Přežila jsem Osvětim

1 15. října

K tomu příběhu není co dodat. Kniha vypovídá o lidské touze žít a přežít za každé situace.
Jen mi na konci knihy chybělo doplnění osudů Basii, Zochy a Wacka. Pevně věřím, že i oni se dokázali zachránit a přežít do konce války.....

19. srpna

Četl jsem druhé české vydání knihy z roku 2021 (první 1957), které vychází z vydání synů autorky v nedávné době, bez cenzurních (autocenzurních) úprav. Kniha samotná, pokud jde o formální obsah a styl, není převratným analytickým historickým dílem o vyhlazovacím táboře, ani literaturou za kterou berete literární ceny, ale pohledem cca třicetileté ženy sepsaným bezprostředně po válce a vypráví „život“ v „nežidovské“ (autorka se po útěku z varšavského ghetta vydává za Polku) části ženského tábora Osvětim I a Osvětim II – Březinka v letech 1943-1945. Pokud bych tady skončil, tak se obávám, že by mohla být část čtenářů zklamaná, pokud by si neuvědomovala souvislosti. Pokud jste ještě nic o Osvětimi nečetli, tak tahle kniha není vhodným úvodem do tématu, je důležitá, všem ji doporučuji, ale pro začátečníky není, ačkoliv toto vydání obsahuje velmi důležité poznámky pod čarou, které pomáhají. Kniha je zajímavá tím, že popisuje pohled členky jednoho z „privilegovaných“ oddílů v Březince, který třídil ukradené věci obětí, částečně líčí likvidaci maďarských a řeckých Židů/Židovek.

Nakladatelé a prodejci označují knihu za slavnou, někde i za jednu ze základních knih o Osvětimi. Nevím co na to říct, ale je třeba znát souvislosti. Kniha se dočkala nákladů ve statisících, protože byla vydána nejen v Polské lidové republice, ale i Československu (1957) – můj děda ji měl v knihovně, SSSR a také i na západě za železnou oponou. Autorka se stala obletovanou komunistickou odbojářkou, členkou Polské sjednocené dělnické strany, byla ve Hlavní radě Svazu polských spisovatelů, jinými slovy podporovala prosovětský režim na území Polska. Autorka svůj židovský původ tajila až do 60. let - zjevně tušila proč – a jakmile původ odhalila v jedné ze svých následujících knih tak posléze nevydržela protižidovskou štvanici koncem 60.let a byla z Polska vyštvána a do konce života žila, možná pro někoho paradoxně, v Německu. (Připomínám, že přeživší Slovák židovského původu Filip Muller, člen sonderkomanda, také dožil svůj život v Německu.) Nicméně její profil na wikipedii je pouze v polštině a němčině – ne že by to byla automaticky známka nějaké slávy. Nicméně její příběh po roce 1945 by stál za samostatný román.

2 22. července

Knih o holocaustu jsem už pár přečetla a tuhle řadím k těm lepším,,četla jsem to nové vydání a neměla slov,zase husí kuže,slzy,strach,ta hruza okolo.V knize je hodně poznámek pod čarou,které vše vysvětlují..určitě stojí za přečtení,je taková skutečná,,,,,

16. června

Dostala jsem tip na tuhle knihu, protože “ráda” čtu knihy z období války a po ní. Ale jak už je i zmíněno v předchozích hodnoceních. Kniha je psaná nezáživným stylem (chápu.. O takových věcech nelze psát jinak) ale nebyla jsem tak nadšená z příběhu a četla jsem ji dlouho po kouscích.
Nicméně svoje obdivovatele si určitě najde.

14. června

Četla jsem nejnovější vydání z roku 2021, které vyšlo s novým překladem a bez původních cenzurních zásahů.
Kniha je vyprávěním vzpomínek hlavní hrdinky (Polky), která se do Osvětimi dostala jako "politická" a pracovala v Effektenkomandu, takže nezažívala vsechny ty hrůzy jako Židé (mohla např. dostávat balíčky z domova), ale byla jejich každodenním svědkem.
Kniha byla napsána relativně chvilku po válce. Někomu se může zdát, že je napsána nezáživným stylem ale zcela upřímně: jak chcete o takových zvěrstvech psát poutavě?

11. června

Silný příběh, ovšem kniha je napsána trošku jiným způsobem, než knihy které vycházejí nyní, takže mně úplně nevtáhla a četl jsem ji vždy po kouscích.

09. června

Hezky napsaný čtivý příběh. Doporučuji.