastaly. Občas do něj dala nahlédnout Cooperovi. Byla ráda, pokud k nim přišel na kus řeči Scotland nebo jednou za rok Jack. Nechodila do školy a neměla kamarádky, takže z tohoto pohledu to pro ní nebylo jednoduché.

Měli nakoupené zásoby po celý rok a také vyráželi na lov. Cooper neměl u sebe mobilní telefon, aby ho nemohl nikdo vystopovat. V případě potřeby si mohl zatelefonovat ve městě.

Nedokážu si představit, že bych bydlel trvale na takovém odlehlém místě, kde lišky dávají dobrou noc. Z jedné stránky to může působit romanticky. Srub je obklopen lesem a zvířaty a nikde poblíž se nenacházejí žádní lidé. Z druhé strany je to také nebezpečné v případě nějaké přírodní katastrofy, anebo pokud bychom potřebovali nutně pomoc. Cooper má však pádný důvod, proč se k tomu rozhodl a časem se o něm dočtete.

V jejich okolí se časem objevila dívka, která se potlouká v jejich lese. Finch se o ní hodně zajímavá a pořád o této dívce mluví. Finch záleží na této dívce.

V knize se nacházejí deníkové záznamy, které se mi líbily.

Kniha se mi líbila a navodila ve mně atmosféru podzimu a zimy. Autorka píše skvěle. Líbily se mi retrospektivní momenty o životě Coopera a také později, když graduje napětí. Závěr knihy byl překvapivý.

V závěru se nachází PODĚKOVÁNÍ a POZNÁMKA
PŘEKLADATELKY.

Kniha má pěknou obálku.

Přečetla jsem jedním dechem... Nemohla jsem se od ní odtrhnout, musela jsem vědět jak to dopadne. :) Závěr mně překvapil, no, civěla jsem s otevřenou pusou.

Kniha se mi moc líbila, četla se téměř sama. Zaujala mě už obálka i anotace, a i když jsem očekávala něco napínavějšího a temnějšího, čtení jsem si užila. Miluju příběhy z odlehlých míst – a i když si sama umím představit, že bych se na chvíli „zavřela“ někde v lese, určitě bych u toho chtěla mít elektřinu, sprchu, internet a kafe na tlačítko :o)

(SPOILER) Povedený a svižný příběh, který se drží svého tématu a nikam neodbíhá. První dvě třetiny bych hodnotila na plný počet hvězd, od příchodu Marie po konec knihy kvalita klesá. Happy end příběhu nesluší.

Postavy jsou sympatické a reálné, soužití otce s dcerou v divočině mi přišlo popsáno věrohodně, a líbila se mi citlivá změna v dynamice mezi nimi, když Finch poprvé vyrazila do civilizace. Vedlejší postava Scotlanda, stejně tak i jeho role v příběhu, je taktéž napsaná výborně.

S příchodem Marie kvalita knihy klesne. Marie sama o sobě je další sympatická postava, ale linie jejího vztahu s Cooperem a její následné stěhování se k nim na samotu mi přišla uspěchaná. Konec samotný, kdy se Cooper jede udat, mě zase na chvíli nadchnul, ale happy end mě tady prostě zklamal. Poslední kapitola ovšem byla příjemným ukončením celého příběhu.

Oddechový, dobře napsaný příběh.. těžko možná i tématicky zařaditelný.. možná drama života.

Nádherná kniha. Nejen proto, že se děj odehrává v krásné přírodě, jsou tady i krásní lidé. Tatínek s dcerkou, co se musí skrývat před světem, protože vlastně spolu být nemají. Obdivuji tátu, jak dokáže své holčičce stvořit takový domov, aby ji nic mimo jeho hranice nelákalo. Postupně se dovídáme o Cooperově kruté minulosti v Afghánistánu a příčinách jeho panických záchvatů. Boj svědomí, vtíravé vzpomínky na věci, které se nedají vymazat. Nakonec přece jen dochází ke kontaktu se světem za zelenou hranicí a příběh se zdramatizuje natolik, že už jde o Cooperovu svobodu. Přesto vítězí jeho smysl pro čest a když už si myslí, že je všecko ztracené, jeho lesní soused mu připraví překvapení. Které všecko převrátí naruby. Už dlouho se mi žádná kniha tak nelíbila, jako je tato. Je v ní všechno, co dělá knihu výjimečnou.

Kniha mě zaujala životem na samotě v lese. Říkala jsem si, jak to mají asi zařízené, co je k tomu vedlo a tak podobně.

Styl psaní mě chytil už od začátku, i když kolem strany 80 bylo takové hluché místo, kde bych uvažovala o tom, že knihu odložím, kdybych nebyla chronický dočítač. Nejvíce se mi líbily Finchiny zápisky - klidně bych si dala celou knihu sestavenou pouze z nich.

Co mě občas iritovalo, byly náhodné skoky do minulosti. Nebylo to tak zlé, aby se mi v tom nedařilo orientovat, ale přicházely nečekaně a často bez zjevné souvislosti s dějovou přítomností.

Celkově jsem si knihu užila i přesto, že většina témat mi byla velmi vzdálená. Půl hvězdičky dolů za ty skoky do minulosti, ale jinak velmi solidní čtení, které mohu doporučit, i když sama se do druhého čtení pouštět nebudu.

Chvili mi trvalo, než jsem se začetla, ale nakonec to stálo za to.

Pro mě oddechové čtení. Čekala jsem více napění.

Úžasné! Nemám slov...

Sněhové závěje, tiché lesy, srub... Ideální prostředí. Pro mě. Co tady se může pokazit?
Cooper vychovává osmiletou dcerku v osamění divočiny. Pojítkem s civilizací je jen kamarád Jake (nikoli Jack, jak se nám snaží namluvit upoutávka na obalu), co přiveze jednou za rok zásoby, a podivínský soused Scotland, žijící o pár stromů dál. Dozvíme se, že to není jen tak pro nic za nic, proč se Cooper až panicky drží od lidí. Zhruba tři čtvrtiny knihy je to v podstatě neškodné vyprávění o životě v divočině, kde si autorka vystačí se dvěma postavami a slepicemi. A kupodivu se to čte pěkně, i když ve mě časem začala hlodat netrpělivost nad neustálými náznaky, co to ten Cooper kdysi tak strašlivého provedl. Zůstávala ale jen u náznaků. Ke konci se to pochopitelně dozvíme (zas tak strašné to nebylo) a dočkáme se několikanásobného happyendu protknutého altruismem a láskou. Ne že by takové zakončení vadilo, jen je to trošku příliš romantická představa.
Takže ještě jednou... Sněhové závěje, tiché lesy, srub... s tímhle prostě chybu neuděláte, určitě si to přečtěte a vezměte si k tomu rukavice a hrnek horké čokolády...

Podle názvu a obálky jsem čekala něco jiného. Ale tohle se mě moc líbilo. Silný příběh ,ale pomalý děj odkrývají i tajemství minulosti. A závěr,ten mě dostal.