Premena
Liv Ullmann
Keď táto kniha vyšla u nás po prvý raz, nórska herečka Liv Ullmannová bola už známa, uznávaná, slávna. V knihe PREMENA píše aj o sláve, aj o uznaní, aj o tom, ako ju v rôznych končinách sveta zasypávali poctami a kvetmi, aby napokon večer zostala v prepychovom apartmáne hotela sama. Sama so sebou, s myšlienkami, smútkom, túžbami, pocitmi ženy, v ktorej stále žije dievčatko, placho sa dotýkajúce vecí sveta a intenzívne vnímajúce jeho dotyky. Liv Ullmannová píše o sebe, ale nie je to "klasická" biografia - aj ona to popiera: nepíšem životopis. Sú to fragmenty zo života: o matke, o detstve, o dcére Lin, voči ktorej cíti výčitky svedomia, lebo je žena a žena sa má, aspoň podľa dobového kánonu, venovať predovšetkým domácnosti, rodine, deťom. Fragmenty o svojej láske, láskach. Fragmenty o práci herečky v divadle i vo filme. A predsa je to ucelená výpoveď, kniha neobyčajná formou i obsahom, kniha sugestívna, premýšľavá, nabádajúca myslieť... KNIHA! Ponúkam ju čitateľom, ktorí si Liv Ullmannovú pamätajú z mnohých Bergmanových filmov, a prinášame ju tým mladším, ktorých zaujíma plnosť života jednej obyčajnej, neobyčajnej ženy herečky. Iste pri tom môže byť pre čitateľov zaujímavá informácia, že roku 2008 sa zúčastnila filmového festivalu v Trenčíne. ... celý text
Přidat komentář
Nepamätám si, kedy som naposledy v knihe zanechala toľko značiek od ceruzky ako teraz....
Náhodný nález. Chytla mě od prvních stránek. Zcela mi vyhovuje styl, jakým je napsaná - formou útržků, vzpomínek, jakoby deníků. Není to přímo autobiografie - spíše vhledy do životních okamžiků, pocitů. Ani moc slov, ani málo. Příjemná kniha. Dojde vám, že i filmové hvězdy jsou lidé, kteří řeší úplně to samé, co ostatní, byť létají do Holywoodu. Napsané střízlivě, bez zbytečného patosu, "jen" vystihnutím správných slov. Nechávám si v knihovně.
Krásná kniha, která mi po letech připomněla tuto skvělou herečku. Vzpomínky přicházejí jak chtějí, tak, jak to vzpomínky dělají. Liv je zapisuje, přidává svoje úvahy, vyznání a pocity.
Proměny ukázaly citlivou, inteligentní a láskyplnou ženu.
Už jsem si připravila její filmy, teď je budu vidět trochu jinýma očima.
L.U.se ve své knize příliš nezaobírá filmem a natáčením (až na konci ano), ale zachycuje svůj život a jeho problémy a mnohdy to není veselé povídání. Liv je citlivý člověk a herecké povolání není zrovna klidné zaměstnání. Hlavními postavami vyprávění je režisér Ingmar Bergman a dcera Linn.
Liv Ullmannové si velice vážím jako herečky, která svou rolí dokáže žít a naprosto se do ní vcítit. Ať je to role jakákoliv! Takových hereček bylo málo a v dnešní době už téměř neexistují. S rolí spisovatelky je to už horší. Poznatky ze svého života vypisuje různě na přeskáčku a mnohdy neuceleně, s filozofií, ke které si každý čtenář musí najít svoji cestu. Dozvíme se o jejím dětství, o soužití s Ingmarem Bergmanem a hlavně o její dcerce Linn, která knihou prostupuje téměř na každém herečtině kroku (paradoxně na ni pořád myslí, protože s ní kvůli filmování nemohla trávit více času, jak by každá matka měla. V úvodu knihy je věnování právě Linn). Dále popisuje chvilkovou éru v Hollywoodu, herce, kteří jí byli blízcí a divadlo, jenž nade vše milovala. Nejvíce milovala postavu Ibsenovi Nory, se kterou se dokonale sžila a na jevišti s ní jezdila hrát po různých částech světa. Pro mě je nejzajímavější závěrečná část knihy, obsahující poznámky z deníku z roku 1975, když s Ingmarem zrovna natáčela psychologický film Tváří v tvář, kde se hlavní hrdinka Jenny pokusí spáchat sebevraždu. Protože tento film řadím k nejlepším Bergmanovým dílům, moc mě zajímalo i průběh natáčení a zápisky psané den po dni, celkově 32 dnů, jsou více než pozoruhodným svědectvím zákulisí kolem filmu, ale i Liviny proměny, když se vžívá do postavy Jenny a také se jí během natáčení stává. Tímto její vyprávění končí a kniha vychází v roce 1976. Veliká herečka s velikým srdcem, samotou a melancholií. Liv Ullmann.
Přišly na mysl chvilky. Chvilky předané, vlastní nitru intimity. Magický vějíř. Rozevřený... tu slunci, tu luně. Náladě poezie, tajné maně, melancholii, citlivosti laskavé nostalgie. Motýl na polštáři. Motýl v pavučinách. Múza na „planetě Bergman.“ Život živ Liv, v metaforách.
Toto je přesně jedna z těch knih, od kterých to vůbec nečekáte, ale naprosto vás pohltí. Není to žádná autobiografie neznámé herečky, která se jen chvástá tím, co všechno v životě dokázala. Tato žena filozofuje o všedních otázkách života, snaží se uniknout z bolestivé reality a nachází útěchu v prostých radostech. Opravdu nádherná silná kniha, od které byste to nečekali.
Tuhle paní mám ráda od úplně prvního filmu,kde jsem ji viděla a to bylo "Nevěsta pro Zandyho" a hned potom "Podzimní sonáta"
Na její knihu jsem byla velmi zvědavá a nebyla jsem zklamaná. Čekala jsem biografii,ale dostala jsem mnohem víc.V knize jsou krásné postřehy a úvahy a myslím taky že spousta lásky..
Pozoruhodné. Od slavných hereček se obyčejně nečekají hluboké životní úvahy, politologické postřehy, schopnost reflexe vlastního nitra a tvůrčích postupů. Liv je výjimkou. Nenapsala žádný "autobiografický román", ale skládanku postřehů, nápadů, zážitků, vzpomínek ryze privátních i profesních, klepů ze zákulisí filmového průmyslu a hlavně - vypsala se ze své bolesti nad tím, že její vytoužená a vydřená kariéra jí odváděla od mateřských povinností či radostí. Nejen filmovým fanouškům, ale i mámám, které nemají čas pro své dcery, může četba této knihy hodně dát.
Netradičná fragmentová autobiografia jednej z najlepších herečiek všetkých čias, s prenikavým náhľadom do bežného života ženy v patriarchálnom svete, ako aj herectva a práce a súžitia s Ingmarom, pričom pre mňa, ako človeka ktorý ho vníma hlavne ako filmového génia, predstavila jeho viac civilnú a ľudskú stránku.
Ne že by ta autobiografie byla tak úžasná - chaoticky se prolínají vzpomínky, úvahy, poněkud sucharské popisování natáčecích dnů. Během čtení jsem si uvědomila, jak je Liv Ullmannová fajn herečka a šla jsem vyhrábnout kolekci Bergmannových filmů, kde tato krásná Norka hraje a to byl teprv zážitek!
Jedna z prvních autobiografií, které jsem četla. Současně jedna z knih, které mě nejvíce oslovily a zanechaly hlubokou stopu... "Dary neznamenají jen štěstí. Tuhle pravdu chci přijmout za svou. A to je myslím má nejdůležitější proměna."
Zajímavá, zvláštní a netypická autobiografie. Fakta, která jsem si z této autobiografie zapamatoval: Hereččino jméno, život s Bergmanem a dcera, jejíž jméno už jsem zapomněl. Život, který je předmětem této knihy, není totiž ohraničen vnějšími fakty a událostmi, nýbrž vnitřními stavy pocity a proměnami. Liv Ulmannová užívá kombinovanou formu deníkových zápisků ze současnosti a vzpomínek z dětství, jež knihu dělá trochu nepřehlednou, však zajímavou. Proměny Liv Ulmannové dospějí k životnímu poznání, že pochopit sama sebe, být sama sebou, neohlížet se a nedívat se moc daleko před sebe, je to co dělá její život vyrovnanější a šťastnější a každodennější.
Prekrásna autobiografia, nádherná spoveď normálnej a zároveň výnimočnej a krásnej ženy, dámy- super STAR a pritom úžasne múdrej a skromnej umelkyne.
Velice vzácná autobiografie. Promlouvá z ní nádherná ženská, o kterou se perou muži, ale která chce uchovat vlastní manželství, které je skutečně neotřelé. Dále z ní promlouvá Norka a jako všem Norům je jí vlastní jistá hloubavost a nesmiřitelnost se vším povrchním a laciným. Nakonec z ní promlouvá i herečka, a čtenář by nikdy neřekl, jak perné boje Ulmannová sváděla coby STAR Bergmannových filmů. Mimořádně čtivá biografie, která se i svým řazením vymyká z běžné životopisné literatury. Je to spíš osobní zpověď, nikoli autobiografie. Skýtá mimořádný zážitek nejen ženám a herečkám, ale i obdivovatelům filmů (nejen Bergmannových) a vzácně i ženám, které nechtějí promrhat život lacinostmi.
Štítky knihy
norská literatura divadlo Hollywood film mateřství herectví herečky severské země autobiografie
O svět filmu se valně nazajímám a mnohá jména slavných hereček mi nic neříkají. Otevřeně přiznávám, že s Liv Ullmannovou jsem snad nikdy žádný film neviděla – anebo mě nezaujal a nepamatuji si jej. Tudíž čistě teoreticky bych neměla být cílovou skupinou pro Livinu životopisnou knihu.
Za pár korun z dobročinného bazaru, vybrána na služební cestu, neboť je to útlý svazek, který nezabere v batohu příliš místa. Měla jsem v plánu někde po cestě ji nechat v nějaké knihobudce, ale nestalo se. To proto, že v knize je tolik moudrosti, že jsem si některé pasáže založila lístečky, že si je vypíšu alespoň sem, do komentáře. A tak jsem ji vozila křížem krážem Českem a pořád neměla čas ten komentář zformulovat :-).
Líbí se mi, jak obyčejně Liv svůj život líčí, je v neustálém úžasu nad tím, když se jí dostává různých poct, nebere to jako samozřejmost a nemyslí si o sobě, že je velká hvězda. Jako každý zaměstnaná máma zpytuje svědomí, zda se dostatečně věnuje své dceři. Věnuje se i jiným těžkým tématům, včetně rozchodu či umírání. Prostě je to obyčejná žena z masa a kostí, která se nebála zachytit na papír i své nejniternější pocity. A smekám kloubouk před tím, jak se dovedla vyrovnat s mnoha těžkostmi, zejména s rozchodem s Ingmarem Bergmanem a s tím, že její někdejší domov obývá jiná žena:
"Kruh se uzavřel. Nic definitivně nekončí. Kde člověk zasadil kořínky toho nejlepšího či nejryzejšího, co v něm je, tam bude vždycky nacházet domov". (str. 82)
Do knihy lehce pronikají i různé dějinné události. Například jednání mezi americkým prezidentem Nixonem a sovětským prezidentem Brežněvem na sovětském velvyslanectví, jehož se Liv také zúčastnila. Na str. 143 a 144 stručně popisuje svoje dojmy z jednání. Zapůsobilo na mě hlavně toto:
"Zítřejší mírová smlouva, na niž čeká celý svět, je stále nejistá.
Snad se naše budoucnost nebude řešit při desertu?
Připadá mi, jako by všichni kolem mě hráli nějakou společenskou hru.
A přepadá mě strašné podezření. Že vážnost novinářů, kteří referují o setkání těchto lidí, je buď také hra, anebo vědomé manipulování fakty.
Připadá mi to jako slavnostní večeře po premiéře na Národním divadle: samé nezávazné projevy a slova, přípitky a sliby".
Jak se staví ke svým úspěchům, Liv ukazuje např. na str. 152: "Jsem to, čemu mnozí říkají "privilegovaná", ale už dávno jsem zjistila, že hodnota práce člověka nemá co dělat s touto stafáží.
Nejlepší na úspěchu je poznání, že to není nic, po čem je radno toužit".
Navzdory tomu, jak se mi kniha líbila, posílám ji dál. Hřeším trochu na to, že vyšla ve velikánském nákladu, takže kdyby se mi zachtělo přečíst si ji znovu, jistě ji najdu v některé knihobudce. A také si myslím, že je to kniha, která by se měla číst v každé době, zejména však dnes. Je to kniha, která Vás vrátí nohama na zem a do doby, kdy byl svět ještě normální...